Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Labuty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Labuty
Kaple Panny Marie
Kaple Panny Marie
Znak obce LabutyVlajka obce Labuty
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecKyjov
Obec s rozšířenou působnostíKyjov
(správní obvod)
OkresHodonín
KrajJihomoravský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel175 (2024)[1]
Rozloha2,29 km²[2]
Katastrální územíLabuty
Nadmořská výška253 m n. m.
PSČ696 48
Počet domů81 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduLabuty 30
696 48 Ježov
obec.labuty@cmail.cz
StarostkaJiřina Poizlová
Oficiální web: www.labuty.cz
Labuty
Labuty
Další údaje
Kód obce586315
Kód části obce78859
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Labuty (německy Labud, Labuth) jsou obec v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji. Leží osm kilometrů severovýchodně od Kyjova, na soutoku Skaleckého, Josefínského a Labutského potoka. Žije zde 175[1] obyvatel. Od roku 2000 jsou Labuty členem Mikroregionu Podchřibí.

Základem jména vesnice bylo osobní jméno Labut (či Labuť), totožné s obecným labuť. Původně šlo o pojmenování obyvatel vsi, výchozí tvar Labuti označoval příslušníky Labutovy rodiny.[4]

Pohled na obec od jihozápadu

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1351, kdy se připomíná příslušník místního vladyckého rodu Mikuláš z Labuť. Mikuláš z Labuť (de Labuth) je v zemských deskách poprvé zapsán k roku 1368.[5] K roku 1371 je v zemských deskách zaznamenána podoba názvu (Labud).[6][7] Od počátku 16. století do zrušení patrimoniální správy v roce 1848 byla obec v majetku dolnomoštěnického statku. V letech 1899–1900 byla postavena přízemní budova školy a v letech 2000–2003 byla rekonstruována a sídlí v ní obecní úřad s místní knihovnou. Na staré obecní pečeti je vyobrazena labuť na mírném pahorku a před ní vinný hrozen.

Na území dnešního katastru byla dříve ves Lněník. V roce 1408 patřila Moštěnicím a v letech 1476–1481 stříleckému hradu. V roce 1500 se uváděla jako pustá.[8] Místo mezi Labuty a Vřesovicemi je místními označováno jako Lněníky.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[9][10]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 322 357 395 424 408 409 402 343 396 347 256 197 175 187 149
Počet domů 67 74 79 83 86 85 91 99 92 92 81 84 70 79 81

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]
Kaple Panny Marie

Obecní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 7. října 2003.[11]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Kaple Panny Marie byla postavena v roce 1940 na místě starší zvonice z roku 1834. Zvon z roku 1722 a dvouramenný kříž pochází z původní dřevěné zvonice. Na zvonu je vyobrazen sv. Florián hasící oheň. Kaple byla v roce 2008 rekonstruována.
  • Pomník řídícího učitele Jindřicha Škody, který zemřel 13. března 1943 v koncentračním táboře v Osvětimi. Pomník byl odhalen 11. listopadu 1945.
  • Kříž na návsi z roku 1904
  • Kříž před bývalou školou, dnes Obecním úřadem a Místní knihovnou
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek I. A–L. Praha: Academia, 1970. 962 s. S. 486. 
  5. Moravské zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren). I. sv. řady olomoucké 1348–1466. Kniha I, č. 1123 [online]. Brno: 1856 [cit. 2024-08-29]. S. 55. Dostupné online. 
  6. Moravské zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren). I. sv. řady olomoucké 1348–1466. Kniha II, č. 18, 19 [online]. Brno: 1856 [cit. 2024-08-29]. S. 60. Dostupné online. 
  7. HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek I. A–L. Praha: Academia, 1970. 576, 1 příloha (černobílá mapa) s. S. 486. 
  8. Kde ležely Vyšice či Starosko? Těžko říct. Hodonínský deník [online]. 2010-07-28 [cit. 2018-01-06]. Dostupné online. 
  9. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  10. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  11. Udělené symboly – Víska u Jevíčka [online]. 2003-10-07 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]