Matteo Renzi

Matteo Renzi
Matteo Renzi
56. předseda vlády Italské republiky
	Ve funkci:; 22. února 2014 – 12. prosince 2016
Prezident	Giorgio Napolitano; Sergio Mattarella
Předchůdce	Enrico Letta
Nástupce	Paolo Gentiloni
Starosta Florencie
	Ve funkci:; 22. června 2009 – 24. března 2014
Předchůdce	Leonardo Domenici
Nástupce	Dario Nardella
5. lídr Demokratické strany
	Ve funkci:; 15. prosince 2013 – 12. března 2018
Předchůdce	Guglielmo Epifani
Nástupce	Maurizio Martina
Člen Senátu republiky
Úřadující
	Ve funkci od:; 23. března 2018
Volební obvod	Florencie
Stranická příslušnost
Členství	Italská lidová strana; (1996-2002); La Margherita; (2002-2008); Demokratická strana; (2008-2019); Italia Viva; (2019-současnost)
Narození	11. ledna 1975 (49 let); Florencie
Choť	Agnese Landini (od 1999)
Rodiče	Tiziano Renzi a Laura Bovoli
Příbuzní	Samuele Renzi (sourozenec)
Alma mater	Florentská univerzita (do 1999); Lc Dante
Zaměstnání	politik
Náboženství	římský katolík
Ocenění	Global Citizen Awards (2016)
Podpis
Webová stránka	matteorenzi.it
Commons	Matteo Renzi
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Matteo Renzi (* 11. ledna 1975, Florencie, Itálie) je italský politik a předseda jím založené strany Italia Viva, kterou založil poté, co opustil Demokratickou stranu^[1]. V letech 2014–2016 zastával úřad premiéra Itálie, když stál v čele kabinetu.^[2] Předtím působil jako starosta Florencie.

Politická kariéra

Dne 17. února 2014 ho prezident Giorgio Napolitano pověřil sestavením italské vlády. Dne 22. února 2014 složil Matteo Renzi přísahu a s ním i kompletní vláda. Stal se tak nejmladším ministerským předsedou v historii této země. Na začátku prosince roku 2016 vyhlásil jím samým navrhované referendum, dávající mu legitimitu k provedení ústavních změn, avšak italští voliči vyslovili cca 60 % nesouhlas s těmito plánovanými změnami a návrh tak nepodpořili.^[3] Krátce poté veřejně ohlásil, že na svůj post premiéra Itálie rezignuje.^[4] Demisi podal do rukou italského prezidenta Sergia Mattarella 7. prosince 2016, ačkoliv jím byl žádán, aby v pozici premiéra země setrval až do schválení státního rozpočtu.^[5]^[6] Úřad opustil 12. prosince téhož roku, když nový kabinet sestavil stranický kolega a ministr zahraničí Paolo Gentiloni.

Osobní život

Matteo Renzi je ženatý a má tři děti.

Odkazy

Reference

↑ Demokraty v Itálii štěpí Renziho nová strana. Její vznik je i na divoké poměry tamní politiky výjimečný. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2019-09-22 [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.
↑ Renzi má mandát k sestavení vlády, bude nejmladším premiérem Itálie. iDNES.cz [online]. 2014-02-17. Dostupné online.
↑ Italové v referendu jasně odmítli reformu ústavy, Renzi rezignuje. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2016-12-04 [cit. 2016-12-11]. Dostupné online.
↑ Italský premiér Renzi rezignuje. Voliči odmítli reformu ústavy, kterou prosazoval. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2016-12-11]. Dostupné online.
↑ Italský premiér Renzi po prohraném referendu rezignoval a chystá se na volby. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2016-12-11]. Dostupné online.
↑ Italský premiér Renzi rezignoval. ČT24. 2016-12-07. Dostupné online [cit. 2016-12-11].

Související články

Vláda Mattea Renziho

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Matteo Renzi na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Demokraty v Itálii štěpí Renziho nová strana. Její vznik je i na divoké poměry tamní politiky výjimečný. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2019-09-22 [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.

[2] Renzi má mandát k sestavení vlády, bude nejmladším premiérem Itálie. iDNES.cz [online]. 2014-02-17. Dostupné online.

[3] Italové v referendu jasně odmítli reformu ústavy, Renzi rezignuje. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2016-12-04 [cit. 2016-12-11]. Dostupné online.

[4] Italský premiér Renzi rezignuje. Voliči odmítli reformu ústavy, kterou prosazoval. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2016-12-11]. Dostupné online.

[5] Italský premiér Renzi po prohraném referendu rezignoval a chystá se na volby. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2016-12-11]. Dostupné online.

[6] Italský premiér Renzi rezignoval. ČT24. 2016-12-07. Dostupné online [cit. 2016-12-11].

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Premiéři Itálie

Alcide De Gasperi (1945–1953) • Giuseppe Pella (1953–1954) • Amintore Fanfani (1954) • Mario Scelba (1954–1955) • Antonio Segni (1955–1957) • Adone Zoli (1957–1958) • Amintore Fanfani (1958–1959) • Antonio Segni (1959–1960) • Fernando Tambroni (1960) • Amintore Fanfani (1962–1963) • Giovanni Leone (1963) • Aldo Moro (1963–1968) • Giovanni Leone (1968) • Mariano Rumor (1968–1970) • Emilio Colombo (1970–1972) • Giulio Andreotti (1972–1973) • Mariano Rumor (1973–1974) • Aldo Moro (1974–1976) • Giulio Andreotti (1976–1979) • Francesco Cossiga (1979–1980) • Arnaldo Forlani (1980–1981) • Giovanni Spadolini (1981–1982) • Amintore Fanfani (1982–1983) • Bettino Craxi (1983–1987) • Amintore Fanfani (1987) • Giovanni Goria (1987–1988) • Ciriaco de Mita (1988–1989) • Giulio Andreotti (1989–1992) • Giuliano Amato (1992–1993) • Carlo Azeglio Ciampi (1993–1994) • Silvio Berlusconi (1994–1995) • Lamberto Dini (1995–1996) • Romano Prodi (1996–1998) • Massimo D'Alema (1998–2000) • Giuliano Amato (2000–2001) • Silvio Berlusconi (2001–2006) • Romano Prodi (2006–2008) • Silvio Berlusconi (2008–2011) • Mario Monti (2011–2013) • Enrico Letta (2013–2014) • Matteo Renzi (2014–2016) • Paolo Gentiloni (2016–2018) • Giuseppe Conte (2018–2021) • Mario Draghi (2021–2022) • Giorgia Meloniová (od 2022)