Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Messier 53

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Messier 53
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typkulová hvězdokupa
TřídaV[1]
ObjevitelJohann Elert Bode
Datum objevu3. února 1775
Rektascenze13h 12m 55,25s[2]
Deklinace18°10′5,4″[2]
SouhvězdíVlasy Bereniky (lat. Com)
Zdánlivá magnituda (V)7,79[3][4], 8,95[5], 8,518[6], 8,122[6], 7,991[6] a 7,676[6]
Úhlová velikost13'[1]
Vzdálenost58 400 ly
Rudý posuv-62,9±0,3 km/s[7]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr110[1] ly
Absolutní magnituda (V)−8,71
Hmotnost8,26 × 105[8]
Metalicita [Fe/H]−1,89
Odhadované stáří12,67 miliard let[9]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 53
New General CatalogueNGC 5024
Melottův katalogMelotte 117
Jiná označeníM53, NGC 5024, GCl 22,[10] Mel 117[11]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 53 (také M53 nebo NGC 5024) je kulová hvězdokupa v souhvězdí Vlasů Bereniky. Objevil ji Johann Elert Bode 3. února 1775.[1] Hvězdokupa je od Země vzdálená přibližně 58 400 ly a od středu Galaxie 60 000 ly.[7]

Pozorování

[editovat | editovat zdroj]
Poloha M 53 v souhvězdí Vlasů Bereniky.

M53 je možné nalézt velmi snadno, protože leží pouhý 1° severovýchodně od dvojhvězdy Diadem (α Comae Berenices). Patří k jasným kulovým hvězdokupám,[12] ale pouhým okem není viditelná. Ovšem pokud je obloha čistá, stačí k jejímu nalezení triedr. Dalekohled o průměru 114 mm již v této hvězdokupě dokáže rozlišit několik hvězd a s průměrem 150 mm lze pozorovat celé její halo. Při zvětšení 200x je možné pozorovat dvě stovky jejích hvězd, ale střed hvězdokupy zůstává mlhavý a nezřetelný.[13]

1° jihovýchodně od M53 leží další kulová hvězdokupa NGC 5053, která má ovšem nízkou plošnou jasnost.[12] 5° severozápadně od M53 je možné najít galaxii Černé oko (M64).

Hvězdokupu je možné pozorovat z obou zemských polokoulí, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad severním obzorem. Přesto je pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země.[14] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

Historie pozorování

[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil Johann Elert Bode 3. února 1775[1] a popsal ji takto: "1° východně od hvězdy 41 Comae, nová mlhovina, která v dalekohledu vypadá kulatě a velmi jasně." V roce 1777 ji znovu pozoroval Charles Messier, který ji popsal jako kulatý mlhavý objekt velkých rozměrů a přirovnal ji ke hvězdokupě Messier 79 v souhvězdí Zajíce. William Herschel ji dokázal rozložit na hvězdy a pozoroval v ní několik řetězců hvězd. Isaac Roberts ji poprvé vyfotografoval v roce 1892 a ukázal tak, že je možné ji zcela rozložit na hvězdy, takže v ní nezůstanou žádné náznaky mlhoviny.[13]

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

M53 patří mezi kulové hvězdokupy, které patří do Galaxie, ale od Země jsou velmi vzdálené – její vzdálenost je přibližně 58 400 ly a 60 000 ly od středu Galaxie.[7] Její úhlový průměr 13' odpovídá skutečnému rozměru zhruba 220 ly[1] a její nejjasnější hvězdy jsou 13. magnitudy.[12] Tato hvězdokupa obsahuje padesátku proměnných hvězd, 47 je potvrzených hvězd typu RR Lyrae. Hvězdokupa se ke Slunci přibližuje rychlostí -62,9±0,3 km/s.[7]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M53 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f SEDS Messier Objects Database: Messier 53 [online]. [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b GOLDSBURY, Ryan; RICHTER, Harvey B.; ANDERSON, Jay, et al. The ACS Survey of Galactic Globular Clusters. X. New Determinations of Centers for 65 Clusters. S. 1830–1837. Astronomical Journal [online]. Prosinec 2010 [cit. 2017-11-30]. Roč. 140, s. 1830–1837. Dostupné online. DOI 10.1088/0004-6256/140/6/1830. Bibcode 2010AJ....140.1830G. (anglicky) 
  3. ↑ William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. In: The Astronomical Journal. 1996. DOI 10.1086/118116. Dostupné online.
  4. ↑ Sangmo Sohn, Ricardo P. Schiavon, Emanuele Dalessandro, Francesco R. Ferraro: Ultraviolet properties of Galactic globular clusters with GALEX. II. Integrated colors. In: The Astronomical Journal. 24. září 2012. DOI 10.1088/0004-6256/144/5/126.
  5. ↑ SIMBAD Astronomical Database.
  6. ↑ a b c d Laura Ferrarese, Maarten Baes, Patrick Cote, Roberto De Propris: G2C2 – I. Homogeneous photometry for Galactic globular clusters in SDSS passbands. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 16. listopadu 2013. DOI 10.1093/MNRAS/STT2002.
  7. ↑ a b c d HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. S. 1487. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2017-12-01]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI 10.1086/118116. Bibcode 1996AJ....112.1487H. (anglicky) 
  8. ↑ BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. S. 51. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2017-11-30]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv 1108.4402. DOI 10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode 2011ApJ...742...51B. (anglicky) 
  9. ↑ FORBES, Duncan A.; BRIDGES, Terry. Accreted versus in situ Milky Way globular clusters. S. 1203–1214. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Květen 2010 [cit. 2017-11-12]. Roč. 404, čís. 3, s. 1203–1214. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-18. arXiv 1001.4289. DOI 10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode 2010MNRAS.404.1203F. (anglicky) 
  10. ↑ SIMBAD Astronomical Database: Results for M 53 [online]. [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-11-30]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  12. ↑ a b c KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Vlasy Bereniky [online]. [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  14. ↑ Deklinace 18° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 72° od severního nebeského pólu. Severně od 72° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 72° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 53 na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 53 [online]. [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 53 [online]. [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Globular Clusters [online]. [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Vlasy Bereniky [online]. [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Modří tuláci v kulové hvězdokupě M53 [online]. astro.cz, 2012-04-09 [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. 

Objekty v Messierově katalogu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Messier_53&oldid=20161696“