Prodaná nevěsta
| Prodaná nevěsta | |
|---|---|
 Scéna 1. jednání Prodané nevěsty (Národní divadlo, Praha 1883) | |
| Základní informace | |
| Žánr | komická opera |
| Skladatel | Bedřich Smetana |
| Libretista | Karel Sabina |
| Počet dějství | tři |
| Originální jazyk | čeština |
| Datum vzniku | 1863–1866 |
| Premiéra | 30. května 1866, Praha, Prozatímní divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Prodaná nevěsta je komická opera o třech dějstvích Bedřicha Smetany na libreto Karla Sabiny. Bedřich Smetana ji napsal v letech 1863–1866, světovou premiéru měla 30. května 1866 v Prozatímním divadle v Praze. Zásluhou Emmy Destinnové byla v roce 1909 uvedena také v Metropolitní opeře v New Yorku, kde premiéru 19. února 1909 dirigoval Gustav Mahler.[1] Později tamtéž 28. února 1941 premiérován anglický překlad (přeložil M. Marshall) zásluhou Jarmily Novotné, uvedení dirigoval Bruno Walter. Prodaná nevěsta je považována za českou "národní operu" a část melodií zlidověla. Tradičně je uváděna na všech hlavních světových podiích.
Osoby a první obsazení
[editovat | editovat zdroj]| osoba | hlasový obor | premiéra první verze
(30. 5. 1866) |
premiéra definitivní verze
(25. 9. 1870) |
|---|---|---|---|
| Krušina, sedlák | baryton | Josef Paleček | Petr Doubravský |
| Ludmila, jeho žena | soprán | Josefína Procházková | Ema Maislerová |
| Mařenka, jejich dcera | soprán | Eleonora z Ehrenbergů | Anna Kupková |
| Mícha, gruntovník | baryton | Vojtěch Šebesta | Jan Novák |
| Háta, jeho žena | mezzosoprán | Marie Pisařovicová | Betty Fibichová |
| Vašek, jejich syn | tenor | Josef Kysela | Josef Vegr |
| Jeník, Míchův syn z prvního manželství | tenor | Jindřich Polák | Václav Soukup |
| Kecal, vesnický dohazovač | bas | František Hynek | Václav Dobš |
| Principál komediantů | tenor | Jindřich Mošna | Jindřich Mošna |
| Esmeralda, komediantka | soprán | Terezie Seifertová | Terezie Seifertová |
| Indián, komediant | bas | Josef Křtín | Jakub Seifert |
| Vesnický lid, kluci, komedianti | |||
| Dirigent | Bedřich Smetana | Bedřich Smetana | |
| Režie | Josef Jiří Kolár | Edmund Chvalovský | |
Stručný obsah opery
[editovat | editovat zdroj]První jednání
[editovat | editovat zdroj]Na vesnici začíná pouť. Lidé se scházejí a radují se, že nastává sváteční čas. Mařenka s Jeníkem však mají jiné starosti – právě dnes má přijít na námluvy ženich, kterého Mařence rodiče vybrali. Mařenka ujišťuje Jeníka, že se ho přesto nevzdá, a stejné vyznání chce také od něj. Zdá se jí totiž, že bůhví proč váhá a snad dokonce myslí na jinou. Vyptává se Jeníka na jeho minulost, o které toho nikdo moc neví. Jeník vypráví, že ho kdysi macecha vyhnala z domova a on se musel sám protloukat světem. Nakonec si s Mařenkou slibují věrnost navzdory všemu zlému. To už se však blíží dohazovač Kecal spolu s Mařenčinými rodiči, Krušinovými. Snaží se získat jejich důvěru a přesvědčit je, že syn bohatého sedláka Míchy ze sousední vsi je pro Mařenku ten nejlepší ženich. Navíc připomíná Krušinovi jeho letitý dluh vůči Míchovi a závazek, že dá svou dceru jeho synovi. Ovšem Krušina si vzpomíná, že Mícha měl syny dva, ale Kecal ho ujišťuje, že ten první se nevydařil, ani doma není a ženichem rozhodně nebude. Tím má být Vašek, kterého Kecal Krušinovým vylíčí jako dokonalého muže a vzor všech ctností. Přemoženi Kecalovou výřečností Krušinovi konečně souhlasí. Ne tak ovšem Mařenka, která se vmísí do jejich rozhovoru. Z úmluvy rodičů s Kecalem si nic nedělá a oznamuje, že již má svého milého, a toho se nevzdá. Když nepomůže chlácholení ani výhrůžky, rozhodne se Kecal věc domluvit s Jeníkem osobně. Vesnická slavnost je mezitím v plném proudu, tančí se veselá polka.
Druhé jednání
[editovat | editovat zdroj]
Zábava pokračuje u piva. Pijáci si ho nemohou vynachválit, Jeník však nade všechno řadí lásku, zatímco Kecal rozkládá o všemocných penězích, na něž se snaží Jeníka nalákat. Kecal si Jeníka odvádí stranou a pijáci se dávají do tance. Do vsi přichází Vašek. Není to ale onen „vážený a vzácný ženich“ podle Kecalových slov, je nesmělý, dětsky naivní, a navíc koktá. V nadšení i rozpacích z toho, že mu rodiče chystají svatbu, ještě netuší, co ho čeká. Vyhlédne si ho Mařenka – kterou Vašek ještě nikdy předtím neviděl – a namluví mu, že s Krušinovic dcerou ho čeká peklo, zatímco kterési děvče prý po něm touží. Prostomyslný Vašek uvěří a prohlásí, že je-li ona dívka tak hezká jako Mařenka, vezme si ji. Kecal zatím přesvědčuje Jeníka, aby se vzdal Mařenky ve prospěch zisku a jisté bohaté dívky, která má almaru, dukáty, dvě krávy, selátko, husy a kachny, a vysvětluje Jeníkovi, že každý má jen tu svou za jedinou a každý jen v té vidí všechny krásy světa a rozumný že ustoupí před Mařenkou. Když Jeník odmítá všechny návrhy odstupného, Kecal mu vyhrožuje, že ho jako přespolního vyženou ze vsi. Uprostřed dohadování Jeník náhle obrátí a s odstoupením Mařenky za tři sta zlatých nakonec souhlasí. Dokonce chce s Kecalem sepsat smlouvu a trvá na tom, aby v ní bylo výslovně napsáno, že Mařenku může dostat pouze syn sedláka Míchy a že se tím zároveň smaže dluh Krušinových. Kecal odchází připravit smlouvu a Jeník se mu zpovzdálí vysmívá. Mařenky by se přece nikdy ve skutečnosti nevzdal! Smlouvu s Kecalem nicméně před mnoha svědky podepíše a ke všeobecnému pohoršení Mařenku za tři sta zlatých prodá.
Třetí jednání
[editovat | editovat zdroj]Popletený Vašek si zoufá – podle přání rodičů si bude muset vzít Mařenku, a ta ho přece má usoužit k smrti! Z jeho chmur ho vysvobodí kočovní komedianti, kteří právě přijeli do vsi. Jejich principál svolává publikum, ohlašuje nevídanou produkci a část z ní hned předvede. Vašek je z komediantů celý pryč a dává se do řeči s tanečnicí Esmeraldou. Principál se ovšem dovídá, že jejich hlavní atrakce, kankán s „živým“ medvědem, se nemůže konat – komediant Franta, který se obléká do medvědí kůže, se totiž opil tak, že se neudrží na nohou. Principál se rozhodne navléknout do kůže Vaška a spolu s Esmeraldou ho přemluví. Vašek se svěřuje své matce Hátě, že se Mařenky bojí. Nepřesvědčí ho ani Kecal s Míchou – Vašek Mařenku nechce. Kecal s Míchovými tuší, že Vaška kdosi navedl, a jejich obchod je ohrožen. To potvrdí sám Vašek, když tváří v tvář Mařence prozradí, že je to právě ona, kdo ho před „Mařenkou“ varoval. Vše se vysvětlí a zbývá jen přesvědčit Mařenku. Ta chce ale zůstat o samotě a všechno si rozmyslet. Nemůže uvěřit, že by ji její milý mohl zradit. Nyní se vrací za Mařenkou Jeník a chce jí vysvětlit, jak to s jejím prodejem ve skutečnosti je. Uražená Mařenka o vysvětlování nestojí a nastává hádka, do které se vmísí Kecal. Jeník mu slíbí, že Mařenku přesvědčí, a Mařence pak líčí, jaké ji s „Míchovým synem“ čeká štěstí. Všichni očekávají, jak se Mařenka rozhodla. Ta překvapivě oznamuje, že své rodiče dobrovolně poslechne. Sedlák Mícha však v Jeníkovi pozná svého prvorozeného syna – a ten se hlásí o své právo. Podle smlouvy mu přece jako „Míchovu synovi“ patří Mařenka. Oklamaný Kecal hanbou uteče. V tom nastane zděšení – komediantům prý utekl medvěd! Z medvědí kůže se však vyklube Vašek, rozzlobená Háta ho žene lidem z očí, Mícha se smíří se synem a všichni se radují, že Jeník dostal svou Mařenku.
Vznik
[editovat | editovat zdroj]Po svém návratu ze švédského Göteborgu v roce 1861 Bedřich Smetana usiloval o vytvoření původní české opery. Vhodné libreto se mu však podařilo získat teprve po roce od všestranného spisovatele, básníka a novináře Karla Sabiny. Tímto libretem bylo historické drama Braniboři v Čechách se silnou nacionalistickou a sociální tendencí. Přestože libreto bylo z hlediska dramatické výstavby velmi nedokonalé, Smetanovi se ho podařilo naplnit hutným, patetickým a pěvecky nesmírně náročným hudebním výrazem. K jeho nedostatkům však na druhé straně patří formální nevyhraněnost (střídání principů prokomponované a číslové opery) a nepřirozená hudební deklamace českého textu. Ihned po dokončení Braniborů v Čechách se Bedřich Smetana rozhodl pro kompozici nové opery. Dle vlastních slov z pozdější doby jej k tomu přiměly výtky wagnerianismu jeho předchozí opery a pochybnosti o tom, zda je schopen psát v lehčím „národním“ slohu. Smetana ovšem pojal úmysl vytvořit národní komickou operu velice vážně. Libreto, které pro něj i tentokrát napsal Karel Sabina, nechal nejprve v roce 1863 zevrubně přepracovat. Přesný postup jeho práce není znám, přesto je zřejmé, že se nová opera rodila velmi pomalu a že Smetana pečlivě hledal adekvátní hudební styl. Jako první z celé opery vznikla – netypicky z hlediska dobových zvyklostí – předehra, a to v úpravě pro klavír a čtyři ruce. Tužková skica opery byla pak dokončena až v říjnu 1865. Partituru Bedřich Smetana dopsal 15. března 1866. Mezi původními verzemi některých čísel opery a jejich konečným zněním v partituře jsou často velké rozdíly, svědčící o tom, že Smetana hledal jejich optimální podobu průběžně až do poslední chvíle.
Smetanovy další úpravy
[editovat | editovat zdroj]Prodaná nevěsta si od své premiéry vydobyla zasloužený obdiv obecenstva a později i světové renomé. Dodnes je stálicí repertoáru českých operních divadel a trvalou součástí zlatého fondu světové opery. Její finální podobě, v níž je již po desetiletí uznávána, však předcházel poměrně komplikovaný vývoj iniciovaný samotným autorem díla. Smetanova Prodaná nevěsta totiž byla původně rozdělena pouze do dvou aktů, řada dnes velmi známých a populárních čísel a výstupů v ní původně vůbec nefigurovala, a navíc byla psána jako singspiel – místo zpívaných recitativů obsahovala mluvenou prózu. Vývoj opery k definitivnímu tvaru lze sledovat v tomto přehledu:
První verze z roku 1866
[editovat | editovat zdroj]Dvě jednání, mluvená próza. V rámci 1. jednání byla po scéně Krušinových s Mařenkou a Kecalem zařazena Vaškova árie, poté próza a duet Mařenky a Vaška, pak scéna Jeníka s Kecalem (v pořadí „Nuže, milý chasníku“, „Znám jednu dívku“, próza „Jak pravím...“). 2. jednání bylo stejné jako dnešní třetí, ovšem bez skočné a bez árie Mařenky a naopak s původním kupletem principála a Esmeraldy „Ten staví se svatouškem“ (po slovech „...prováděti umí jako my!“).
Druhá verze z ledna 1869
[editovat | editovat zdroj]29. ledna 1869 byla uvedena Prodaná nevěsta v nové Smetanově úpravě. 1. jednání bylo rozděleno na dvě proměny, první část končila duetem Mařenky a Vaška, druhá část začínala nově připsaným mužským sborem („To pivečko to věru je nebeský dar“). Pak následoval duet Jeníka s Kecalem, árie Jeníka a finále. Na začátek 2. jednání Smetana vložil polku a k recitativu Mařenky „Ó, jaký žal“ připojil novou árii „Ten lásky sen“.
Třetí verze z června 1869
[editovat | editovat zdroj]1. června 1869 se opera objevila v další autorské úpravě. Byla již rozdělena na tři jednání, polka byla přesunuta na konec 1. jednání a navazoval na ni nový tanec furiant. Z 1. do 2. jednání byla přesunuta Vaškova první árie a scéna s Mařenkou a Vaška (na dnes známé místo po pijácké scéně), do 3. jednání Smetana zařadil novou skočnou.
Čtvrtá verze z roku 1870
[editovat | editovat zdroj]
Definitivní verze opery vznikla díky zájmu o uvedení díla v Carském divadle v Petrohradě, kde byl tehdy dirigentem český umělec Eduard Nápravník. Smetana nahradil prozaické pasáže recitativy, aby opera získala podobu uceleného hudebního díla, protože ruské obecenstvo nepovažovalo operu s činoherními pasážemi za skutečnou operu. Zajímavostí navíc je, že z Petrohradu mu bylo doporučeno nedělat velké škrty. Opera trvající méně než tři hodiny byla totiž považována za malou a platily se za ni mnohem menší tantiémy než za operu velkou. Definitivní verze Smetanovy Prodané nevěsty měla prémiéru v Praze 25. září 1870 a v Petrohradu 11. listopadu 1871. Zásadní změnou bylo nahrazení mluvené prózy zpívanými recitativy. Hudební čísla byla seřazena do dnes známého pořadí. Z komediantské scény definitivně vypadl kuplet principála a Esmeraldy, který byl již při předchozích uvedeních Prodané nevěsty považován za nevhodný.
Ukázka
[editovat | editovat zdroj]Filmové a televizní adaptace
[editovat | editovat zdroj]- Prodaná nevěsta – zkrácený záznam provedení Národního divadla na přírodním jevišti v Šárce z roku 1913, režie Max Urban
- Prodaná nevěsta – krátký němý film z roku 1922, režie Oldřich Kmínek
- Prodaná nevěsta – filmový záznam představení Národního divadla z roku 1933, režie Svatopluk Innemann, Jaroslav Kvapil a Emil Pollert
- Prodaná nevěsta – historický unikát, první televizní inscenace opery, režie Václav Kašlík
- Prodaná nevěsta – televizní záznam představení Národního divadla z roku 1971, režie Viktor Kočí, ???
- Prodaná nevěsta – film z roku 1975 natočený v česko-německé koprodukci, v české a německé verzi, činoherce dabují operní pěvci, režie Václav Kašlík
- Prodaná nevěsta – český televizní film z roku 1981, režie Františka Filipa, hrají operní pěvci
Galerie
[editovat | editovat zdroj]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The MetOpera Database [online]. New York: Metropolitní opera [cit. 2017-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SMETANA, Bedřich. Studijní vydání děl Bedřicha Smetany I. Prodaná nevěsta (kritická edice). Praha: Společnost Bedřicha Smetany, 1940.
- NEJEDLÝ, Zdeněk. Zpěvohry Smetanovy. Praha: [s.n.], 1908.
- PRAŽÁK, Přemysl. Smetanovy zpěvohry I : Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta. Praha: Za svobodu s. s r.o., 1948. 320 s.
- OČADLÍK, Mirko. Smetanova Prodaná nevěsta. Praha: Orbis, 1951. 47 s.
- BARTOŠ, František. Ke genesi Smetanovy Prodané nevěsty. Musikologie. 1955, čís. iv, s. 7–31.
- JIRÁNEK, Jaroslav. Vztah hudby a slova v Prodané nevěstě. Příspěvek k otázce hudební deklamace. Hudební věda. 1971, roč. 8, čís. 1, s. 19–40. Dostupné online. ISSN 0018-7003.
- JAREŠ, Stanislav. Obrazová dokumentace nejstarších inscenací Prodané nevěsty. Hudební věda. 1974, roč. 11, čís. 1, s. 195-198. Dostupné online. ISSN 0018-7003.
- STOFFELS, Hermann. Die verkaufte Braut von Smetana. Berlin: [s.n.], 1977. (německy)
- ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Bedřich Smetana, s. 28–33.
- JIRÁNEK, Jaroslav. Smetanova operní tvorba I. Od Braniborů v Čechách k Libuši. Praha: Editio Supraphon, 1984. 440 s.
- VOJTĚCH, Ivan. K dramaturgii Prodané nevěsty. Opus musicum. 1994, roč. 26, s. 195–200.
- PANENKA, Jan; SOUČKOVÁ, Taťána. Prodaná nevěsta na jevištích Prozatímního a Národního divadla 1866 – 2004. Praha: Gallery, 2004. 216 s. ISBN 80-86010-83-X.
- TYRRELL, John. Czech Opera. Cambridge: Cambridge University Press, 2005. 352 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-34713-6. (anglicky)
- OTTLOVÁ, Marta. Smetana Bedřich. In: LUDVOVÁ, Jitka. Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století. Praha: Divadelní ústav, 2006. Dostupné online. ISBN 80-7008-188-0, ISBN 80-200-1346-6. S. 488–502.
- FRIPPIAT, Marianne; YON, Jean-Claude; POSPÍŠIL, Milan; JAMEK, Václav; MOJŽÍŠOVÁ, Olga; CAO, Hélène; VAN MOERE, Didier. La Fiancée vendue. Paris: L'Avant-Scène Opéra, 2008. 120 s. ISBN 978-2-84385-251-0. (francouzsky)
- HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 668–671.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Prodaná nevěsta na Wikimedia Commons 
Dílo Prodaná nevěsta ve Wikizdrojích- Prodaná nevěsta v databázi Archivu Národního divadla
- Prodaná nevěsta v knihovně public domain hudebnin IMSLP (Petrucci Music Library) (partitura a klavírní výtah)
Téma Prodaná nevěsta ve Wikicitátech
