Romano Guardini

Romano Guardini
Romano Guardini
Narození	17. února 1885; Verona
Úmrtí	1. října 1968 (ve věku 83 let); Mnichov
Místo pohřbení	St. Ludwig (kostel : Mnichov, Německo)
Alma mater	Univerzita Tübingen; Freiburská univerzita; Univerzita v Bonnu; Gymnázium Rabana Maura
Povolání	katolický kněz, spisovatel, teolog, vysokoškolský učitel a filozof
Zaměstnavatelé	Univerzita Tübingen; Mnichovská univerzita; Humboldtova univerzita
Ocenění	Mírová cena německého knižního obchodu (1952); Řád za zásluhy v oblasti umění a věd (1958); Bavorský řád za zásluhy (1958); Erasmova cena (1962); záslužný velkokříž s hvězdou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1965); … více na Wikidatech
Nábož. vyznání	katolicismus
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Romano Guardini (17. února 1885 Verona – 1. října 1968 Mnichov) byl německý katolický teolog, filosof a kulturní historik italského původu

Život

Po dvou semestrech studia chemie v Tübingenu a třech semestrech ekonomie v Mnichově a Berlíně se Romano Guardini rozhodl stát se katolickým knězem. Spolu se svým přítelem Karlem Neundörferem začal již v této době vytvářet vlastní nauku o rozporu. Svá teologická studia absolvoval ve Freiburgu im Breisgau a Tübingen. Roku 1910 byl vysvěcen v Mohuči na kněze a nakrátko působil v pastoraci. Poté se vrátil do Freiburgu, kde promoval u Engelberta Krebse; doktorský titul získal roku 1915 prací o Bonaventurovi, o sedm let později v Bonnu habilitoval opět prací o Bonaventurovi; během této doby pastoračně působil mezi studenty.

Roku 1923 získal katedru filozofie náboženství a katolického světového názoru v Berlíně, kde zůstal až do roku 1939, kdy musel kvůli nacistické vládě odejít. Po roce 1945 přednášel v Tübingen, od roku 1948 v Mnichově. Toto své učitelské působení zakončil roku 1962. Zbytek svého života byl dosti nemocný a neúčastnil se tak ani práce v liturgické komisi Druhého vatikánského koncilu.

Význam Guardiniho díla

Guardiniho osoba je spjata s hnutím mládeže po 1. světové válce. Práce v prostředí mladých studentů dala vzejít Guardiniho originálnímu znovuobjevení smyslu pro znamení a symboly, které měly dalekosáhlý vliv na vývoj katolické liturgiky a liturgie ve 20. století. Obnova katolické liturgie a její centralita kolem slavení eucharistie je z velké části právě spojena s Guardiniho osobou.

V meziválečném období Guardini studuje klíčové osobnosti filozofie náboženství a evropské kultury; Guardini je autorem interpretací, v nichž se snaží vyložit významná díla evropských myslitelů (zejm. Platón, Augustinus, Bonaventura, Dante, Pascal, Kierkegaard, Rilke, Hölderlin, Dostojevskij).

Především se však Guardini řadí k nejvýznamnějším představitelům katolictví 20. století, především v oblastech liturgie, filozofie náboženství, pedagogiky a ekumenismu.

Od roku 1970 se uděluje cena („za vynikající zásluhy o interpretaci naší doby“), která nese jméno Romana Guardiniho. Mezi významné držitele patří např. fyzik a nositel Nobelovy ceny Werner Heisenberg, německý prezident Weizsäcker, teologové Karl Rahner a Hans Urs von Balthasar, skladatelé Carl Orff a Krzysztof Penderecki, polský ministr zahraničí Bartoszewski, vídeňský kardinál Franz König. V roce 2010 obdržel cenu prof. Tomáš Halík, jako vůbec první Čech v historii.

Dílo

Vom Geist der Liturgie (1918)
Die Lehre des heiligen Bonaventura über die Erlösung (1921)
Briefe über Selbstbildung (1921–1922; Matthias-Grünewald-Verlag in Mainz, 1930). 315 S.
Vom Sinn der Kirche (1922)
Der Gegensatz, Versuche zu einer Philosophie des Lebendig-Konkreten (1925)
Der Ausgangspunkt der Denkbewegung Søren Kierkegaards (1927) ISBN 3-7867-1073-2
Das Gute, das Gewissen und die Sammlung (1929)
Der Mensch und der Glaube, Versuch über die religiöse Existenz in Dostojewskis großen Romanen (1933)
Die Bekehrung des hl. Augustinus (1935)
Christliches Bewusstsein, Versuche über Pascal (1935)
Die Engel in Dantes Göttlicher Komödie (1937)
Der Herr, Betrachtungen über die Person und das Leben Jesu Christi (1937)
Hölderlin, Weltbild und Frömmigkeit (1939)
Zu Rainer Maria Rilkes Deutung des Daseins (1941)
Der Tod des Sokrates (1943)
Freiheit, Gnade, Schicksal (1948)
Das Ende der Neuzeit (1950)
Die Macht (1951)
Religion und Offenbarung (1958)
Unterscheidung des Christlichen, Ges. Studien 1923–63
Tugenden, Meditationen und Gestalten des sittlichen Lebens (1963)
Stationen und Rückblicke (1965)
Sorge um den Menschen, 2 Bände (1962–66)
Liturgie und liturgische Bildung (1966)

Česká vydání děl

O posvátných znameních (Stará Říše 1925, Řím 1969, Praha 1992)
Těžkomyslnost a její smysl (Stará Říše 1932, Olomouc 1995)
Křížová cesta našeho Pána a Spasitele (Stará Říše 1938)
O živém Bohu (Stará Říše 1939, Praha 2002)
O modlitbě (Praha 1970, 1991, 1992, 2006)
Modlitba Páně (Řím 1967, Kostelní Vydří 2000)
O posledních věcech (Řím 1972)
Matka Páně (Řím 1974)
Růženec (Řím 1981, Kostelní Vydří 2001)
Konec novověku (Praha 1992)
O duchu liturgie (Praha 1993)
Životní období (Praha 1997)
Andělé. Teologické úvahy (Kostelní Vydří 1998)
Křesťanské vědomí. Studie o Pascalovi (zkrácené vydání, Brno 1998)
Dobro, svědomí a soustřeďování (Praha 1999)
Myslet jeho myšlenkami - výbor z díla 1916-1921 (Kostelní Vydří 2004)
Svět a osoba (Svitavy 2005)
O podstatě uměleckého díla (Praha 2009)
Ctnosti (Praha 2015)
Pán. Úvahy o osobě a životě Ježíše Krista (Praha 2021)
Živý duch (Praha 2023)

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Romano Guardini na Wikimedia Commons
Osoba Romano Guardini ve Wikicitátech
R. Guardini: Svátek mláďátek Archivováno 6. 12. 2013 na Wayback Machine.
Guardiniho portrét - vydavatelství Vetus via
Guardiniho portrét - nakladatelství Triáda Archivováno 17. 6. 2022 na Wayback Machine.
Guardiniho životopis - časopis Getsemany
Cena Romana Guardiniho pro Mons. Tomáše Halíka^{[nedostupný zdroj]}
Romano Guardini a jeho ohlas v českých zemích. In Kontexty 6/2009 [1]
Romano Guardini: teologie a literatura
R. Guardini na stránkách existence-transcendence (česky)