Terezie z Lisieux
| Svatá Terezie z Lisieux | |
|---|---|
 Terezie z Lisieux | |
| panna a učitelka církve | |
| Narození | 2. ledna 1873 Alençon |
| Úmrtí | 30. září 1897 (ve věku 24 let) Lisieux |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza |
| Svátek | 1. října |
| Rodiče | Louis Martin a Zélie Martin |
| Místo pohřbení | Lisieux |
| Místo působení | Les Buissonnets carmel de Lisieux |
| Státní občanství | Francie |
| Řád | Order of Discalced Nuns of the Blessed Virgin Mary of Mount Carmel |
| Vyznání | katolicismus |
| Blahořečena | 29. dubna 1923 |
| Svatořečena | 17. května 1925 (Pius XI.) |
| Uctívána církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
| Významné zasvěcené kostely | bazilika sv. Terezie v Lisieux |
| Atributy | řeholní oděv, kříž, růže |
| Patronkou | nemocných TBC a AIDS, květinářů a pěstitelů růží, sirotků a za 2. světové války také pilotů a veškerého leteckého personálu, Francie, Austrálie, misií, misionářů, karmelitek |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svatá Terezie z Lisieux (2. ledna 1873, Alençon – 30. září 1897, Lisieux), vlastním jménem Thérèse Martin (v počeštěné podobě Terezie Martinová) a řeholním jménem Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře, někdy označovaná též jako "Terezička" nebo "Terezie od Ježíška"[1], byla francouzská řeholnice nyní uctívaná jako katolická světice, panna a mystička, velká postava karmelitánského řádu. Pius XI. ji v roce 1925 svatořečil a papež sv. Jan Pavel II. ji v roce 1997 v apoštolském listě Divini Amoris Scientia prohlásil za učitelku církve (Doctor Amoris).
Život
[editovat | editovat zdroj]
Dětství
[editovat | editovat zdroj]
Terezie se narodila 2. ledna 1873 v Alençon jako nejmladší z devíti dětí Louise Martina a jeho manželky Zélie, rozené Guérinové (roku 2015 byli svatořečeni). Měla čtyři sestry: Marii (* 1860), Pavlínu (* 1861), Leonii (* 1863) a Célinu (* 1869), další čtyři sourozenci (sestry Helena a Melanie a dva bratři, oba pojmenovaní Josef) zemřeli v dětském věku ještě před Tereziiným narozením. Terezii byla při křtu za kmotru její sestra, tehdy třináctiletá Marie. První roky svého života prožila Terezie v Alençon, po smrti Zélie Martinové (zemřela 28. srpna 1877) se celá rodina přestěhovala do Lisieux, kde žil se svou rodinou bratr Tereziiny matky, Isidor Guérin.
Terezie vyrůstala v katolické rodině. Od roku 1881 navštěvovala školu benediktinek v Lisieux. Když jí bylo 9 let, roku 1882, vstoupila její sestra Pavlína, kterou Terezie považovala za svou druhou matku, do kláštera karmelitek v Lisieux a přijala řeholní jméno s. Anežka od Ježíše. Pavlínu posléze (roku 1886) následovala i nejstarší ze sester Martinových, Marie. Terezie již od dětství cítila povolání k zasvěcenému životu a toužila se, stejně jako její sestry, stát karmelitkou.
Vstup ke karmelitkám
[editovat | editovat zdroj]V patnácti letech byla Terezie Martinová zcela výjimečným způsobem přijata do řádu karmelitek. Byla příliš mladá, musel o tom vědět i tehdejší papež Lev XIII. a Terezie musela mít povolení diecézního biskupa.
Karmelitky v Lisieux ji měly za pyšnou a domýšlivou, protože jí příliš nerozuměly, po určitou dobu vše doplňovalo až chorobné autoritářství představené karmelu, matky Marie Gonzagy. V Karmelu v Lisieux se z Terezie Martinové stává sestra Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře. Známá je ale více podle města, protože se tak snáze rozliší od svaté Terezie z Ávily.
Terezie sice navenek působila velice vyrovnaně, ale trpěla celý život stavy úzkosti. Často ji trýznila myšlenka, že ji Bůh opustil, i nejsilnějším pokušením ale dokázala odolat. Někdy nabývala přesvědčení, že bude zatracena, ale dokázala se odevzdat Boží lásce.
Život v klášteře
[editovat | editovat zdroj]Život v klášteře karmelitek je tvrdý. Střídá se manuální práce, chórová modlitba, a to tak, že na spánek je vyhrazeno jen 6 až 7 hodin. Terezie na popud své převorky navíc psala své vzpomínky z dětství, tak vznikl spis dnes známý jako Dějiny duše.
Tereziino křehké zdraví tvrdý život v klášteře nevydrželo. V roce 1896 začala kašlat krev, o rok později zemřela na tuberkulózu.
Citáty
[editovat | editovat zdroj]- Kéž mi dá (Bůh) lásku bez mezí, bez hranic! Chci stůj co stůj získat palmu, ne-li krví, aspoň láskou.
- Mým povoláním je láska!
- Před svou smrtí řekla: Vždycky jsem plnila vůli Boží. Doufám proto, že po smrti bude Bůh také plnit má přání. Chci trávit své nebe tím, že budu na zemi neustále pomáhat jiným. Po své smrti sešlu na zemi déšť růží.
- Pro mě je modlitba vzlet srdce, je to prostý pohled k nebi, je to zvolání vděčnosti a lásky ve zkoušce i v radosti. (Autobiografické spisy)
Odkaz
[editovat | editovat zdroj]V roce 1927 papež Pius XI. prohlásil Terezii z Lisieux za „hlavní patronku misií na celém světě spolu s Františkem Xaverským“, přestože od patnácti let věku se nevzdálila ze své klauzury. [2] V roce 1933 došlo k založení „Oblátů sv. Terezie“, kteří se odevzdali do jejích služeb. P. Martin vydal rozhodující impuls k založení mužské kongregace Misionáři svaté Terezie (1948).[3]
Dne 3. května 1944 (těsně před osvobozením Francie) papež ct. Pius XII. označil Terezii za „druhou patronku Francie, spolu s Janou z Arku“.
Mezi lety 1898 a 1947 bylo napsáno 865 registrovaných životopisů Terezie z Lisieux. Až v roce 1956 mohl karmelitán P. František od Panny Marie z nařízení Pia XII. vydat její Autobiografické spisy (faksimile) a v roce 1961 byly v albu Tvář Terezie z Lisieux poprvé publikovány její fotografie.[4]
Jan Pavel II. ji v roce 1997 prohlásil stejně jako Kateřinu Sienskou (14. století) a Terezii z Ávily (16. století) za učitelku církve.[5]
Na motivy života Terezie z Lisieux napsala v roce 1997 Lenka Lagronová drama Terezka.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Dějiny duše, vydáno posmrtně
- Básně
- Vstupuji do života - poslední rozhovory
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Zpětný pohled na řím. kat. chrám v Předlicích. (Historie předlického kostela /26 str. - neúplné/); strojopis; Spolek pro stavbu chrámu v Předlicích, předmluva Augustin Volkery, 16. 7. 1930; archiv fary v Trmicích
- ↑ Gaucher, Guy: Životopis Terezie z Lisieux, Karmelitánské nakladatelství, 1997, s. 194
- ↑ Dtto, s. 194.
- ↑ Dtto, s. 195.
- ↑ Dtto, s. 197.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- TEREZIE Z LISIEUX. Básně svaté Terezie z Lisieux. 3. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009, 82 s. Karmelitánská spiritualita (Karmelitánské nakladatelství). ISBN 978-80-7195-331-9.
- TEREZIE Z LISIEUX. Myšlenky na každý den. Překlad a výběr Jana Pištorová, básně Anděla Janoušková. Praha: Nové město, 2001. ISBN 80-86146-29-4.
- PRALONG, Joël. Cesta důvěry se sv. Terezičkou. 1. vyd. Praha: Portál, 2020. 136 s. ISBN 978-80-262-1631-5.
- AHERN, Patrick. Tři dary Terezie z Lisieux. Překlad: Julie Žemlová. Portál 2015, 120 s. [1]
- DE MEESTER, Conrad. Malá cesta Terezie z Lisieux. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2012, 159 s. ISBN 978-80-7195-620-4.
- STÖCKER, Monika Maria. Dobrodružství velké lásky: Terezie z Lisieux (1873-1897) : portrét sestry Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře. Vyd. v KN 1. Překlad Alžběta Sirovátková. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1999, 159 s. Karmelitánská spiritualita. ISBN 80-7192-302-8.
- SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
- GAUCHER, Guy. Životopis Terezie z Lisieux. [s.l.]: Karmelitánské nakladatelství, 1997.
- HOLKOVÁ, Marie. Terezka Martinová. Praha: Cesta, 1993. 275 s. ISBN 80-85319-23-3.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Terezie z Lisieux na Wikimedia Commons - Životopis
- sv. Terezie z Lisieux: Dopisy duchovnímu bratru-misionáři 1 Archivováno 2. 1. 2014 na Wayback Machine.
- Terezie z Lisieux (z cyklu Světci a svědci)
- Svatá Terezie od Dítěte Ježíše - hraný dokument, délka 1:32:32. Film natočen ke 100. výročí jejího úmrtí v místech, kde žila. Český dabing 1997, Telepace Ostrava. Na Youtube vloženo 15. 10. 2016, GoschaTV1.
