Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Lev XIII.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Svatost
Lev XIII.
256. papež
Církevřímskokatolická
Zvolení20. února 1878
Uveden do úřadu3. března 1878 (korunovace)
Pontifikát skončil20. července 1903
PředchůdcePius IX.
NástupcePius X.
Heslo„Lumen in coelo“
„Světlo na nebesích“
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení31. prosince 1837
světitel Carlo Odescalchi
Biskupské svěcení19. února 1843
světitel Luigi Lambruschini
Kardinálská kreace19. prosince 1853
kreoval Pius IX.
Titulkardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • titulání arcibiskup v Tamiathis (1843–1846)
  • apoštolský nuncius v Belgii (1843–1846)
  • arcibiskup v Perugii (1846–1878)
  • kardinál-kněz v baziliky San Crisogono (1853–1878)
  • camerlengo (1877–1878)
Osobní údaje
Rodné jménoVincenzo Gioacchino Raffaele Luigi Pecci
Datum narození2. března 1810
Místo narozeníCarpineto Romano, ItálieItálie Itálie
Datum úmrtí20. července 1903 (ve věku 93 let)
Místo úmrtíApoštolský palác, VatikánVatikán Vatikán
Místo pohřbeníBazilika San Giovanni in Laterano, Řím
PříbuzníGiuseppe Pecci a Giovanni Battista Pecci (sourozenci)
PodpisPodpis: Lev XIII.
Seznam papežů nosících jméno Lev
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Fratelli D’Alessandri: Lev XIII. jako kardinál (1865)
Nejstarší fotografie z intronizace papeže Lva XIII. (1878)
Lászlo Fülöp Elek: Poslední portrét Lva XIII. (1900)
Giulio Tadolini: Hrobka Lva XIII, bazilika Sv. Jana v Lateránu (1907)

Lev XIII., vlastním jménem Vincenzo Gioacchino Raffaele Luigi Pecci (2. března 1810 Carpineto Romano – 20. července 1903 Apoštolský palác) byl 256. papežem katolické církve (1878–1903). Provedl její rozsáhlou reorganizaci a vydal první z velkých sociálních encyklik, Rerum novarum. Během jeho pontifikátu prudce vzrostla mezinárodní politická prestiž papežství.

Byť byl zvolen v poměrně vysokém věku (68 let), jeho pontifikát se nakonec stal historicky (ověřeně) nejdelším po jeho předchůdci Piovi IX. (později byl překonán ještě Janem Pavlem II.). Vykonával úřad až do své smrti v 93 letech, čímž se stal nejstarším papežem všech dob (roku 2020 ho překonal Benedikt XVI., který v tom věku však už byl na odpočinku).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Vincenzo Pecci se narodil ve vesnici Carpineto Romano, v horách jihovýchodně od Říma, jako šesté dítě v nižší šlechtické rodině. Studoval ve Viterbu (1818–1824), v římském semináři (1824–1832) a na akademii urozených kněží (1832–1837). V roce 1837 byl vysvěcený na kněze a byl přijat do řad papežských diplomatů.

Nejdříve působil jako papežský legát v Beneventu a Perugii, v roce 1843 jej Řehoř XVI. vyslal jako apoštolského nuncia do Bruselu. Zde podpořil místní biskupy proti vládě, načež byl v roce 1846 na žádost krále Leopolda I. odvolán. Tentýž rok se stal arcibiskupem v Perugii a Damiettě a o 7 let později obdržel kardinálský klobouk.

Jako biskup nechal přepracovat učební osnovy svého semináře, založil Akademii svatého Tomáše Akvinského a snažil se obnovit vztahy mezi katolickou církví a soudobou kulturou. V roce 1860 protestoval proti anexi Perugie Sardinským královstvím.

Pontifikát

[editovat | editovat zdroj]

20. února 1878 byl kardinál Pecci na konkláve, jehož se účastnilo 60 z celkového počtu 64 kardinálů, zvolen nástupcem papeže Pia IX. Konkláve trvalo pouhých 36 hodin a nového pontifika zvolilo již při třetím skrutiniu.

Nový papež, který přijal jméno Lev XIII., začal svůj pontifikát v době hlubokého konfliktu mezi Svatým stolcem a mladým italským státem, který v předešlé dekádě během risorgimenta postupně pohltil území tisíciletého Papežského státu. Po prolomení Porta Pia v roce 1870 se Pius IX. prohlásil „vatikánským vězněm“, neopouštěl Vatikán a sváděl diplomatický boj s nepřátelským a antiklerikálním Italským královstvím.[1]

Hlavním cílem nového papeže bylo přizpůsobit římskokatolickou církev moderní době. Podporoval ve Vatikánu studium astronomie a přírodních věd a zpřístupnil část vatikánských archivů vědcům, bez ohledu na jejich náboženské vyznání. 15. května 1891 vydal první velkou sociální encykliku Rerum novarum, v níž popsal a částečně i definoval základy sociálního učení římskokatolické církve. V ní podpořil soukromé vlastnictví a práva dělníků na spravedlivou mzdu, důstojné pracovní podmínky a zakládání odborů. Tato encyklika mu vynesla přezdívku papež pracujících.

Lev XIII. provedl výraznou reorganizaci církevních struktur. Založil 248 nových diecézí a arcidiecézí, většinou mimoevropských (včetně 28 v USA), a dva patriarcháty (pro severní Afriku a pro Indii s Japonskem). Zavedl termín odloučení bratři pro křesťany nesjednocené s Římem. V roce 1893 zavedl svátek Svaté rodiny. Na konci svého pontifikátu vydal nové regule pro cenzuru a 17. září 1900 novelizoval Index zakázaných knih.

České země

[editovat | editovat zdroj]

Jednu svou encykliku, Quae ad nos, věnoval Lev XIII. přímo českým biskupům, které v ní vyzval k naléhavým opatřením proti postupující sekularizaci českého národa. Díky Lvu XIII. byla také založena česká kolej v Římě, nazvaná Bohemicum. Češi vyjádřili papeži opakovaně své díky, u příležitosti jeho životního i kněžského jubilea. Z iniciativy kardinála Schönborna uspořádali v roce 1888 pouť do Říma a přinesli papeži darem více než stovku nově zhotovených precios a parament, jež zhotovili čeští umělci a financovali čeští věřící. Cestovní liturgické soupravy byly určeny pro misionáře.[2]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Encykliky

[editovat | editovat zdroj]

Ostatní dokumenty

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ RENDINA, Claudio. Příběhy papežů. Dějiny a tajemství. Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox globator, 2005. ISBN 80-7207-574-8. S. 630. 
  2. ↑ Kalendář katolicko-politické jednoty pro království české na přestupný rok 1888, Praha 1887, s. 26-40

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • RENDINA, Claudio. Příběhy papežů. Dějiny a tajemství. Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox globator, 2005. ISBN 80-7207-574-8. S. 628–634. 
  • Horský Rudolf – Škrdle Tomáš (reds.), Almanach na oslavu biskupského jubilea Sv. Otce Lva XIII., Praha, Vlasť 1893.
  • Lev XIII., Divinum illud munus, překlad a úvodní studie Ctirad Václav Pospíšil, Praha, Krystal OP 1998.
  • Hromják, Ľuboslav: Leone XIII, il movimento slavo e le origini del Bohemicum, in: Dal Bohemicum al Nepomuceno. La cultura ceca e la formazione sacerdotale in un contesto di scontri nazionalisti e di coesistenza, Olomouc 2011, ISBN 978-80-244-2644-0, s. 13-28.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Papež
Předchůdce:
Pius IX. 		1878–1903
Lev XIII. 		Nástupce:
Pius X.
Papežové
Seznam papežů
1.–4. století
5.–8. století
9.–12. století
  • Štěpán IV.
  • Paschal I.
  • Evžen II.
  • Valentin
  • Řehoř IV.
  • Sergius II.
  • Lev IV.
  • Benedikt III.
  • Mikuláš I. Veliký
  • Hadrián II.
  • Jan VIII.
  • Marinus I.
  • Hadrián III.
  • Štěpán V.
  • Formosus
  • Bonifác VI.
  • Štěpán VI.
  • Roman
  • Theodor II.
  • Jan IX.
  • Benedikt IV.
  • Lev V.
  • Sergius III.
  • Anastasius III.
  • Lando
  • Jan X.
  • Lev VI.
  • Štěpán VII.
  • Jan XI.
  • Lev VII.
  • Štěpán VIII.
  • Marinus II.
  • Agapetus II.
  • Jan XII.
  • Lev VIII.
  • Jan XIII.
  • Benedikt VI.
  • Benedikt VII.
  • Jan XIV.
  • Jan XV.
  • Řehoř V.
  • Silvestr II.
  • Jan XVII.
  • Jan  XVIII.
  • Sergius IV.
  • Benedikt VIII.
  • Jan XIX.
  • Benedikt IX.
  • Silvestr III.
  • Benedikt IX.
  • Řehoř VI.
  • Klement II.
  • Benedikt IX.
  • Damasus II.
  • Lev IX.
  • Viktor II.
  • Štěpán IX.
  • Mikuláš II.
  • Alexandr II.
  • Řehoř VII.
  • Viktor III.
  • Urban II.
  • Paschalis II.
  • Gelasius II.
  • Kalixt II.
  • Honorius II.
  • Inocenc II.
  • Celestýn II.
  • Lucius II.
  • Evžen III.
  • Anastasius IV.
  • Hadrián IV.
  • Alexandr III.
  • Lucius III.
  • Urban III.
  • Řehoř VIII.
  • Klement III.
  • Celestýn III.
  • Inocenc III.
    		•
    13.–16. století
    17. století–současnost
    Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lev_XIII.&oldid=24183527“