Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Honorius III.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Svatost
Honorius III.
177. papež
Církevřímskokatolická
Zvolení18. července 1216
Uveden do úřadu24. července 1216 (konsekrace)
Pontifikát skončil18. března 1227
PředchůdceInocenc III.
NástupceŘehoř IX.
ZnakZnak
Osobní údaje
Rodné jménoCencio Savelli
Datum narozeníasi 1150
Místo narozeníŘím Papežský stát Papežský stát, Svatá říše římská Svatá říše římská
Datum úmrtí18. března 1227
Místo úmrtíŘím Papežský stát Papežský stát, Svatá říše římská Svatá říše římská
Místo pohřbeníBazilika Panny Marie Sněžné
Seznam papežů nosících jméno Honorius
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Honorius III. (vlastním jménem Cencio Savelli) byl papežem od 18. července 1216 až do své smrti roku 1227. Hlavním cílem Honoria III. bylo zorganizovat křížovou výpravu, která byla naplánována na lateránském koncilu. To se mu však nepodařilo kvůli neochotě Fridricha II. Štaufa.

Předchozí kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Savelli působil nejdříve jako kanovník v kostele Santa Maria Maggiore. Během pontifikátů Klementa III. a Celestina III. byl camerlengem. V této funkci sepsal dílo Liber Censuum, které je soupisem přispěvatelů, povinných platit římské kurii (hrady, kláštery, špitály, vesnice apod.).[1]

Pontifikát

[editovat | editovat zdroj]

Během svého pontifikátu se potýkal s velmocenskými ambicemi Fridricha II. Štaufa, který neustále odkládal slíbenou šestou křížovou výpravu. Již roku 1215 dal Fridrich II. slib, že výpravu uskuteční. Šlo mu hlavně o získání Sicílie. Roku 1220 si dokonce na Honoriu III. vymohl korunovaci na císaře Svaté říše římské. Honorius III. dlouho Fridrichovi toleroval neustálé odklady, ale nakonec císař papeži slíbil, že pokud do roku 1225 výpravu nezahájí, může být od něj exkomunikován. K tomu ale nedošlo, protože Honorius III. zemřel ještě před vypršením termínu, proto byla výprava (s menším zpožděním) uskutečněna až za papeže Řehoře IX.[2]

Honorius III. také oficiálně schválil Řád bratří kazatelů (dominikánů) a definitivně potvrdil františkánský řád (ten se prvního papežského schválení dočkal již od Honoriova předchůdce Inocence III.[3]). Dal také vyzdobit mozaikami apsidu chrámu sv. Pavla Za Hradbami v Římě, kteroužto skutečnost o více než 700 let později připomněl papež Pavel VI. slovy: My sami se vidíme převtěleni do role svého předchůdce Honoria III., jak ho modlícího se ke Kristu zachycuje překrásná mozaika v apsidě baziliky sv. Pavla za hradbami. Klečí pokorně na zemi a líbá nohy Krista, jenž se tyčí královsky jako učitel nad shromážděným lidem a žehná mu. Zemřel 18. března 1227 a pochován byl v římském chrámu Panny Marie Větší.[4]

Honorius III. a České země

[editovat | editovat zdroj]

Honorius III. zasáhl do dění v Českém království, když se zastal pražského biskupa Ondřeje, který měl spory s Přemyslem Otakarem I. Tyto spory vyústily v Ondřejovo vyhlášení interdiktu nad pražskou diecézí, které Honorius III. schválil.[5]

Příbuzní

[editovat | editovat zdroj]

K významným příbuzným Honoria III. patřil jeho prasynovec Jakub Savelli (Giacomo Savelli, 1210–1287), který se také roku 1285 stal papežem a na paměť svého prastrýce přijal jméno Honorius IV. (používal také stejný erb a do současnosti je posledním papežem toho jména).[6]

Portrét papeže Honoria III. v bazilice sv. Pavla za hradbami
Portrét papeže Honoria III.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  1. RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. ISBN 80-7207-574-8. S. 336. 
  2. GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II.. Praha: Mladá fronta, 1994. ISBN 80-204-0457-0. S. 119. [Dále jen Gelmi. Papežové.]. 
  3. MAXWELL-STUART, P. G. Papežové : Život a vláda : Od Sv. Petra k Janu Pavlu II. Praha: Svoboda, 1998. ISBN 80-902300-3-2. S. 108–112. 
  4. Gelmi. Papežové, str. 119
  5. Ottův slovník naučný : Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí : Jedenáctý díl : Hédypathie - Hýždě. V Praze: J. Otto, 1897. Dostupné online. S. 544. 
  6. Gelmi. Papežové, str. 128

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. ISBN 80-7207-574-8. 
  • GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II. Praha: Mladá fronta, 1994. 326 s. ISBN 80-7207-574-8. 
  • MAXWELL-STUART, P. G. Papežové : Život a vláda : Od Sv. Petra k Janu Pavlu II. Praha: Svoboda, 1998. ISBN 80-902300-3-2. 
Papež
Předchůdce:
Inocenc III.
12161227
Honorius III.
Nástupce:
Řehoř IX.