Trachyt
Trachyt | |
---|---|
Trachyt | |
Zařazení | magmatická hornina |
Hlavní minerály | ortoklas, plagioklas, tridymit, křemen, nefelín |
Akcesorie | biotit, pyroxeny, olivín |
Textura | afanitická, porfyrická |
Barva | šedá, tmavě šedá |
Trachyt patří mezi výlevné magmatické horniny, které neobsahují křemen nebo jej obsahují pouze v podružném množství. Z chemického hlediska je tedy pro trachyty charakteristický nižší obsah SiO2.
Trachyty bývají světlé, nejčastěji šedavé, nahnědlé nebo zelenavé. Mívají všesměrnou porfyrickou stavbu s jemnozrnnou až celistvou základní hmotou, která bývá na lomných plochách drsná. Porfyrické vyrostlice tvoří většinou živec.[1] U některých trachytů se vyskytuje i pórovitá nebo sklovitá stavba.
Název horniny zavedl v roce 1822 R. J. Haüy.[2]
Složení
[editovat | editovat zdroj]Mineralogicky jsou tvořeny převážně živcem (převládají draselné živce nad plagioklasy), foidy (zástupci živců) - nefelínem, sodalitem a leucitem. Křemen je přítomen nanejvýš v podružném množství, spíše se vyskytuje tridymit. Z tmavých minerálů jsou přítomny převážně v akcesorickém množství augity, amfiboly a biotit. Amfiboly jsou často zkorodované a lemované sekundárními minerály magnetitem a pyroxeny. Trachyt je efuzivním ekvivalentem syenitu.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Trachyty se vyskytují převážně v třetihorních a mladších vulkanitech: v římské vulkanické provincii, na ostrově Ischia a v Itálii. Recentní trachytické lávové proudy se nacházejí na Islandu, Azorských ostrovech a ve východní Africe. V Česku se často vyskytuje například v Českém středohoří.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Trachyt na slovenské Wikipedii.
- ↑ HONS, Richard Jan. Atlas našich hornin. 1. vyd. Praha: ALADIN agency, 2017. 200 s. ISBN 978-80-906737-4-8. S. 41.
- ↑ Levinson-Lessing, F. J., Struve, E. A., 1963, Petrografičeskij slovar. Gosgeoltechizdat, Moskva, s. 356
- ↑ Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Kostomlatské středohoří, s. 237.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu trachyt na Wikimedia Commons