Barčaková Ludmila

The Triangle cemetery in Prague-Střešovice was the only preserved part of the great burial site from the 9th–10th century AD; this site was partially destroyed beginning in the 18th century by the extraction of clay for the Strahov brick factory. A total of 49 graves, all dated to the 10th century, were uncovered in the preserved part of the cemetery in 2012. Children’s grave no. 16 was the richest of the children’s graves and the second richest of all graves in the cemetery. A total of 19 silver jewels were found in the grave: kaptorga – amulet container, beads, hollow spherical pendants – gombiks. A technical study was performed to describe the construction of the different types of jewels and identify the material used to manufacture them. The artefacts were examined with a stereomicroscope, subjected to X-ray radiography and observed and analysed with scanning electron microscopy coupled with energy-dispersive X-ray spectrometry (SEM/EDS). A replica provided practical informatio...

A controversial set of elite jewels assumed to be of early medieval period, recovered in 1937–1938 from a burial site in Matzhausen (northeastern Bavaria) was investigated to determine their technological coherency as well as their authenticity. The discovery of these jewels was exploited by German nationalists to argue that the material culture observed in Bohemia and Moravia in the ninth century had Germanic roots. The circumstances of their discovery, however, remain unclear. Research in archives demonstrated the involvement of the SS Ahnenerbe organisation in the recovery of the jewels. Are these jewels authentic or are they forgeries manufactured or modified by a modern craftsman to serve German expansionist nationalism? Three jewels recovered in the grave – a gombik (hollow spherical pendant), an earring with chainlet, and a zoomorphic figurine – were investigated using scanning electron microscopy (SEM) coupled with energy-dispersive X-ray spectroscopy (EDX), X-radiography, and stereomicroscopy. The investigation revealed a very heterogeneous set of objects with respect to technology and state of preservation. It also uncovered repairs and past invasive interventions involving modern metal and solder. Comparison with similar types of jewels from Bohemia and Moravia points to important differences in construction and technology, which confirms the uniqueness of this set of objects and casts suspicion on their authenticity.

Gilded copper hollow spherical pendants known as gombiky (s. gombik) were examined to identify the technology of gilding and the material chosen as the substrate. The examined ornaments dating from the ninth and tenth centuries AD were recovered from elite graves of two major political, ecclesiastical and economic centres of the Early Medieval period located in the territory of the present-day Czech Republic: Mikulčice and Prague Castle, major sites of Moravia and Bohemia, respectively. Taking into account the state of degradation and possible bias due to earlier restorations, surface and bulk characterisation of the gilded material has been performed combining optical observation, X-ray radiography, metallography, scanning electron microscopy with energy-dispersive spectrometry (SEM/EDS analysis) and focused ion beam (FIB) milling mounted on FEG-SEM. The manufacturing procedure was reproduced by experimental archaeology. A detailed investigation of the gilded artefacts revealed several types of gombik construction involving different mounted elements, including the main body parts and the suspension system elements joined by hard soldering. The different constitutive parts are made with almost pure copper or low-purity copper. The systematic use of fire gilding (mercury amalgam gilding) was documented. Differences in the materials that were used and technical quality show the coexistence of finely produced objects by highly skilled and knowledgeable jewellers alongside more coarsely manufactured imitations. These variations are discussed in terms of different workshops in a possible relationship with their origin of manufacture.

Výroba raně středoVěkého šperku naleziště V lumbeho zahradě na pražském hradě Ludmila Barčáková 1. ÚVod V rámci studia technologie vytváření šperků pohřebiště v Lumbeho zahradě na Pražském hradě byly zhotoveny repliky hlavních typů šperků, aby bylo možné určit použité součásti a porozumět různým fázím jejich výroby. Bylo vybráno celkem třicet předmětů, které jsou pro toto pohřebiště charakteristické. Šlo o dva gombíky, devět perel, tři záušnice, osm náušnic (čtyři hrozníčkové, dvě bubínkové, jednu pseudobubínkovou a jednu zoomorfní), tři kaptorgy, tři řetízky včetně celého ná-hrdelníku nalezeného v hrobě H82. Každý krok výroby byl fotograficky dokumentován. Měřil se čas, za který bylo možné šperk zhotovit, předměty se vážily, aby se zjistila hmotnost použitého kovu. Náročnost realizace, kvalita nebo přítomnost defektů je popsána proto, aby se porovnala kvalita a úroveň obtížnosti jednotlivých typů replikovaných šperků. Zhotovení replik si také vyžádala po-třeba zlepšit čitelnost nálezového fondu, protože originální šperky jsou velmi špatně zachovány a manipulaci s nimi je nutné omezit. Repliky mohou sloužit též pro výstavní a studijní účely. 2. materiál originálního a replikoVaného šperku Složení prvků kovů se určovalo v rámci studie zaměřené na analýzy šperků (srovnej studie Kolářová-Děd-Ottenwelter a Ottenwelter-Děd-Barčáková v tomto svazku). Stříbrné šperky byly zhotoveny z binární slitiny stříbra s mědí, jejíž obsah se pohyboval přibližně kolem 3-4 % hmotnosti. Zlaté šperky byly vyrobeny z ternární slitiny zlata se stříbrem a nepatrným obsahem mědi. Originální šperky, podle nichž se kopie dělaly, jsou ze stříbra a zlata, ale na výrobu replik se z ekonomických důvodů používalo pouze stříbro. Z praktických důvodů bylo použito stříbro o ryzosti 999/1000. Tato slitina vykazuje shodné technologické vlastnosti jako materiál originálních šperků. Důraz se kladl hlavně na technologický ráz experimentu, šlo o to, aby se při výrobě šperků dodržovaly rozměry jednotlivých komponent, například tloušťky plechu, velikosti granulí a drátů. 3. technologie pájení 3.1. kovová pájka Prvním typem pájky je binární slitina kovu, ze kterého je předmět zhotoven, k níž se přidá měď. Pájka má nižší teplotu tání než materiál, z něhož je šperk vyroben. Když se dodrží určitý poměr kovů ve slitině, odpovídající eutektickému bodu, dosáhne se nejnižší teploty tání slitiny. Ideální složení pájky je 72 % stříbra (Ag) a 28 % mědi (Cu) a teplota tání přibližně kolem 780 °C. Tu lze změnit odliš-ným poměrem kovů. Když se použije kovová pájka, vznikne poměrně velký rozdíl mezi teplotou tání pájky a teplotou tání základního materiálu šperku, která u čistého kovu (stříbra) činí 962 °C. Oproti použití difuzní pájky (viz dále) se předmět nemusí tolik zahřívat a nehrozí, že by se roztavil. Výhodou kovové pájky tedy je, že velmi dobře taje a vlivem kapilárního působení zateče do místa pájeného spoje a komponenty jsou dobře připájeny. Kovová pájka se však využívala spíše u jednodušších typů šperku bez složité dekorace povrchu, například u granulací. Když je k miniaturní granulaci nanesena kovová pájka, dekor se po jejím roztavení ve slitině utápí, což není žádoucí. Proto je na šperky se složitou dekorací vhodné použít druhý typ pájení, tedy pomocí difuzní pájky.