Jorgos Seferis
| Jorgos Seferis | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Γεώργιος Σεφεριάδης |
| Narození | 13. března 1900 Urla |
| Úmrtí | 20. září 1971 (ve věku 71 let) Athény |
| Místo pohřbení | První athénský hřbitov |
| Pseudonym | Γιώργος Σεφέρης |
| Povolání | básník, diplomat, překladatel a spisovatel |
| Alma mater | Univerzita Paříž 1 Panthéon-Sorbonne |
| Významná díla | Στροφή |
| Ocenění | Nobelova cena za literaturu (1963) |
| Manžel(ka) | Maro Seferi (1941–1971) |
| Rodiče | Stilianos Seferiadis a Despo Tenekidi |
| Příbuzní | Ioanna Tsatsos a Angelos Seferiadis (sourozenci) Anna Londou (nevlastní dcera) Mina Anastasiadi (nevlastní dcera) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jorgos Seferis (řecky Γιώργος Σεφέρης; alternativní přepis Jiorgos či Giorgos Seferis) (13. března 1900, Urla poblíž Smyrny, Turecko – 20. září 1971, Atény) byl jeden z nejvýznamnějších řeckých básníků[1]. V roce 1963 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Seferis pracoval také v řeckých zahraničních diplomatických službách. Mezi lety 1957—1962 působil jako řecký velvyslanec ve Velké Británii.
Osobně si prožil tzv. maloasijskou katastrofu, kdy po řecko-turecké válce v roce 1922 byli Řekové vyhnáni z území Turecka. Jeho raná poezie zpracovávala toto téma, a to se značným pesimismem a deziluzí. Pak však odjel do Paříže, kde se inspiroval novými směry, nejvíce pak surrealismem. Osvobozený verš zkombinoval s řeckými motivy a tradicí lidové poezie, čímž vznikl velmi osobitý styl. Posléze se Seferis surrealismu vzdálil, když ho uhranulo dílo Thomase Stearnse Eliota, jehož Pustinu přeložil do řečtiny. K Eliotově poctě se vrátil k symbolistické inspiraci.
Ve 30. letech znovu změnil styl. Nejčistěji je vyjádřen ve sbírce Román (1935). Cílem se mu stává prozaický verš, ovšem zaznamenaná historická a biografická fakta se zde prolínají s mýty a sebezpytnými reflexemi. Touto cestou postupoval i dále a v tzv. Palubním deníku, který si psal v letech 1937-1953. Deník byl nakonec vydán jako samostatná sbírka a patří k jeho nejoceňovanějším. Zaznamenal zde svou emigraci, k níž byl donucen německou okupací Řecka i Francie. Působil v Londýně, kde zůstal i po válce, nejprve jako redaktor řeckého vysílání BBC a poté jako velvyslanec. Během této doby se věnoval již méně poezii, za to více různým studiím, zejména o řecké literatuře.[2]
Řadu Seferisových básní zhudebnil Mikis Theodorakis.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ George Seferis, Greek writer – Encyclopaedia Britannica.
- ↑ Seferis, Jorgos. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2020-08-14]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jorgos Seferis, Básně, Přeložili Růžena Dostálová, Vojtěch Hladký a Jiří Pelán, Edice současné české poezie, 2011.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jorgos Seferis na Wikimedia Commons - Galerie Jorgos Seferis na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jorgos Seferis
- Giorgos Seferis (Nobelprize.org) (anglicky)
- Medailon v časopise Navýchod 2/2001
- George Seferis (1900–1971), Poems – Poetry Foundation.
