Ryolit: Porovnání verzí
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
m reference za použití AWB |
||
| (Není zobrazeno 10 mezilehlých verzí od 6 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - hornina |
|||
| ⚫ | |||
| název = Ryolit |
|||
| ⚫ | '''Ryolit''' je výlevná [[magmatická hornina|vyvřelá hornina]] |
||
| obrázek = RhyoliteUSGOV.jpg |
|||
| popisek = Ryolit |
|||
| zařazení = vyvřelá hornina |
|||
| složení = [[křemen]], [[Alkalický živec|alkalické živce]], [[plagioklas]] |
|||
| akcesorie = [[biotit]], [[pyroxeny]] |
|||
| textura = pórovitá |
|||
| barva = bílá, světlá |
|||
| hustota = |
|||
}} |
|||
| ⚫ | '''Ryolit''' (liparit) je výlevná [[magmatická hornina|vyvřelá hornina]] s podstatným množstvím [[křemen]]e. Představuje výlevný ekvivalent hlubinné [[Žula|žuly]]. Barvu může mít různou. Nejčastěji bývá bělavý, šedavý, růžový až červený a někdy i zelenkavý. [[zvětrávání|Zvětralý]] nabývá odstínů červené. Má porfyrickou strukturu a velmi vysoký obsah SiO<sub>2</sub> (více než 70 %). Minerální složení tvoří [[křemen]], [[Alkalický živec|alkalické živce]] a [[plagioklas]]y. Akcesorickými minerály jsou [[biotit]] a [[pyroxen]]y. |
||
Ryolit je výlevný ekvivalent [[intruze|plutonických]] [[granit]]ů. Ryolitové [[magma]] je značně viskózní, s teplotou okolo 700 až 850 °C. [[ |
Ryolit je výlevný ekvivalent [[intruze|plutonických]] [[granit]]ů. Ryolitové [[magma]] je značně viskózní, s teplotou okolo 700 až 850 °C. Často dochází k explozívním erupcím a spékání vyvrženého materiálu ([[ingimbrit]]y).<ref name=":0" /> Ryolitová [[láva]] také často [[krystalizace|krystalizuje]] ve formě různých [[vulkanické sklo|vulkanických skel]], bez přítomnosti okem pozorovatelných vyrostlic minerálů. Ryolit, případně méně kyselé horniny – [[dacit]], ryodacit (horniny s menším obsahem SiO<sub>2</sub>), se často vyskytuje jako produkt [[Sopečná činnost|vulkanické činnosti]], probíhající na konvergentních okrajích [[tektonická deska|litosférických desek]]. |
||
Ryolit, případně méně kyselé horniny – [[dacit]], ryodacit (horniny s menším obsahem SiO<sub>2</sub>), se často vyskytuje jako produkt [[Sopečná činnost|vulkanické činnosti]], probíhající na konvergentních okrajích [[tektonická deska|litosferických desek]]. |
|||
V přírodě tvoří ryolity kupy, proudy, časté jsou ve vulkanických [[brekcie|brekciích]], [[ignimbrit]]ech nebo [[tuf]]ech i jako vulkanická skla ([[obsidián]], smolek, [[pemza]]), vznikají ve finální fázi vulkanické činnosti. |
V přírodě tvoří ryolity kupy, proudy, časté jsou ve vulkanických [[brekcie|brekciích]], [[ignimbrit]]ech nebo [[tuf]]ech i jako vulkanická skla ([[obsidián]], smolek, [[pemza]]), vznikají ve finální fázi vulkanické činnosti. |
||
Ryolity jsou porfyrické horniny s jemnozrnnou, celistvou, někdy i sklovitou základní hmotou. Vyrostlice nabývají obvykle několikamilimetrových velikostí. Může je tvořit [[křemen]] i [[živce]].<ref name=":0">{{Citace monografie |
|||
| ⚫ | |||
| příjmení = Hons |
|||
{{překlad|sk|Ryolit|907517}} |
|||
| jméno = Richard Jan |
|||
| příjmení2 = |
|||
| jméno2 = |
|||
| titul = Atlas našich hornin |
|||
| vydání = 1 |
|||
| vydavatel = ALADIN agency |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 2017 |
|||
| počet stran = 200 |
|||
| strany = 42, 43 |
|||
| isbn = 978-80-906737-4-8 |
|||
}}</ref> |
|||
[[Třetihory|Předterciérní]] ryolity jsou ve starší literatuře označovány jako '''paleoryolit''' nebo '''křemenný porfyr<ref name="Krist, Krivý, 1985">Krist, E., Krivý, M., 1985: ''Petrológia.'' Alfa, Bratislava, 464 s.</ref>'''. Zastaralé označení '''liparit''' nesla hornina podle výskytu v oblasti [[Liparské ostrovy|Liparských ostrovů]]. Termín ryolit zavedl v roce 1861 [[Ferdinand von Richthofen|F. von Richthofen]] podle řeckého výrazu ''rheo'' – téct.<ref>Levinson-Lessing, F. J., Struve, E. A., 1963, ''Petrografičeskij slovar.'' Gosgeoltechizdat, Moskva, s. 295</ref><ref>Ferdinand Freiherr von Richthofen: ''Studien aus den ungarisch-siebenbürgischen Trachytgebirgen.'' Jahrbuch der Kaiserlich-Königlichen Geologischen Reichsanstalt. 11. Jahrgang, 1860, S. 153–278 ([https://opac.geologie.ac.at/wwwopacx/wwwopac.ashx?command=getcontent&server=images&value=JB0112_153_A.pdf PDF] 8,8 MB)</ref> |
|||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
== Složení == |
|||
V podstatném množství je zastoupen [[křemen]], draselný [[Živce|živec]] i [[plagioklas]]. Z tmavých součástí bývá přítomen [[biotit]], ale někdy i [[amfibol]] či [[Pyroxeny|pyroxen]].<ref>{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Němec |
|||
| jméno = František |
|||
| příjmení2 = |
|||
| jméno2 = |
|||
| titul = Klíč k určování nerostů a hornin |
|||
| vydání = 4 |
|||
| vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 1967 |
|||
| počet stran = 222 |
|||
| strany = 184, 185 |
|||
| isbn = |
|||
}}</ref> |
|||
| ⚫ | |||
== Výskyt == |
|||
Díky značné viskozitě magmatu tvoří jen krátké proudy a vytlačené kupy. Na území České republiky se ryolity vyskytují v Krušných horách okolo Teplic, v Podkrkonoší, okolo Broumova, Lovosic, na Rokycansku i jinde. |
|||
== Odkazy == |
|||
| ⚫ | |||
<references /> |
|||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
* [http://petrol.sci.muni.cz/poznavanihornin/magmatity/ryolit.htm Podrobnější popis] |
* [http://petrol.sci.muni.cz/poznavanihornin/magmatity/ryolit.htm Podrobnější popis] |
||
{{Magmatické horniny}} |
|||
{{Autoritní data}} |
{{Autoritní data}} |
||
Aktuální verze z 23. 5. 2022, 15:02
| Ryolit | |
|---|---|
 Ryolit | |
| Zařazení | vyvřelá hornina |
| Hlavní minerály | křemen, alkalické živce, plagioklas |
| Akcesorie | biotit, pyroxeny |
| Textura | pórovitá |
| Barva | bílá, světlá |
Ryolit (liparit) je výlevná vyvřelá hornina s podstatným množstvím křemene. Představuje výlevný ekvivalent hlubinné žuly. Barvu může mít různou. Nejčastěji bývá bělavý, šedavý, růžový až červený a někdy i zelenkavý. Zvětralý nabývá odstínů červené. Má porfyrickou strukturu a velmi vysoký obsah SiO2 (více než 70 %). Minerální složení tvoří křemen, alkalické živce a plagioklasy. Akcesorickými minerály jsou biotit a pyroxeny.
Ryolit je výlevný ekvivalent plutonických granitů. Ryolitové magma je značně viskózní, s teplotou okolo 700 až 850 °C. Často dochází k explozívním erupcím a spékání vyvrženého materiálu (ingimbrity).[1] Ryolitová láva také často krystalizuje ve formě různých vulkanických skel, bez přítomnosti okem pozorovatelných vyrostlic minerálů. Ryolit, případně méně kyselé horniny – dacit, ryodacit (horniny s menším obsahem SiO2), se často vyskytuje jako produkt vulkanické činnosti, probíhající na konvergentních okrajích litosférických desek.
V přírodě tvoří ryolity kupy, proudy, časté jsou ve vulkanických brekciích, ignimbritech nebo tufech i jako vulkanická skla (obsidián, smolek, pemza), vznikají ve finální fázi vulkanické činnosti.
Ryolity jsou porfyrické horniny s jemnozrnnou, celistvou, někdy i sklovitou základní hmotou. Vyrostlice nabývají obvykle několikamilimetrových velikostí. Může je tvořit křemen i živce.[1]
Předterciérní ryolity jsou ve starší literatuře označovány jako paleoryolit nebo křemenný porfyr[2]. Zastaralé označení liparit nesla hornina podle výskytu v oblasti Liparských ostrovů. Termín ryolit zavedl v roce 1861 F. von Richthofen podle řeckého výrazu rheo – téct.[3][4]
Složení
[editovat | editovat zdroj]V podstatném množství je zastoupen křemen, draselný živec i plagioklas. Z tmavých součástí bývá přítomen biotit, ale někdy i amfibol či pyroxen.[5]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Díky značné viskozitě magmatu tvoří jen krátké proudy a vytlačené kupy. Na území České republiky se ryolity vyskytují v Krušných horách okolo Teplic, v Podkrkonoší, okolo Broumova, Lovosic, na Rokycansku i jinde.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b HONS, Richard Jan. Atlas našich hornin. 1. vyd. Praha: ALADIN agency, 2017. 200 s. ISBN 978-80-906737-4-8. S. 42, 43.
- ↑ Krist, E., Krivý, M., 1985: Petrológia. Alfa, Bratislava, 464 s.
- ↑ Levinson-Lessing, F. J., Struve, E. A., 1963, Petrografičeskij slovar. Gosgeoltechizdat, Moskva, s. 295
- ↑ Ferdinand Freiherr von Richthofen: Studien aus den ungarisch-siebenbürgischen Trachytgebirgen. Jahrbuch der Kaiserlich-Königlichen Geologischen Reichsanstalt. 11. Jahrgang, 1860, S. 153–278 (PDF 8,8 MB)
- ↑ NĚMEC, František. Klíč k určování nerostů a hornin. 4. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1967. 222 s. S. 184, 185.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu ryolit na Wikimedia Commons - Podrobnější popis
