Ryolit: Porovnání verzí

Ryolit
Ryolit
	Ryolit
Zařazení	vyvřelá hornina
Hlavní minerály	křemen, alkalické živce, plagioklas
Akcesorie	biotit, pyroxeny
Textura	pórovitá
Barva	bílá, světlá

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Aktuální verze z 23. 5. 2022, 14:02

Ryolit (liparit) je výlevná vyvřelá hornina s podstatným množstvím křemene. Představuje výlevný ekvivalent hlubinné žuly. Barvu může mít různou. Nejčastěji bývá bělavý, šedavý, růžový až červený a někdy i zelenkavý. Zvětralý nabývá odstínů červené. Má porfyrickou strukturu a velmi vysoký obsah SiO₂ (více než 70 %). Minerální složení tvoří křemen, alkalické živce a plagioklasy. Akcesorickými minerály jsou biotit a pyroxeny.

Ryolit je výlevný ekvivalent plutonických granitů. Ryolitové magma je značně viskózní, s teplotou okolo 700 až 850 °C. Často dochází k explozívním erupcím a spékání vyvrženého materiálu (ingimbrity).^[1] Ryolitová láva také často krystalizuje ve formě různých vulkanických skel, bez přítomnosti okem pozorovatelných vyrostlic minerálů. Ryolit, případně méně kyselé horniny – dacit, ryodacit (horniny s menším obsahem SiO₂), se často vyskytuje jako produkt vulkanické činnosti, probíhající na konvergentních okrajích litosférických desek.

V přírodě tvoří ryolity kupy, proudy, časté jsou ve vulkanických brekciích, ignimbritech nebo tufech i jako vulkanická skla (obsidián, smolek, pemza), vznikají ve finální fázi vulkanické činnosti.

Ryolity jsou porfyrické horniny s jemnozrnnou, celistvou, někdy i sklovitou základní hmotou. Vyrostlice nabývají obvykle několikamilimetrových velikostí. Může je tvořit křemen i živce.^[1]

Předterciérní ryolity jsou ve starší literatuře označovány jako paleoryolit nebo křemenný porfyr^[2]. Zastaralé označení liparit nesla hornina podle výskytu v oblasti Liparských ostrovů. Termín ryolit zavedl v roce 1861 F. von Richthofen podle řeckého výrazu rheo – téct.^[3]^[4]

Složení

V podstatném množství je zastoupen křemen, draselný živec i plagioklas. Z tmavých součástí bývá přítomen biotit, ale někdy i amfibol či pyroxen.^[5]

Výskyt

Díky značné viskozitě magmatu tvoří jen krátké proudy a vytlačené kupy. Na území České republiky se ryolity vyskytují v Krušných horách okolo Teplic, v Podkrkonoší, okolo Broumova, Lovosic, na Rokycansku i jinde.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b HONS, Richard Jan. Atlas našich hornin. 1. vyd. Praha: ALADIN agency, 2017. 200 s. ISBN 978-80-906737-4-8. S. 42, 43.
↑ Krist, E., Krivý, M., 1985: Petrológia. Alfa, Bratislava, 464 s.
↑ Levinson-Lessing, F. J., Struve, E. A., 1963, Petrografičeskij slovar. Gosgeoltechizdat, Moskva, s. 295
↑ Ferdinand Freiherr von Richthofen: Studien aus den ungarisch-siebenbürgischen Trachytgebirgen. Jahrbuch der Kaiserlich-Königlichen Geologischen Reichsanstalt. 11. Jahrgang, 1860, S. 153–278 (PDF 8,8 MB)
↑ NĚMEC, František. Klíč k určování nerostů a hornin. 4. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1967. 222 s. S. 184, 185.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu ryolit na Wikimedia Commons
Podrobnější popis

[:0-1] HONS, Richard Jan. Atlas našich hornin. 1. vyd. Praha: ALADIN agency, 2017. 200 s. ISBN 978-80-906737-4-8. S. 42, 43.

[Krist,_Krivý,_1985-2] Krist, E., Krivý, M., 1985: Petrológia. Alfa, Bratislava, 464 s.

[3] Levinson-Lessing, F. J., Struve, E. A., 1963, Petrografičeskij slovar. Gosgeoltechizdat, Moskva, s. 295

[4] Ferdinand Freiherr von Richthofen: Studien aus den ungarisch-siebenbürgischen Trachytgebirgen. Jahrbuch der Kaiserlich-Königlichen Geologischen Reichsanstalt. 11. Jahrgang, 1860, S. 153–278 (PDF 8,8 MB)

[5] NĚMEC, František. Klíč k určování nerostů a hornin. 4. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1967. 222 s. S. 184, 185.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
+{{Infobox - hornina
-[[Soubor:RhyoliteUSGOV.jpg|náhled|Ryolit]]
+  | název = Ryolit
-'''Ryolit''' (liparit) je výlevná [[magmatická hornina|vyvřelá hornina]] s podstatným množstvím [[Křemen|křemene]]. Představuje výlevný ekvivalent hlubinné [[Žula|žuly]]. Barvu může mít různou. Nejčastěji bývá bělavý, šedavý, růžový až červený a někdy i zelenkavý.
+  | obrázek = RhyoliteUSGOV.jpg
+  | popisek = Ryolit
+  | zařazení = vyvřelá hornina
+  | složení = [[křemen]], [[Alkalický živec|alkalické živce]], [[plagioklas]]
+  | akcesorie = [[biotit]], [[pyroxeny]]
+  | textura = pórovitá
+  | barva = bílá, světlá
+  | hustota =
+}}
+'''Ryolit''' (liparit) je výlevná [[magmatická hornina|vyvřelá hornina]] s podstatným množstvím [[křemen]]e. Představuje výlevný ekvivalent hlubinné [[Žula|žuly]]. Barvu může mít různou. Nejčastěji bývá bělavý, šedavý, růžový až červený a někdy i zelenkavý. [[zvětrávání|Zvětralý]] nabývá odstínů červené. Má porfyrickou strukturu a velmi vysoký obsah SiO<sub>2</sub> (více než 70 %). Minerální složení tvoří [[křemen]], [[Alkalický živec|alkalické živce]] a [[plagioklas]]y. Akcesorickými minerály jsou [[biotit]] a [[pyroxen]]y.
+Ryolit je výlevný ekvivalent [[intruze|plutonických]] [[granit]]ů. Ryolitové [[magma]] je značně viskózní, s teplotou okolo 700 až 850&nbsp;°C. Často dochází k explozívním erupcím a spékání vyvrženého materiálu ([[ingimbrit]]y).<ref name=":0" /> Ryolitová [[láva]] také často [[krystalizace|krystalizuje]] ve formě různých [[vulkanické sklo|vulkanických skel]], bez přítomnosti okem pozorovatelných vyrostlic minerálů. Ryolit, případně méně kyselé horniny – [[dacit]], ryodacit (horniny s menším obsahem SiO<sub>2</sub>), se často vyskytuje jako produkt [[Sopečná činnost|vulkanické činnosti]], probíhající na konvergentních okrajích [[tektonická deska|litosférických desek]].
-Ryolity jsou porfyrické horniny s jemnozrnnou, celistvou, někdy i sklovitou základní hmotou. Vyrostlice  nabývají obvykle několikamilimetrových velikostí. Může je tvořit [[křemen]] i [[živce]].<ref name=":0">{{Citace monografie
+V přírodě tvoří ryolity kupy, proudy, časté jsou ve vulkanických [[brekcie|brekciích]], [[ignimbrit]]ech nebo [[tuf]]ech i jako vulkanická skla ([[obsidián]], smolek, [[pemza]]), vznikají ve finální fázi vulkanické činnosti.
+Ryolity jsou porfyrické horniny s jemnozrnnou, celistvou, někdy i sklovitou základní hmotou. Vyrostlice nabývají obvykle několikamilimetrových velikostí. Může je tvořit [[křemen]] i [[živce]].<ref name=":0">{{Citace monografie
 | příjmení = Hons
 | jméno = Richard Jan
 | příjmení2 =
 | jméno2 =
 | titul = Atlas našich hornin
-| vydání = 1.
+| vydání = 1
 | vydavatel = ALADIN agency
 | místo = Praha
@@ Řádek 17: / Řádek 31: @@
 }}</ref>
+[[Třetihory|Předterciérní]] ryolity jsou ve starší literatuře označovány jako '''paleoryolit''' nebo '''křemenný porfyr<ref name="Krist, Krivý, 1985">Krist, E., Krivý, M., 1985: ''Petrológia.'' Alfa, Bratislava, 464 s.</ref>'''. Zastaralé označení '''liparit''' nesla hornina podle výskytu v oblasti [[Liparské ostrovy|Liparských ostrovů]]. Termín ryolit zavedl v roce 1861 [[Ferdinand von Richthofen|F. von Richthofen]] podle řeckého výrazu ''rheo'' – téct.<ref>Levinson-Lessing, F. J., Struve, E. A., 1963, ''Petrografičeskij slovar.'' Gosgeoltechizdat, Moskva, s. 295</ref><ref>Ferdinand Freiherr von Richthofen: ''Studien aus den ungarisch-siebenbürgischen Trachytgebirgen.'' Jahrbuch der Kaiserlich-Königlichen Geologischen Reichsanstalt. 11. Jahrgang, 1860, S.&nbsp;153–278 ([https://opac.geologie.ac.at/wwwopacx/wwwopac.ashx?command=getcontent&server=images&value=JB0112_153_A.pdf PDF] 8,8&nbsp;MB)</ref>
-Ryolitové [[magma]] je značně viskózní, s teplotou okolo 700 až 850&nbsp;°C. Často dochází k explozívním erupcím a spékání vyvrženého materiálu ([[ingimbrity]]).<ref name=":0" />  Ryolitová  [[láva]] také často [[krystalizace|krystalizuje]] ve formě různých [[vulkanické sklo|vulkanických skel]].
 == Složení ==
-V podstatném množství je zastoupen  [[křemen]], draselný [[Živce|živec]] i [[plagioklas]]. Z tmavých součástí bývá přítomen [[biotit]], ale někdy i [[amfibol]] či [[Pyroxeny|pyroxen]].<ref>{{Citace monografie
+V podstatném množství je zastoupen [[křemen]], draselný [[Živce|živec]] i [[plagioklas]]. Z tmavých součástí bývá přítomen [[biotit]], ale někdy i [[amfibol]] či [[Pyroxeny|pyroxen]].<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Němec
 | jméno = František
 | příjmení2 =
 | jméno2 =
 | titul = Klíč k určování nerostů a hornin
-| vydání = 4.
+| vydání = 4
 | vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství
 | místo = Praha
@@ Řádek 32: / Řádek 46: @@
 | počet stran = 222
 | strany = 184, 185
 | isbn =
 }}</ref>
 [[Soubor:Ryolit-teskov.jpg|náhled|'''Ryolit''' ''(Těškov)'']]
 == Výskyt ==
-Díky značné viskozitě magmatu tvoří jen krátké proudy a vytlačené kupy. U nás se ryolity vyskytují v Krušných horách okolo Teplic, v Podkrkonoší, okolo Broumava, Lovosic, na Rokycansku i jinde.
+Díky značné viskozitě magmatu tvoří jen krátké proudy a vytlačené kupy. Na území České republiky se ryolity vyskytují v Krušných horách okolo Teplic, v Podkrkonoší, okolo Broumova, Lovosic, na Rokycansku i jinde.
-== Reference ==
+== Odkazy ==
+=== Reference ===
 <references />
-== Externí odkazy ==
+=== Externí odkazy ===
-* {{Commonscat|Rhyolite}}
+* {{Commonscat}}
 * [http://petrol.sci.muni.cz/poznavanihornin/magmatity/ryolit.htm Podrobnější popis]
+{{Magmatické horniny}}
 {{Autoritní data}}