Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Alexandr Michajlovič Prochorov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alexandr Michajlovič Prochorov
Narození11. července 1916
Atherton
Úmrtí8. ledna 2002 (ve věku 85 let)
Moskva
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Alma materFyzikální fakulta Petrohradské státní univerzity (do 1939)
Lebeděvův fyzikální institut
Petrohradská státní univerzita
Povolánífyzik, vysokoškolský učitel a editor
ZaměstnavateléLebeděvův fyzikální institut (1946–1982)
Výzkumný ústav jaderné fyziky D. V. Skobelcyna (1954–1961)
Prokhorov General Physics Institute (od 1982)
Moskevský fyzikálně-technický institut
Lomonosovova univerzita
Laser Physics
Oceněnímedaile Za odvahu (1945)
Leninova cena (1959)
Nobelova cena za fyziku (1964)
Leninův řád (1967)
Hrdina socialistické práce (1969)
… více na Wikidatech
Politická stranaKomunistická strana Sovětského svazu (od 1950)
ChoťGalina Shelepina
Funkcešéfredaktor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Michajlovič Prochorov (rusky: Алекса́ндр Миха́йлович Про́хоров; 11. července 19168. ledna 2002) byl sovětský fyzik ruského původu známý jako průkopník ve výzkumu laserů a maserů, za což v roce 1964 spolu s Charlesem Townesem a Nikolajem Basovem získal Nobelovu cenu za fyziku. V roce 1950 se stal členem Komunistické strany Sovětského svazu.

Narodil se v roce 1916Athertonu (Queensland) do rodiny ruských revolucionářů, kteří emigrovali z Ruska, aby unikli útisku ze strany carské vlády. V roce 1923 se po Říjnové revoluci vrátili zpět do Ruska. V roce 1934 začal Prochorov studovat fyziku na Petrohradské státní univerzitě, kde v roce 1939 absolvoval s vyznamenáním. Pak se přestěhoval do Moskvy a začal pracovat na Lebeděvově fyzikálním institutu. Zkoumal šíření radiových vln v ionosféře. V červnu 1941 se přidal k Rudé armádě. Během druhé světové války sloužil v pěchotě, dvakrát se zranil a dostal tři medaile.[1] V roce 1944 z vojska odešel a vrátil se na Lebedědův institut, kde v roce 1946 získal titul kandidát fyzikálně-matematických věd a roku 1951 doktor fyzikálně-matematických věd.[1][2][3][4]

V roce 1959 se stal profesorem na Moskevské státní univerzitě, nejprestižnější univerzitě v Sovětském svazu; v tomto roce také získal Leninovu cenu. O rok později se stal členem Ruské akademie věd. Prvním Leninovým řádem byl vyznamenán v roce 1967 (za život jich získal 5).

Od roku 1969 působil jako redaktor Velké sovětské encyklopedie. V roce 2000 získal Děmidovovu cenu.[5] Roku 1971 byl zvolen členem Americké akademie věd. V letech 19821998 byl generálním ředitelem fyzikálního institutu sovětské, později ruské akademie věd.

V osmdesátých letech se podílel na elegantní neutralizaci jednoho likvidačního udání v tehdejší ČSAV.[6]

S manželkou Galinou měl syna Kirilla, který se rovněž věnuje fyzice.

V roce 1947 začal zkoumat radiaci vydávanou elektrony obíhajícími v synchrotronu (urychlovač částic). Ukázal, že radiace jsou většinou v rozsahu mikrovln. Okolo roku 1950 vytvořil skupinu mladých vědců, která začala zkoumat kvantovou elektroniku.

S Nikolajem Basovem vyvinuli molekulární oscilátor založený na amoniaku a také metody pro výrobu populační inverze použité u nehomogenních elektrických a magnetických polí. V roce 1955 začal Prochorov zkoumat elektronovou paramagnetickou rezonanci. Zaměřil se na relaxační časy atomů železa v mřížce oxidu hlinitého, zkoušel ovšem i další postupy.

V roce 1957 ho při zkoumání rubínu napadlo, že by mohl tento prvek použít jako aktivní prostředí laseru. V roce 1964 získal spolu s Nikolajem Basovem a Charlesem Townesem Nobelovu cenu za fyziku „za zásadní výzkum v oboru kvantové elektroniky, který vedl ke konstrukci oscilátorů a zesilovačů založených na principu maserů a laserů“.

  • (anglicky)A. M. Prokhorov (Editor in Chief), J. M. Buzzi, P. Sprangle, K. Wille. Coherent Radiation Generation and Particle Acceleration, 1992, ISBN 0-88318-926-7. Research Trends in Physics series published by the American Institute of Physics Press (presently Springer, New York)
  • (anglicky)V. Stefan and A. M. Prokhorov (Editors) Diamond Science and Technology Vol 1: Laser Diamond Interaction. Plasma Diamond Reactors (Stefan University Press Series on Frontiers in Science and Technology) 1999 ISBN 1-889545-23-6.
  • (anglicky)V. Stefan and A. M. Prokhorov (Editors). Diamond Science and Technology Vol 2 (Stefan University Press Series on Frontiers in Science and Technology) 1999 ISBN 1-889545-24-4.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Prokhorov na anglické Wikipedii.

  1. a b Основные даты жизни и деятельности академика А.М. Прохорова Archivováno 11. 12. 2010 na Wayback Machine. (v ruštině)
  2. Aleksandr M. Prokhorov, The Nobel Prize in Physics 1964
  3. Прохоров Александр Михайлович ve Velké sovětské encyklopedii (v ruštině)
  4. Прохоров Александр Михайлович na warheroes.ru (v ruštině)
  5. Сост. И. Г. Бебих, Г. Н. Михайлова, А. В. Троицкий. Александр Михайлович Прохоров, 1916–2002 (Материалы к биобиблиогр. ученых) 2-е изд., доп.. М.: Наука, 2004. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-08-2007. ISBN 5020331767. S. 442. (rusky)  Archivováno 21. 8. 2007 na Wayback Machine.
  6. https://blisty.cz/art/113686-jak-dva-nobeliste-elegantne-zesmesnili-dva-udavace.html

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]