Ayn Randová

Ayn Randová
	Ayn Randová (1943)
Rodné jméno	Alisa Zinověvna Rozenbaumová
Narození	2. února 1905; Petrohrad; Rusko
Úmrtí	6. března 1982 (ve věku 77 let); New York; Spojené státy americké
Příčina úmrtí	srdeční selhání
Místo pohřbení	hřbitov Kensico
Národnost	Židé
Alma mater	Petrohradská státní univerzita
Povolání	dramatička, filozofka, romanopiskyně, scenáristka, literární kritička, esejistka, novinářka, autorka sci-fi a spisovatelka
Manžel(ka)	Frank O'Connor (1929–1979)
Významná díla	Atlasova vzpoura; Dílo:Zdroj; We the Living; Anthem; The Virtue of Selfishness
Ovlivněná	Aristotelés; Victor Hugo; Fjodor Michajlovič Dostojevskij; Edmond Rostand; Friedrich Schiller; … více na Wikidatech
Ocenění	Prometheus Award (1983); Prometheus Award (1987)
Podpis
Webová stránka	aynrand.org
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ayn Randová, vlastním jménem Ayn Rand O'Connor, rodným jménem Alisa Zinověvna Rozenbaum, přechýleně Rozenbaumová, rusky Алиса Зиновьевна Розенбаум (2. února 1905 Petrohrad – 6. března 1982 New York) byla původem ruská židovská spisovatelka a filosofka, která emigrovala do USA, kde se stala známou především díky svým románům, ve kterých nastínila zcela nový filosofický systém – objektivismus, který později dále rozpracovala.

Život

Ayn Randová se narodila jako nejstarší dcera do rodiny zámožného židovského lékárníka. Její otec byl antikomunistou a bolševická revoluce z října 1917 a následné vyvlastňování dopadly na rodinu tvrdě.^[1] Vystudovala historii a filozofii na Petrohradské univerzitě. Poté pokračovala ve studiu na Státním institutu pro kinematografii. Dva roky po dokončení studia emigrovala do Spojených států amerických (oficiálně odjela studovat kinematografii).^[1] První léta po emigraci strávila v Hollywoodu, kde se pokoušela psát filmové scénáře. První scénář se jmenoval Red Dawn (Rudý úsvit) a podařilo se jí ho prodat v roce 1932. V Hollywoodu se potkala s režisérem Cecilem DeMillem. Ten jí obsadil jako herečku a poté jako pomocnou scenáristku filmu Král králů, kde se seznámila s hercem Frankem O'Connorem, za kterého se provdala v roce 1929. Krátce poté získala povolení k trvalému pobytu a o dva roky později i občanství. Do Spojených států se snažila dostat i rodiče a sestry, což se jí nepodařilo jelikož nedostali povolení k opuštění Sovětského svazu.

Svůj první román, We the living (My, kdož žijeme), dokončila v roce 1933, nenašla však vydavatele až do roku 1936, jelikož američté intelektuálné v době Velké krize naivně věřili sovětské propagandě.^[1] Její druhý román, The Fountainhead (Zdroj), byl odmítnut dvanácti nakladateli, ale nakonec byl vydán v roce 1943. I když byl povětšinou literárním světem ignorován, stal se z něj bestseller a zůstal jím dodnes (již za první rok se prodalo padesát tisíc kusů).^[1] V roce 1957 vyšel poslední román, Atlas Shrugged (Atlasova vzpoura), ve kterém představila svou unikátní filozofii – objektivismus. Od té doby se Ayn Randová věnovala psaní esejů a přednáškám, které analyzovaly současné dění a aplikovaly objektivismus na politické a společenské otázky.

Jméno

Původ jména může spočívat v přezdívce, jenž jí měl dát její otec, Ájin, což hebrejsky znamená „oko“. Ona sama přijala při emigraci příjmení Rand, které je odvozeno buď od měny Jižní Afriky, tehdejšího největšího naleziště diamantů, anebo od psacího stroje Remington-Rand.^[1]^[2]

Názory

Objektivismus

Randová objektivismus charakterizovala jako „filosofii pro život na zemi“. Objektivismus je integrovaným systémem definujícím abstraktní principy, jimiž by se měl člověk řídit ve svém myšlení a jednání, má-li žít životem hodným člověka. Ayn Randová nejprve objektivismus představila v podobě hrdinů svých románů The Fountainhead (Zdroj) a Atlas Shrugged, poté ji detailněji rozpracovala ve svých spisech a přednáškách o objektivismu. Její vize člověka jako nezávisle přemýšlejícího, sebevědomého individualisty spolu s její filozofií „pro život na zemi“ měly velký vliv na životy miliónů čtenářů po celém světě a stály na počátku filozofického hnutí, které má rostoucí vliv na americkou společnost.

Jediným platným soudcem hodnot, které si člověk volí, je rozum. Nejvyšší hodnotou a měřítkem správnosti všech hodnot je život člověka jako člověka. Člověk nežije jako člověk, pokud se rozhodne nepoužívat svůj rozum nebo pokud nemá možnost závěry svého rozumu prakticky uplatňovat. Existuje jen jeden systém správných morálních hodnot, stejný pro každého člověka, protože morálními hodnotami jsou nejobecnější hodnoty, které jsou objektivně diktovány přirozeností světa a člověka, nikoli konkrétními podmínkami jeho života ani subjektivními a arbitrárními rozmary lidského vědomí bez ohledu na realitu. Člověk je sám sobě nejvyšším cílem a hodnotou, není nástrojem k cílům ostatních. Neobětuje se ostatním, ani nežije z obětování ostatních sobě. Žije z hodnot získaných vlastní prací nebo dobrovolnou směnou. Dosahování vlastního štěstí je nejvyšším morálním cílem člověka.

Podle Ayn Randové je kapitalismus jediným morálním společenským uspořádáním.

Další názory

Roman Joch tvrdí, že Ayn Randová byla militantní anti-teistkou a domnívala se, že rozum a náboženská víra jsou v nutném konfliktu.^[2]

Daniel Horna naopak tvrdí, že byla silně motivována náboženstvím, jehož morální výtah se snažila předat přístupnější formou soudobé materiálně smýšlející společnosti.

Bibliografie

Románová tvorba

Night of January 16th (1934, česky Noc 16. ledna), divadelní hra
We The Living (1936, česky My, kdož žijeme)
Anthem (1938, česky jako Chvalozpěv^[3], 2019, přeložil Ondřej Efraim Kubik)
The Fountainhead (1943, česky jako Zdroj, Berlet 2000)
Atlas Shrugged (1957), česky jako Atlasova vzpoura, Argo 2014, přeložil Aleš Drobek.

Literatura faktu

For the New Intellectual (1961)
The Virtue of Selfishness (Nathaniel Branden) (1964)
Capitalism: The Unknown Ideal (Nathaniel Branden, Alan Greenspan, and Robert Hessen) (1966)
Introduction to Objectivist Epistemology (1967)
The Romantic Manifesto (1969)
The New Left: The Anti-Industrial Revolution (1971)
Philosophy: Who Needs It (1982)

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e TĚTEK, Josef. Nepřátelé státu – přátelé svobody. 1. vyd. Praha: Liberální institut a Grada Publishing, 2021. 208 s. ISBN 978-80-86389-68-4. Kapitola 17 Ayn Randová, s. 113–119.
↑ ^a ^b Archivovaná kopie. www.obcinst.cz [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-11.
↑ KUBIK, Ondřej Efraim. Chvalozpěv [online]. 2020-02-27 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online.

Literatura

KURAS, Benjamin. Soumrak bílého muže. Praha: Věra Nosková - Klika, 2022. ISBN 978-80-87373-91-0. Kapitola: Beat naruby, s. 88-92.
TĚTEK, Josef. Nepřátelé státu – přátelé svobody. 1. vyd. Praha: Liberální institut a Grada Publishing, 2021. 208 s. ISBN 978-80-86389-68-4. Kapitola 17 Ayn Randová, s. 113–119.

Související články

John Galt

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ayn Randová na Wikimedia Commons
Osoba Ayn Rand ve Wikicitátech
Plné texty děl autora Ayn Randová na projektu Gutenberg (anglicky)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ayn Randová
Obrana proti společnosti lupičů: Chudým brát a bohatým dávat
Ayn Randová: Zbožštění jednotlivce a glorifikace sobectví Archivováno 13. 11. 2011 na Wayback Machine.
Ayn Rand – falešný prorok v zemi zaslíbené Archivováno 11. 8. 2014 na Wayback Machine.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[tetek-1] TĚTEK, Josef. Nepřátelé státu – přátelé svobody. 1. vyd. Praha: Liberální institut a Grada Publishing, 2021. 208 s. ISBN 978-80-86389-68-4. Kapitola 17 Ayn Randová, s. 113–119.

[joch-2] Archivovaná kopie. www.obcinst.cz [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-11.

[3] KUBIK, Ondřej Efraim. Chvalozpěv [online]. 2020-02-27 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]