Jelec jesen
 Jelec jesen | |
|---|---|
 Jelec jesen | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | paprskoploutví (Actinopterygii) |
| Řád | máloostní (Cypriniformes) |
| Čeleď | kaprovití (Cyprinidae) |
| Rod | jelec (Leuciscus) |
| Binomické jméno | |
| Leuciscus idus (Linnaeus, 1758) | |
| Synonyma | |
Cyprinus idus Linnaeus, 1758 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jelec jesen (Leuciscus idus) je druh kaprovitých ryb vyskytující se v Česku. V minulosti zde jeho početnost klesala v důsledku vysokého industriálního znečištění vod. V současnosti se začíná opět rozšiřovat do dřívějších lokalit.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Dospělí jedinci mají průměrnou velikost těla okolo 40–50 cm. Maximální velikost byla okolo 60 cm. Hmotnost se pohybuje kolem 2 kg.[2] Barva těla je světlá a může mít nazlátlou barvu, která přechází až na hlavu a skřele. Hřbet je u dospělců tmavý a může být namodralý nebo našedivělý. Břicho je světlé nebo stříbrné. Břišní ploutve jsou postaveny v abdominální krajině. Tvar ploutví je lehce zašpičatělý. Hřbetní a řitní ploutev jsou prohnuté směrem dovnitř. Řitní ploutev je vykrojená. Jelec jesen má prsní, břišní a řitní ploutev načervenalou. Hřbetní a ocasová ploutev je tmavá. Tělo je pokryto malými šupinami.[3]
Byly zaznamenány variace zbarvení jesena. Divoká forma má na hřbetní a zadní straně šedavě olivovou barvu, na bocích stříbrnou, břicho je pokryto stříbrnou až bílou barvou a řitní, prsní a břišní ploutve jsou načervenalé. Okrasní jedinci mají oranžový až zlatavý hřbet, stříbřitě oranžové boky, břicho a jasně oranžový ocas a hřbetní ploutev.[3]
Jelec jesen má výrazně zašpičatělou hlavu, drobné oči a velká ústa s požerákovými zuby.
Determinační znaky
[editovat | editovat zdroj]Jesen je dobře rozpoznatelný svými oranžovými zabarvenými ploutvemi, ale je možné zaměnit ho s jelcem tlouštěm (Squalius cephalus). Jesen má protáhlejší a spíše plošší tělo a drobnější šupiny, než je tomu u tlouště. Jesen má tmavší hřbetní ploutev než tloušť.[3]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Jelec jesen byl dovezen do Spojeného království v roce 1874 jako zlatá okrasná ryba, která se chovala v jezerech. Poté byl představen do Nizozemska a Německa. Ze Spojeného království byl během let 1980 introdukován do Ameriky a Nového Zélandu. V průběhu těchto let byl na mnoha místech objeven ve volné přírodě.[4] Pravděpodobně bude více rozšířený, než se uvádí.[5] Jesen je nativní pouze v Asii. Do Severní Ameriky, na Nový Zéland a v Evropě do Německa, Norska, Švýcarska a Velké Británie byl introdukovaný.[6] V České republice se vyskytuje v tekoucích vodách na většině území, a to od cejnového pásma až po pstruhové. Z našich tří druhů jelců je nejméně známý a rozšířený. Dává přednost spíše větším nížinným řekám s pomalejším prouděním, ale zároveň není příliš odolný vůči znečištění. V 60–80 letech dvacátého století z našich vod téměř vymizel a jeho populace se na většině míst dosud neobnovily. Nejvyšší stavy jesenů jsou dnes na jižní Moravě, zejména na Dyji a dolních úsecích Jihlavy a Svratky. V Čechách se vyskytuje místy v Polabí a na dolním toku Ohře.[7]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Častým habitatem jsou střední a velké řeky,[2] které se nacházejí v nížinách a řeky bohaté na živiny. Preferují hluboké, chladné a čisté vody.[3] Jesen je schopný tolerovat vyšší úroveň slanosti než jiné ryby a jsou schopni žít i v brakických vodách.[6] Dospělí jedinci žijí samotářky, zatímco juvenilní ryby dávají přednost hejnům.[2]
Potrava
[editovat | editovat zdroj]Potrava se skládá ze živočišné a rostlinné složky. Jeseni se živí různými suchozemskými a vodními organismy jako je planktonem a loví u dna. Dospělí jedinci preferují převážně lov ryb a larvy a juvenilní jedinci spíše rostlinou potravu.[2]
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]K prvnímu tření dochází okolo 5 až 6 let. K reprodukci dochází v březnu až dubnu a dochází k migraci za ideální teplotou, protože je tření závislé na teplotě okolní vody. Ideální teplota je okolo 10 °C. U samic dochází ke tření pouze jednou za sezónu. K reprodukci dochází tak, že dospělá samice přilepí jikry na kamenité dno nebo na rostlinný materiál, poté dochází k oplodnění jiker samci.[3] Během reprodukčního období mají samci na hlavě, po těle a na prsních ploutvích třecí vyrážku.[8]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Okrasný druh je často viděn v zahradních jezírkách. Pro sportovní rybáře je tento úlovek spíše neobvyklý.[9] V České republice je tento druh chován v zajetí. Jesen byl také experimentálně chován s kaprem obecným (Cyprinus carpio Linnaeus, 1758). Kapr obecný po sdílení nádrží, byl více odvážný a méně stresován a začal využívat mělké části rybníka. Společné chování těchto dvou druhů ryb, by mohlo napomoct vyšším komerčním výdělkům, díky nižší stresové zátěží kaprů a využití celé oblasti rybníků. V chovu okrasných kaprů by spojené nádrže mohly vést k vyšší viditelnosti.[10] Jeseni jsou také využívání jako biondikátoři znečištěných vod pro hodnocení povrchových vod.[2]
Ochrana/ rizikovost
[editovat | editovat zdroj]Žádná známá rizika, která by mohla tento druh přivodit jiným organismům nebyla zaznamenána. Množství jedinců ve volné přírodě není známo, ale tento druh není nijak ohrožený.[11] V některých evropských zemí například v České republice není nijak významně ohrožen. V Polsku byl zaznamenán klesající fenomén kvůli zhoršujícím se podmínkám v důsledku znečištění vod.[5]
Legislativní opatření
[editovat | editovat zdroj]V rámci vyhlášky 395/1992 Sb. je jelec jesen veden jako chráněný druh, který by se po ulovení měl vypustit zpět do vody. Neplatí v revírech s výjimkou.[5]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b c d e WITESKA, Malgorzata, Piotr SARNOWSKI, Katarzyna ŁUGOWSKA a Ewelina KOWAL. Effects of cadmium and copper on embryonic and larval development of ide Leuciscus idus L. Fish physiology and biochemistry [online]. 2014, 40(1) [cit. 2019-04-24]. DOI: 10.1007/s10695-013-9832-4. ISSN 09201742.
- ↑ a b c d e Kottelat, M. and J. Freyhof, 2007. Handbook of European freshwater fishes. Publications Kottelat, Cornol and Freyhof, Berlin. 646 pp.
- ↑ Groot, S. J. 1985. Introductions of non-indigenous fish species for release and culture in the Netherlands. Aquaculture 46:237-257.
- ↑ a b c Freyhof, J. & Kottelat, M. 2008. Leuciscus idus. The IUCN Red List of Threatened Species 2008: e.T11884A3312021. http://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2008.RLTS.T11884A3312021.en. Downloaded on 24 April 2019.
- ↑ a b Invasive Species Compendium: Leuciscus idus (ide) [online]. CABI is a registered EU trademark.: Detailed coverage of invasive species threatening livelihoods and the environment worldwide, 2019 [cit. 2019-04-24]. Dostupné z: https://www.cabi.org/isc/datasheet/77315#4DC255CE-A258-4B45-9099-BB0E5C02FF26
- ↑ Drobné vodní toky v ČR. Praha: Consult 295 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-905159-0-1, ISBN 80-905159-0-8. OCLC 897868461
- ↑ Freyhof, J. & Kottelat, M. 2008. Leuciscus idus. The IUCN Red List of Threatened Species 2008: e.T11884A3312021. http://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2008.RLTS.T11884A3312021.en.
- ↑ Ide (Leuciscus idus) Ecological Risk Screening Summary" (PDF). United States Fish and Wildlife Service. Retrieved 14 November 2017.
- ↑ GÓRECKI, Marcin t., Jan MAZURKIEWICZ a Łukasz MYCZKO. Influence of the presence of ide Leuciscus idus on the boldness of common carp Cyprinus carpio. Aquaculture [online]. 2019, 505, 253-255 [cit. 2019-04-24]. DOI: 10.1016/j.aquaculture.2019.02.069. ISSN 00448486.
- ↑ Freyhof, J. & Kottelat, M. 2008. Leuciscus idus. The IUCN Red List of Threatened Species 2008: e.T11884A3312021. http://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2008.RLTS.T11884A3312021.en. Downloaded on 24 April 2019.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu jelec jesen na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo jelec jesen ve Wikislovníku
Taxon Leuciscus idus ve Wikidruzích- Leuciscus idus [online]. Příprava vydání Rainer Froese, Daniel Pauly. FishBase, 2014. Dostupné online. (anglicky)
