Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Luminografie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Luminografie, řeka Swan River, Perth, Západní Austrálie
Luminografie, která vznikla pohybem různobervných LED-diod
Kopírka na velké formáty fotografických pohlednic (vpravo) v ateliéru Josefa Seidla
Luminografie, Austrálie, foto: JJ Harrison

Luminografie, malba světlem, kresba světelnou tužkou nebo iluminace (anglicky illumination) se ve fotografii označuje fotografování světelných zdrojů, jako jsou například světla ze svíčky, pochodně nebo elektrické svítilny – většinou v pohybu. Díky dlouhé expozici pořízené fotoaparátem na stativu zanechají pohybující se světla barevné trajektorie. Jako luminogram se označuje obraz vzniklý exponováním fotocitlivého materiálu pouze světlem bez použití dalších objektů.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Jako luminografie se dříve označovala metoda fotografického kopírování 1:1 kreseb a písma. Na předlohu se ve tmě přiložil bromostříbrný papír a na jeho zadní stranu denním světlem ozářená fosforeskující deska. Podobně šlo pořídit i negativní obraz předlohy.[1]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Historie luminografie v zahraničí.[2] Picasso během spolupráce s fotografem Gjonem Milim namaloval světlem do vzduch kentaura. Vznikly tak jeho první malby světlem – luminografie, při kterých maloval do vzduchu kentaury, býky, řecké profily nebo svůj podpis.[3]

Mezi další dobré zahraniční luminografisty patří například: Eric Staller, David Lebe, Dean Chamberlain, Vicki DaSilva, Troy Paiva, Bruno Mesrine, Patrick Rochon, Aurora Crowley, Arturo Aguiar, Lapp-Pro, Lichtfaktor, Chanette Manso, Dana Maltby, Jason D. Page, Janne Parviainen, Trevor Williams, Michael Bosanko, Jadikan-LP, Nocturne, Jeremy Jackson, Jake Saari

České země

[editovat | editovat zdroj]

Ve volné i užité tvorbě využívá techniku luminografie Jan Pohribný, který se dlouhodobě zaměřuje na aranžovanou a konceptuální fotografii v přírodě – volném prostoru. Zajímá ho vztah předmětu a prostoru ať už ve formě stopy pohybu (cyklus Pigmenty 1983–85) nebo předmětná podoba vytržená ze souvislosti na prázdné ploše oblohy (Nebe, modrý nebe 1983) či otázku času, okamžiku (Létavci 1985–86). Od roku 1988 vytváří své vize a reflexe na posvátná a kultovní místa prehistorické Evropy (cyklus Nová doba kamenná). Zde spojuje nejen předešlé principy pohybu, výrazných barevných stop či monochromatických řešení, ale využívá mj. významně světelné malby, která "zviditelňuje" energie zvolených přírodních lokalit či posvátných kamenů vztyčených lidskou rukou. Obdobně konfrontuje s prostorem a živly ve svých instalacích také křehké objekty z ručního papíru Jana Činčery (cyklus JanČin), který vzniká paralelně od r. 1993. Od poloviny devadesátých let pracuje na cyklu Osvícené city, ilustrující vzpomínky i vize míst, kde dlouhodobě pobýval nebo která jej významně oslovila. Od roku 1999 se skrze konfrontaci lidského těla a krajiny zaměřuje na “hledání ztraceného ráje” (cyklus Andělé) reflektující autorovo znepokojení nad vytrácejícími se přirozenými vazbami člověka a přírody, nad duchovní vyprázdněností současné západní civilizace. Tvůrčí postupy uplatňuje i v užité tvorbě, například v reklamě nebo v knižní ilustraci.

Jan Vávra (1953 Praha) se zaměřuje na inscenovanou konceptuální fotografii a je představitelem tzv. neopiktorialismu. V letech 1994–6 se věnoval intenzívně fotografování předmětů a zátiší, vznikl cyklus fotografií „Nalezené věci“, kde autor usiloval o nové pojetí prostoru, využíval různé techniky (kresby světelnou tužkou), budoval objekty, které fotografoval a okamžitě po expozici demontoval, experimentoval v noční krajině, používal doplňkových světelných zdrojů, časové expozice apod. Do výsledných fotografií často zasahuje nejrůznějšími technikami; v tomto období byly výsledkem jeho snah fotografie-objekty, v nichž usiloval o nalezení a ztvárnění zcela nového pojetí prostoru a jeho funkce.

Technika

[editovat | editovat zdroj]

Využití režimu bulb

[editovat | editovat zdroj]

Režim bulb se používá především při fotografování prostorů s velmi slabým osvětlením. Většina digitálních zrcadlovek podporuje uzávěrky od 1/4000s (jakožto nejrychlejší) až po 10s, 30s a režim bulb. Fotoaparát v režimu bulb snímá prostor po dobu stisknuté spouště (i déle než 30 sekund). Pro fotografování s takto dlouhou dobou uzávěrky je nutné použít stativ, kabelovou spoušť nebo časovou spoušť. Pokud bychom drželi spoušť přímo na fotoaparátu, nevyhnuli bychom se rozmazání celkové fotografie i kdybychom použili stativ.

Malba ohněm

[editovat | editovat zdroj]

Malba ohněm, anglicky fire painting je fotografická technika využívající oheň jako zdroje světla. Stejným pojmem se označují fotografie, které jsou osvětlené ohněm, jehož zdroj je mimo záběr.

Technika

[editovat | editovat zdroj]

Pohybem zdrojem ohnivého světla, je možné selektivně osvětlit části předmětu nebo pohybem "namalovat" obraz kolem objektu. Malba ohněm vyžaduje pomalou rychlost závěrky, obvykle sekundu nebo více. Při potřebě zachytit jedinečnou texturu a tvar ohně je nutné použít velmi rychlý čas závěrky, obvykle tisícinu sekundy.

Vybavení

[editovat | editovat zdroj]

Mezi hlavní požadované položky patří kevlarová lana nebo popruhy namočené v petrolejové hořlavině typu „Coleman fuel“ nebo parafínu a zapálené. K držení těchto hořlavin mohou být použity různé přípravky od kovových rámů nebo dlouhých hůlek pro zavěšení popruhu.

Obvykle je zapotřebí stativ, neboť se využívá dlouhá expoziční doba. Jako alternativa může být fotoaparát umístěn na pevné podpoře, stolu nebo podobně. Obvykle se používá kabelová spoušť nebo samospoušť, aby při exponování nedošlo k rozechvění fotoaparátu.

Primární potřebné položky:

Bezpečnost

[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že se pracuje s ohněm a hořlavou kapalinou v otevřené nádobě, je to práce velice nebezpečná. Je zapotřebí postupovat podle základních bezpečnostních postupů.

  • Dodržujte bezpečnou vzdálenost ohně od hořlavých kapalin, nebo nádob s nimi. Hořlavá kapalina odkapává z pásu na zem, kde se také může vznítit.
  • Vždy nádobu s hořlavinou zavírejte a udržujte v bezpečné vzdálenosti od ohně a míst, ve kterých se s ohněm pohybujete.
  • Udržujte čisté vše, co se může vznítit, například stromy, keře, tráva nebo automobily.
  • Mějte nablízku vlhký ručník, kterým můžete plameny rychle uhasit.
  • V každém případě mějte nablízku funkční hasicí přístroj na bázi CO2.
  • Jakmile je dokončena kompozice s pohybujícím se ohněm, uhaste plameny zabalením do připraveného mokrého ručníku.
  • Je třeba používat zdravý selský rozum. V ohrožení je nejen fotograf a asistent, ale také lidé a věci v jejich okolí. Jedná se o práci na vlastní nebezpečí.
  • Nikdy tuto práci nedělejte sami, ale s asistentem.

Stroboskop

[editovat | editovat zdroj]
Snímek skákajícího míče pořízený při osvětlení stroboskopem s frekvencí 25 záblesků za sekundu

Pro efektní luminografii lze využít stroboskopických záblesků. Na jednom záběru se pak v důsledku přerušovaného osvětlení objeví pohyblivý předmět několikrát. Z historie jsou známé fotografie Harolda Eugena Edgertona, který touto metodou zachytil hráče golfu při odpalu, tenistu s raketou, gymnastku s kuželkami nebo plavkyni při skoku do vody.

Příklady

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Archivovaná kopie. encyklopedie.seznam.cz [online]. [cit. 2008-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-11-01. 
  2. ↑ http://lightpaintingphotography.com/light-painting-history/
  3. ↑ Archivovaná kopie. life.time.com [online]. [cit. 2013-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-29. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Luminografie&oldid=21472734“