Michel Serrault

Michel Serrault
Michel Serrault
	Michel Serrault na Filmovém festivalu v Cannes v roce 1997
Rodné jméno	Michel Lucien Serrault
Narození	24. ledna 1928 ; Brunoy, Essonne, Francie
Úmrtí	29. července 2007 (ve věku 79 let) ; Équemauville, Calvados, Francie
Místo pohřbení	Cimetière Sainte-Catherine de Honfleur (2007–2009); Starý hřbitov v Neuilly-sur-Seine (od 2009)
Alma mater	Simonův kurz
Aktivní roky	1951–2007
César
	Nejlepší herec; 1979 – Klec bláznů; 1982 – Svědek; 1996 – Nelly a pan Arnaud
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michel Serrault (24. ledna 1928 Brunoy, Essonne – 29. července 2007 Équemauville, Calvados) byl francouzský filmový a divadelní herec, trojnásobný držitel Césara pro nejlepšího herce znamenající rekordní počet v kategorii.

Život a kariéra

Mládí

Měl bratry Raoula a Guy a sestru Denise. Ve čtrnácti letech vstoupil do kněžského semináře, ale po několika týdnech se zamiloval a utekl. Již od dětství měl touhu stát se hercem a od šestnácti let chodil v pařížském Centre Dramatique de la Rue Blanche do kursů herectví. Ke studiu na konzervatoři nebyl přijat.

V roce 1946 začal svoji profesionální kariéru kontraktem na turné po Německu se společností Jean-Marii Serreaua. Po skončení základní vojenské služby u letectva nastoupil na prkna pařížských divadel. Od roku 1953 spolupracoval s hercem, režisérem a dramatikem Jeanem Poiretem, s nímž vytvořil množství skečů a scének v řadě pařížských kabaretů (Tabu, Tomates, Olympia, Bobino).^[1] Kromě toho vynikl v různých dramatech W. Shakespeara a Molièra.

Filmová kariéra

K filmu se dostal přibližně v roce 1954. Jeho filmovým debutem byl Poprask v kabaretu, ve kterém se poprvé setkal s Luisem de Funèsem. Zpočátku hrál zejména vedlejší role úředníků a policejních komisařů, často hrál po boku svého přítele Jeana Poireta. Filmy, ve kterých zpočátku hrál, ale nebyly příliš významné.

v sedmdesátých letech dostal příležitost uplatnit svůj komediální talent. Tehdy hrál s Poiretem v pařížském Théâtre du Palais-Royal komedii Klec bláznů, která byla posléze i zfilmována. Lze zmínit také roli ovdovělého knihkupce Rondina ve filmu Krysy z temnot.

Kromě komediálních rolí hrál rovněž postavy charakterní. K režisérům, s nimiž pracoval ve filmu, patří například Claude Chabrol, Jean-Pierre Mocky, Georges Lautner, Michel Audiard, Bertrand Blier, Claude Zidi nebo Mathieu Kassowitz.

V roce 1976 hrál hlavní roli v komedii Situace je vážná, nikoliv však zoufalá. Kromě komedie Klec bláznů (1978) získal mezinárodní popularitu^[1] rolí homosexuálního Albina ve filmu Ptačí klec 3: Svatba z roku 1985.

V roce 1982 dostal Césara za úlohu v kriminálním dramatu Svědek. Úloha masového vraha Židů, jimž sliboval útěk do Jižní Ameriky, ve filmu Doktor Petiot (1990) byla ještě výraznější, ale nebyla oceněna. Césarem byl znovu oceněn za roli starého soudce Arnauda, který vzplane láskou k mladé vdané dívce v podání Emmanuelle Béartové, v komorním snímku Nelly a pan Arnaud (1994). Mezi poslední snímky patří filmy Belphegor: Fantom Louvru (2001) a Motýl.

Byl celkem osmkrát nominován na Césara a dvakrát na divadelní Molièrovu cenu. V roce 1996 se stal nositelem Řádu čestné legie a v roce 2002 mu byl udělen francouzský Řád za zásluhy.

Soukromí

Od roku 1952 byl ženatý s Juanitou Peyronovou (nar. 1958), se kterou měl dvě dcery. Dcera Caroline zemřela při autonehodě, dcera Nathalie Serraultová je také herečkou.

Od jara 2007 byl těžce nemocen na rakovinu. Po hospitalizaci v Neuilly-sur-Seine byl na poslední týdny převezen do své letní rezidence v Normandii, kde v červenci 2007 zemřel.^[1]

Filmografie (výběr)

1954: Poprask v kabaretu (Ah! Les belles bacchantes), režie Jean Loubignac
1955: Ďábelské ženy (Les Diaboliques), režie Henri-Georges Clouzot
1956: Zatracená holka (Cette sacrée gamine), režie Michel Boisrond
1960: Francouzka a láska (La Française et l'amour), několik režisérů
1961: Candide ou l'Optimisme au XXe siècle (Candide ou l'Optimisme au XXe siècle), režie Norbert Carbonnaux
1961: Výhodná koupě (La Belle Américaine), režie Robert Dhéry a Pierre Tchernia
1962: Láska na polštáři (Le Repos du guerrier), režie Roger Vadim
1962: Nous irons à Deauville (Nous irons à Deauville), režie Francis Rigaud
1962: Un clair de lune a Maubeuge (Un clair de lune a Maubeuge), režie Jean Chérasse
1963: Karamboly (Carambolages), režie Marcel Bluwal
1964: Des pissenlits par la racine (Des pissenlits par la racine), režie Georges Lautner
1964: Honba na muže (La Chasse à l'homme), režie Édouard Molinaro
1965: Prachy a smůla (Cent briques et des tuiles), režie Pierre Grimblat
1966: Srdcový král (Le Roi de cœur), režie Philippe de Broca
1967: Blázen z laboratoře 4 (Le Fou du labo IV), režie Jacques Besnard
1967: Přátelé kopretiny (Les Compagnons de la marguerite), režie Jean-Pierre Mocky
1970: Koňská hlava (Le Cri du cormoran, le soir au-dessus des jonques), režie Michel Audiard
1972: Le Viager (Le Viager), režie Pierre Tchernia
1973: Krysy z temnot (Les Gaspards), režie Pierre Tchernia
1973: Velký bazar (Le Grand bazar), režie Claude Zidi
1973: Životní šance (La Belle affaire), režie Jacques Besnard
1975: Krást se musí umět (C'est pas parce qu'on a rien à dire qu'il faut fermer sa gueule), režie Jacques Besnard
1976: Situace je vážná, nikoli však zoufalá (La Situation est grave... mais pas désespérée), režie Jacques Besnard
1978: Klec bláznů (La Cage aux folles), režie Édouard Molinaro
1978: Peníze těch druhých (L'Argent des autres), režie Christian de Chalonge
1978: Préparez vos mouchoirs (Préparez vos mouchoirs), režie Bertrand Blier
1979: Studený bufet (Buffet froid), režie Bertrand Blier
1979: Úspěšný společník (L'Associé), režie René Gainville
1980: Klec bláznů II (La Cage aux folles II), režie Édouard Molinaro
1980: Vlk a beránek (Il Lupo e l'agnello), režie Francesco Massaro
1981: Malevil (Malevil), režie Christian de Chalonge
1981: Svědek (Garde à vue), režie Claude Miller
1982: Les Fantômes du chapelier (Les Fantômes du chapelier), režie Claude Chabrol
1983: Mortelle randonnée (Mortelle randonnée), režie Claude Miller
1984: Le Bon roi Dagobert (Le Bon roi Dagobert), režie Dino Risi
1984: Rozmar (Le Bon plaisir), režie Francis Girod
1985: Mistři gagu (Les Rois du gag), režie Claude Zidi
1985: Ptačí klec 3: Svatba (la Cage aux folles 3 - 'Elles' se marient), režie Georges Lautner
1988: Nebuďte policajta (Ne réveillez pas un flic qui dort), režie José Pinheiro
1988: Ve vší nevinnosti (En toute innocence), režie Alain Jessua
1995: Nelly a pan Arnaud (Nelly & Monsieur Arnaud), režie Claude Sautet
1996: Rošťák Beaumarchais (Beaumarchais, l'insolent), režie Édouard Molinaro
1997: Artemisia (Artemisia), režie Agnès Merlet
1997: Konec sázek (Rien ne va plus), režie Claude Chabrol
1997: Povolání vrah (Assassin(s)), režie Mathieu Kassovitz
1999: Děti z mokřin (Les Enfants du marais), režie Jean Becker
2000: Herci (Les Acteurs), režie Bertrand Blier
2000: Libertin (Le Libertin), režie Gabriel Aghion
2001: Belphegor: Fantom Louvru (Belphégor - Le fantôme du Louvre), režie Jean-Paul Salomé
2001: Jedna vlaštovka jaro udělá (Une hirondelle a fait le printemps), režie Christian Carion
2001: Vajont - šílenství mužů (Vajont - La diga del disonore), režie Renzo Martinelli
2002: 24 hodin ze života jedné ženy (24 heures de la vie d'une femme), režie Laurent Bouhnik
2002: Motýl (Le Papillon), režie Philippe Muyl
2004: Zloduch Albert (Albert est méchant), režie Hervé Palud
2005: Šťastné a Veselé (Joyeux Noël), režie Christian Carion
2007: Symbol smrti (Pars vite et reviens tard), režie Régis Wargnier

Ocenění

César

Ocenění

1979: César pro nejlepšího herce za film Klec bláznů
1982: César pro nejlepšího herce za film Svědek
1996: César pro nejlepšího herce za film Nelly a pan Arnaud

Nominace

1979: César pro nejlepšího herce ve vedlejší roli za film Peníze těch druhých
1981: César pro nejlepšího herce za film Klec bláznů II
1984: César pro nejlepšího herce za film Mortelle randonnée
1986: César pro nejlepšího herce za film On ne meurt que deux fois
1991: César pro nejlepšího herce za film Docteur Petiot

Molièrova cena

Nominace

1987: Molièrova cena pro herce za představení L'Avare
1993: Molièrova cena pro herce za představení Knock

Jiná ocenění

1996: Prix Lumière pro nejlepšího herce za film Nelly a pan Arnaud
1996: nositel Řádu čestné legie
1998: Prix Lumière pro nejlepšího herce za film Konec sázek
2002: nositel Řádu za zásluhy

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c Hvězda bulvárního divadla Michel Serrault zemřel [online]. Týden (časopis), 2007-07-30 [cit. 2013-10-07]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Michel Serrault na Wikimedia Commons
Michel Serrault v Česko-Slovenské filmové databázi
Michel Serrault na Kinoboxu
Michel Serrault v Internet Movie Database (anglicky)
Michel Serrault v databázi AlloCiné (francouzsky)

[tyden-1] Hvězda bulvárního divadla Michel Serrault zemřel [online]. Týden (časopis), 2007-07-30 [cit. 2013-10-07]. Dostupné online.

[1]

Držitelé Césara pro nejlepšího herce

1976–1979	1976 Philippe Noiret (Stará puška) • 1977 Michel Galabru (Soudce a vrah) • 1978 Jean Rochefort (Krab bubeník) • 1979 Michel Serrault (Klec bláznů)

1980–1989	1980 Claude Brasseur (Válka policajtů) • 1981 Gérard Depardieu (Poslední metro) • 1982 Michel Serrault (Svědek) • 1983 Philippe Léotard (Práskač) • 1984 Coluche (Ahoj, tajtrlíku!) • 1985 Alain Delon (Náš příběh) • 1986 Christopher Lambert (Podzemka) • 1987 Daniel Auteuil (Jean od Floretty a Manon od pramene) • 1988 Richard Bohringer (Velká cesta) • 1989 Jean-Paul Belmondo (Cesta zhýčkaného dítěte)

1990–1999	1990 Philippe Noiret (Život a nic jiného) • 1991 Gérard Depardieu (Cyrano z Bergeracu) • 1992 Jacques Dutronc (Van Gogh) • 1993 Claude Rich (Le Souper) • 1994 Pierre Arditi (Smoking / No Smoking) • 1995 Gérard Lanvin (Nejmilejší syn) • 1996 Michel Serrault (Nelly a pan Arnaud) • 1997 Philippe Torreton (Kapitán Conan) • 1998 André Dussollier (Stará známá písnička) • 1999 Jacques Villeret (Blbec k večeři)

2000–2009	2000 Daniel Auteuil (Dívka na mostě) • 2001 Sergi López (Harry to s vámi myslí dobře) • 2002 Michel Bouquet (Comment j'ai tué mon père) • 2003 Adrien Brody (Pianista) • 2004 Omar Sharif (Můj učitel Ibrahim) • 2005 Mathieu Amalric (Králové a královna) • 2006 Michel Bouquet (Le Promeneur du Champ-de-Mars) • 2007 François Cluzet (Nikomu to neříkej) • 2008 Mathieu Amalric (Skafandr a motýl) • 2009 Vincent Cassel (Veřejný nepřítel č. 1 a Veřejný nepřítel č. 1: Epilog)

2010–2019	2010 Tahar Rahim (Prorok) • 2011 Éric Elmosnino (Serge Gainsbourg: Heroický život) • 2012 Omar Sy (Nedotknutelní) • 2013 Jean-Louis Trintignant (Láska) • 2014 Guillaume Gallienne (Kluci a Guillaume, ke stolu!) • 2015 Pierre Niney (Yves Saint Laurent) • 2016 Vincent Lindon (Zákon trhu) • 2017 Gaspard Ulliel (Je to jen konec světa) • 2018 Swann Arlaud (Chovatel) • 2019 Alex Lutz (Guy)

2020–dodnes	2020 Roschdy Zem (Slitování) • 2021 Sami Bouajila (Syn) • 2022 Benoît Magimel (De son vivant) • 2023 Benoît Magimel (Pacifiction) • 2024 Arieh Worthalter (Případ Goldman)