Philipp Weber von Ebenhof

Philipp Weber von Ebenhof
Philipp Weber von Ebenhof
	Svobodný pán dr. Philipp Weber von Ebenhof jako dolnorakouský místodržitel (1870)
Hornorakouský místodržitel
	Ve funkci:; 1881 – 1889
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Lothar Štěpán z Metternichu (pověřen)
Nástupce	Franz Carl Merveldt
9. český místodržitel
	Ve funkci:; 1874 – 1881
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Alexander von Koller
Nástupce	Alfred Kraus
6. moravský místodržitel
	Ve funkci:; 1872 – 1874
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Zikmund z Thun-Hohensteinu
Nástupce	Ludwig von Possinger
Dolnorakouský místodržitel
	Ve funkci:; 1868 – 1872
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Gustav Ignác Chorinský
Nástupce	Zikmund Konrád z Eybesfeldu
Narození	30. dubna 1818; Cerhenice ; Rakouské císařství
Úmrtí	21. července 1900 (ve věku 82 let); Linec ; Rakousko-Uhersko
Příbuzní	Ferdinand Weber z Ebenhofu a Ernst Weber von Ebenhof (sourozenci)
Ocenění	velkokříž Řádu Františka Josefa (1874)
Commons	Philipp Weber von Ebenhof
	1869 baron
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

JUDr. Philipp svobodný pán Weber von Ebenhof (JUDr. Philipp Freiherr Weber von Ebenhof) (30. dubna 1818, Cerhenice – 21. července 1900, Linec) byl rakouský politik a státní úředník. Po absolutoriu práv na Karlo-Ferdinandově univerzitě začal pracovat jako státní úředník, v době Bachova absolutismu působil v policejních složkách. V roce 1869 byl povýšen na barona a poté dvacet let zastával funkci místodržitele v různých částech rakousko-uherské monarchie. Byl místodržitelem v Dolních Rakousích (1870–1872), na Moravě (1872–1874), v Čechách (1874–1881) a nakonec v Horním Rakousku (1881–1889).^[1]

Kariéra

Narodil se v Cerhenicích u Kolína, kde jeho otec Jakub Weber působil jako panský správce. Po absolvování gymnázia na Malé Straně studoval práva na Karlově univerzitě, do státních služeb vstoupil v roce 1838 jako konceptní praktikant u krajského úřadu v Čáslavi. V letech 1846–1849 působil jako úředník u zemského gubernia v Praze a v letech 1849–1850 byl krátce okresním hejtmanem ve Vysokém Mýtě. V roce 1850 byl zástupcem policejního ředitele a městského hejtmana v Praze, v době Bachova absolutismu zastával v Praze funkci policejního rady I. třídy. Mezitím byl v roce 1853 adoptován svým strýcem, chrudimským krajským hejtmanem Václavem Weberem z Ebenhofu (1781–1865), a přijal jeho šlechtický titul s predikátem z Ebenhofu. V letech 1858–1859 byl v Praze místodržitelským radou.

V roce 1859 přesídlil do Vídně, kde byl v letech 1859–1860 policejním ředitelem, zároveň byl jmenován dvorním radou. Poté přestoupil na nově zřízené ministerstvo policie, kde byl postupně ministerským radou (1860–1864) a sekčním šéfem (1864–1865). Po zrušení ministerstva policie setrval ve Vídni na dolnorakouském místodržitelství, kde působil jako viceprezident (1865–1868) a po rezigaci dosavadního místodržitele hraběte Gustava Ignáce Chorinského z Ledské jako správce místodržitelství (1868–1870). V roce 1869 byl při příležitosti udělení Řádu žlezné koruny povýšen do stavu svobodných pánů a v letech 1870–1872 byl dolnorakouským místodržitelem. V roce 1872 byl jmenován c.k. tajným radou a v letech 1872–1874 byl místodržitelem na Moravě. Poté se po delší době vrátil do Prahy a v letech 1874–1881 byl místodržitelem Českého království. V roce 1881 nezvládl eskalaci česko-německého napětí v souvislosti s rozdělením Karlovy univerzity na českou a německou část, byl odvolán a nahrazen generálem Alfredem Krausem. Svou kariéru završil jako místodržitel v Horních Rakousích (1881–1889). Při příležitosti 50. výročí ve státní službě obdržel velkokříž Leopoldova řádu (1888) a v roce 1889 odešel do výslužby. Ve svých místodržitelských funkcích usiloval o průmyslový a dopravní rozvoj jednotlivých zemí. Dožil v soukromí v Linci.

Kromě uvedených vyznamenání získal také Řád Františka Josefa (1874), ruský Řád sv. Anny (1875) a bavorský Záslužný řád sv. Michaela (1887).

Rodina

V roce 1853 se v Praze oženil s Emmou Lorenzovou (1831–1920), dcerou statkáře ze západních Čech Wilhelma Wenzela Lorenze. Jejich synové Alfred (1854–1919), Emerich (1855–1880) a Wenzel (1860–1900) sloužili v armádě a u námořnictva.

Philippův mladší bratr Ferdinand Weber (1819–1893) byl profesorem lékařství a ředitelem zemské porodnice v Praze. Další bratři se uplatnili ve státních službách, Ernst Weber von Ebenhof (1829–1893) působil na několika ministerstvech, naposledy byl dlouholetým sekčním šéfem na ministerstvu orby, byl c.k. tajným radou a v roce 1880 získal titul svobodných pánů. Nejmladší bratr Moritz Weber von Ebenhof (1824–1905) byl dlouholetým okresním hejtmanem v Plané (1868–1879).

Odkazy

Reference

↑ Přehled místodržitelů rakouských zemí před rokem 1918

Literatura

KLEČACKÝ, Martin a kol.: Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849–1918; Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, Praha, 2020 974 s. ISBN 978-80-88304-18-0
MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. díl, Praha, 2010 ISBN 978-80-257-0294-9

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Philipp Weber von Ebenhof na Wikimedia Commons
Philipp Weber von Ebenhof

[1] Přehled místodržitelů rakouských zemí před rokem 1918

[1]

Místodržitelé Českého království (1850–1918)

1. Karl Mecséry (1850–1860) • 2. Anton Forgách (1860–1861) • Ernst von Kellersperg (1861–1863) • Richard Belcredi (1863–1864) • 3. Richard Belcredi (1864–1865) • Antonín Lažanský z Bukové (1865–1866) • 4. Karl von Rothkirch-Panthen (1866–1867) • 5. Ernst von Kellersperg (1867–1868) • Alexander von Koller (1868–1870) • 6. Alexandr z Dietrichstein-Mensdorffu (1870–1871) • 7. Bohuslav Chotek z Chotkova (1871) • 8. Alexander von Koller (1871–1874) • 9. Philipp Weber von Ebenhof (1874–1881) • Alfred Kraus (1881–1882) • 10. Alfred Kraus (1882–1889) • 11. František Antonín z Thun-Hohensteinu (1889–1896) • 12. Karel Maria z Coudenhove (1896–1911) • 13. František Antonín z Thun-Hohensteinu (1911–1915) • 14. Max Julius z Coudenhove (1915–1918)

kurzivou a zároveň neočíslovaní – pověřeni správou úřadu

Místodržitelé Moravského markrabství (1850–1918)

1. Leopold Lažanský z Bukové (1849–1860) • 2. Anton Forgách (1860) • 3. Gustav Ignác Chorinský (1860–1862) • 4. Adolf von Poche (1862–1870) • 5. Zikmund z Thun-Hohensteinu (1870–1872) • 6. Philipp Weber von Ebenhof (1872–1874) • 7. Ludwig von Possinger (1874–1880) • 8. Franz Kallina von Urbanow (1880) • 9. Karl Korb von Weidenheim (1880–1881) • 10. Bedřich Ervín z Schönbornu (1881–1888) • 11. Hermann von Loebl (1888–1893) • 12. Alois von Spens-Booden (1893–1900) • 13. Karel Emanuel ze Žerotína (1900–1906) • Hermann von Pillersdorf (1906–1907) • 14. Karl Heinold (1908–1911) • 15. Oktavian Regner von Bleyleben (1911–1915) • 16. Karl Heinold (1915–1918)

kurzivou a zároveň neočíslovaní – pověřeni správou úřadu