Zerav

Zerav
	Zerav obrovský, kultivar 'Variegata'
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	nahosemenné (Pinophyta);
Třída	jehličnany (Pinopsida);
Řád	borovicotvaré (Pinales);
Čeleď	cypřišovité (Cupressaceae);
Rod	zerav (Thuja); L., 1753
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zerav (Thuja), zvaný též túje, je rod dřevin z čeledi cypřišovité původem ze Severní Ameriky a Asie (Čína, Japonsko, Korea). Zahrnuje 5 druhů. Jsou to vždyzelené, jednodomé jehličnany kuželovitého tvaru, dosahující výšek 20–60 m, ojediněle i více. Jsou vzhledově podobné cypřiškům, s nimiž jsou blízce příbuzné. Sesterským rodem je zeravinec (Thujopsis), v minulosti též řazený spolu s několika dalšími drobnými rody do rodu Thuja.

Popis a ekologie

Listy jsou šupinovité, těsně k sobě přitisklé, velmi drobné (v řádech milimetrů). Jsou tmavozelené, vespodu obvykle světlejší, vyrůstají na větévkách vějířovitého tvaru. Šištice jsou drobné, podlouhle vejcovité, dozrávající v prvním roce; malá semena mají dvě úzká boční křídla.

Nejčastěji rostou na vlhkých až bažinatých lesních stanovištích. Jsou vesměs značně tolerantní k zástinu i k vzdušnému znečištění.^[1]

Přehled zástupců

Severoamerické druhy

zerav obrovský (Thuja plicata), syn. zerav řasnatý
zerav západní (Thuja occidentalis)

Východoasijské druhy

zerav japonský (Thuja standishii)
zerav korejský (Thuja koraiensis)
Thuja sutchuenensis^[2]^[3]

Využití

Zeravy jsou pěstovány jako okrasné jehličnany, často na hřbitovech jako součást smutečních výsadeb. Dobře snáší sestřih, jsou proto hojně používány do živých plotů. Pryskyřice se využívala v medicíně (odtud anglický název arborvitae, strom života), rozměrnější druhy jsou i významnými dřevařsky využitelnými stromy.

Škůdce

Tújím škodí brouk Lamprodila festiva, původem ze Středomoří, který se invazně šíří Evropou i západní Asií. Tento druh krasce žije skrytě v substrátu pod stromy, odkud v noci vylézá po kmeni stromu a za šupiny kůry klade vajíčka. Z vajíček se líhnou malé larvy, které vyžírají lýko. Napadené části pak začínají žloutnout a usychat, podobně jako když smrkové lesy usychají kvůli působení lýkožrouta smrkového. Suché větve by proto měli lidé odříznout a spálit, nikoli vyvážet na skládky, odkud by se mohli krasci dál šířit.^[4]

Odkazy

Reference

↑ MUSIL, Ivan; HAMERNÍK, Jan. Jehličnaté dřeviny. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1567-9. S. 221–228.
↑ The Plant List [online]. Dostupné online. (anglicky)
↑ EARLE, Christopher J. The Gymnosperm Database [online]. 2013. Dostupné online. (anglicky)
↑ SLEZÁKOVÁ, Jitka. České túje ničí škůdce z Itálie. ‚Jakmile uvidíte suchou větev v plotě, uřízněte ji a spalte,‘ radí zahradník. iRozhlas [online]. 2023-08-26. Dostupné online.

Literatura

MUSIL, Ivan; HAMERNÍK, Jan. Jehličnaté dřeviny. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1567-9. S. 221–228.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu zerav na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo zerav ve Wikislovníku
http://www.biolib.cz/cz/taxon/id2422/pos0,200/

[1] MUSIL, Ivan; HAMERNÍK, Jan. Jehličnaté dřeviny. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1567-9. S. 221–228.

[pll-2] The Plant List [online]. Dostupné online. (anglicky)

[gymdat-3] EARLE, Christopher J. The Gymnosperm Database [online]. 2013. Dostupné online. (anglicky)

[4] SLEZÁKOVÁ, Jitka. České túje ničí škůdce z Itálie. ‚Jakmile uvidíte suchou větev v plotě, uřízněte ji a spalte,‘ radí zahradník. iRozhlas [online]. 2023-08-26. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]