| dbo:abstract
|
- Simargl je východoslovanské božstvo nejasné funkce. Pověst dávných let uvádí Simargla mezi božstvy, jejichž modly vztyčil v Kyjevě kníže Vladimír: V dalších písemných pramenech se vyskytuje mnoho variant jeho jména, jedná se o jména Semarъglъ, Simarъglъ, Sěmarъglъ, Sejmareklъ, některé prameny jméno rozdělují, například na Sim a Rgl, Sim a Vorchgl a tak dále. Poměrně brzy z pramenů mizí, což může znamenat, že jeho kult nebyl tak silný jako u ostatních božstvech. Rozdvojená varianta Sim a Rgl je zmiňována s několika dalšími bohy ve východoslovanském kázání Slovo někojego christoljubca, revnitělja po pravoi věre, jež pochází z 11. či 12. století: Replika blíženeckého idolu dle originálu z Rozdělení jména v poměrně raném prameni Slovo někojego christoljubca vedlo některé badatele k hypotéze, že se jednalo o dvě božstva. Aleksander Brückner vykládal Sim/Siem od ruského semъja „rodina“ a Rgiel od polského rżysko „žito“, u druhého jména hledal souvislost i s pojmenováním Rujány. Považoval tedy Sima a Rgla za bohy rodiny a úrody. Svou hypotézu o dvou jménech také podpořil poukazem na jména polských bájných knížat Siemowit a Siemomysl a místní názvy jako je . V případně platnosti této hypotézy mohou být chápáni jako božští blíženci, analogie řeckých Dioskúrů, a především indických Ašvinů. Podobným způsobem došel k závěru. že Sim byl bohem dobytka a Rgl bohem obilí. Tento výklad však není ostatními badateli příliš přijímán. Další hypotéza, zastávaná například Borisem Rybakovem, spojuje Simargla s bájným ptákem s perské mytologie zvaným Simurg či Simorg. Úcta k této bytosti byla na Blízkém východě živá ještě ve středověku a její jméno je skutečně podobné jménu Simargl. Bytosti podobné této se vyskytují také ve středověkém ruském umění. Badatelé, kteří zastávají tuto hypotézu, považují Simargla za prostředníka mezi bohy a lidmi. Rybakov jej zároveň považoval za ochránce osetých polí, který byl později v lidovém prostředí znám jako , a jeho atributem byl strom života. Problémem tohoto výkladu je koncové -lъ ve slovanském jméně, které nemá v perské výrazu žádný předobraz, a Simurgovi také nikdy nebyly připisovány božské atributy. Kromě toho Pověst dávných let uvádí, že na kyjevském božišti stáli kumiry, čímž jsou pravděpodobně myšleny modly antropomorfní. Simargl a Ogněbog od Andreje Šiškina Vladimir Toporov, navazující na Louise Légera, odvodil s poukazem na slovanských božstev Simarglovo jméno ze staroruského Sedmoro-golvъ „Sedmihlav“. Srovnal jej tak se sedmihlavým božstvem Rujevítem, ctěným kmenem Ránů na Rujáně. V rámci perské teorie a poukázal na podobnost Simurga a východoslovanského Diva, což je démonická bytost s věšteckými schopnostmi, v lidových představách se zjevující jako letící pták nebo antropomorfizovaný vítr. Existuje ještě několik hypotéz, které nejsou badateli příliš přijímány. P. Preis považoval Simargla za zkomoleninu jmen bohyň a Ergely zmíněných v Bibli a N. Gedeonov a Vatroslav Jagić jej vykládali zase jako zkomoleninu jména řecko-egyptského Sema-Hérakla. Lubor Niederle považoval Simargla či Sima a Rgla za božstvo původu řecko-orientálního původu nebo za pouhou literární fikci. (cs)
- Simargl ist ein Gott der slawischen Mythologie. Nach der Nestorchronik war er neben Perun, Dažbog, Chors, Stribog und Mokosch einer der Hauptgötter, denen Fürst Vladimir I. in Kiew Standbilder errichten ließ. Laut dem antiheidnischen Traktat Slovo nekojego christoljubca handelt es sich dagegen um zwei Götter mit den Namen Sim und Rgl. Seine Zuständigkeit ist unbekannt. Etymologische Vergleiche bringen ihn mit dem persischen Fabelwesen Simurgh in Verbindung, eine weitere Deutung leitet seinen Namen aus den slawischen Wörtern semja (Familie) und Rž (Roggen) ab und schreibt ihm die Funktion eines Beschützer des Viehs und der Ernte zu. Auf silbernen Armringen aus Kiew des 11. bis 13. Jahrhunderts, die Simargl darstellen sollen, hatte er das Aussehen eines Hundes mit dem Kopf und den Flügeln eines Greifs. (de)
- Semargl, Simargl ou Semargl-Pereplut, est un dieu ou une créature de la mythologie slave dont la fonction n'est pas établie. Il semble s'être agi d'un dieu important, puisqu'il est dit dans la Chronique de Nestor que parmi les idoles en bois que le prince Vladimir avait établi vers 980 sur une éminence à Kiev figurait Simargl, en compagnie de Péroun, Khors, Dajbog, Stribog et Mokoch. Il n'apparaît que dans le panthéon de Vladimir et n'a pas de représentation anthropomorphique : il est figuré comme un chien ailé ou comme un animal mi-oiseau mi-lion. Il pourrait être un dieu du feu et de la lune, ou encore des récoltes et des plantes. Dans le Livre de Vélès (très probablement apocryphe), il est le père de Skif - fondateur de Skifia (la Scythie). (fr)
- Simargl (also Sěmargl, Semargl) or Sěm and Rgel is an East Slavic god or gods, mentioned in two sources. The origin and etymology of this/these figure(s) is the subject of considerable debate. The dominant view is to interpret Simargl as a single deity who was borrowed from the Iranian Simurgh. However, this view is criticized, and some researchers propose that the existence of two deities, Sěm and Rgel, should be recognized. (en)
- Simargl (Simargł, Semargl) è il dio della fertilità, della sessualità, della riproduzione, della mietitura e dell'erotismo nella mitologia slava. Veniva solitamente raffigurato come un uccello dalla testa di cane o come un cane alato. Alcuni studiosi pensano sia imparentato con il dio Simurk o Simurg della cultura iranica. Con l'avvento del Cristianesimo Simargl venne trasformato nel demone Paskuda, figura tentatrice che spingeva gli uomini agli eccessi sessuali e alla caduta morale. Nella cronachistica antico-russa Simargl figura nell'elenco di sette dei per i quali cui il principe Vladimir della Rus' di Kiev fece costruire delle statue intorno al suo palazzo reale. Aleksander Brückner interpreta la parola Simargl come nomi di due differenti divinità (Sima e Rgieł), teoria che attualmente non trova credito. Nel Libro di Veles questo dio compare come il padre di Skif, fondatore della Skifia (Scizia). (it)
- セマルグル（Semargl。ウクライナ語: Симаргл, Семаргл、またはシマルグル (Simargl)）は、スラヴ神話の神である。グリフォンに似た姿で表現されている。 (ja)
- Simargł (także Siemargł, Semargł) lub Siem i Rgieł – wschodniosłowiański bóg lub bogowie, wspomnieni w dwóch źródłach. Pochodzenie i etymologia tej/tych postaci jest przedmiotem ożywionej dyskusji. Dominującym poglądem jest interpretowanie Siemargła jako jednego bóstwa, który został zapożyczony od irańskiego Simurga. Pogląd ten jednak jest krytykowany, a część badaczy proponuje by uznać istnienie dwóch bóstw: Siema i Rgła. (pl)
- Simargl eller Semargl (fornslaviska: Семарьглъ, Симарьглъ, kyrilliska: Симаргл eller Семаргл) är en fornslavisk hednisk gud med oklar funktion, och ingick i furst Vladimirs pantheon. Enligt vissa forskare en halvgud, möjligen en budbärare mellan de himmelska och jordiska världarna, som hans hypotetiska persiska förebild Simurg. Enligt Rybakov är han beskyddare av frön, rötter och växtlighet. Inom nyhedendomen förekommer han ofta som eldgud och jämförs med den hinduiske guden Agni. (sv)
- Симаргл (Семаргл) — древнерусское языческое божество с неясными функциями, входившее в пантеон князя Владимира. По мнению большинства учёных — полубожественный персонаж, возможно — вестник между небесным и земным мирами (как и его предполагаемый иранский прообраз Симург). По академику Б. А. Рыбакову — покровитель семян и корней, охранитель растительности, отождествлённый Рыбаковым с богом Переплутом. Мнение Б. А. Рыбакова последовательно опровергается исследователем М. А. Васильевым, согласно которому, бог Симаргл представлял собой птицеподобное воплощение Саэны-Симурга, проникшее к славянам через алано-сарматское посредничество. (ru)
- Сима́ргл, Семаргл (староцерк.-слов. Симарьглъ, Семарьглъ, Сѣмарьглъ) — божество пантеону Київської Русі з не цілком ясними функціями. Найчастіше його зображали у вигляді крилатого собаки. Входив до числа шести божеств, ідоли яких були встановлені в Києві за князя Володимира у 980 році — відразу після Стрибога і перед Мокошшю. (uk)
|
| rdfs:comment
|
- Simargl (also Sěmargl, Semargl) or Sěm and Rgel is an East Slavic god or gods, mentioned in two sources. The origin and etymology of this/these figure(s) is the subject of considerable debate. The dominant view is to interpret Simargl as a single deity who was borrowed from the Iranian Simurgh. However, this view is criticized, and some researchers propose that the existence of two deities, Sěm and Rgel, should be recognized. (en)
- セマルグル（Semargl。ウクライナ語: Симаргл, Семаргл、またはシマルグル (Simargl)）は、スラヴ神話の神である。グリフォンに似た姿で表現されている。 (ja)
- Simargł (także Siemargł, Semargł) lub Siem i Rgieł – wschodniosłowiański bóg lub bogowie, wspomnieni w dwóch źródłach. Pochodzenie i etymologia tej/tych postaci jest przedmiotem ożywionej dyskusji. Dominującym poglądem jest interpretowanie Siemargła jako jednego bóstwa, który został zapożyczony od irańskiego Simurga. Pogląd ten jednak jest krytykowany, a część badaczy proponuje by uznać istnienie dwóch bóstw: Siema i Rgła. (pl)
- Simargl eller Semargl (fornslaviska: Семарьглъ, Симарьглъ, kyrilliska: Симаргл eller Семаргл) är en fornslavisk hednisk gud med oklar funktion, och ingick i furst Vladimirs pantheon. Enligt vissa forskare en halvgud, möjligen en budbärare mellan de himmelska och jordiska världarna, som hans hypotetiska persiska förebild Simurg. Enligt Rybakov är han beskyddare av frön, rötter och växtlighet. Inom nyhedendomen förekommer han ofta som eldgud och jämförs med den hinduiske guden Agni. (sv)
- Симаргл (Семаргл) — древнерусское языческое божество с неясными функциями, входившее в пантеон князя Владимира. По мнению большинства учёных — полубожественный персонаж, возможно — вестник между небесным и земным мирами (как и его предполагаемый иранский прообраз Симург). По академику Б. А. Рыбакову — покровитель семян и корней, охранитель растительности, отождествлённый Рыбаковым с богом Переплутом. Мнение Б. А. Рыбакова последовательно опровергается исследователем М. А. Васильевым, согласно которому, бог Симаргл представлял собой птицеподобное воплощение Саэны-Симурга, проникшее к славянам через алано-сарматское посредничество. (ru)
- Сима́ргл, Семаргл (староцерк.-слов. Симарьглъ, Семарьглъ, Сѣмарьглъ) — божество пантеону Київської Русі з не цілком ясними функціями. Найчастіше його зображали у вигляді крилатого собаки. Входив до числа шести божеств, ідоли яких були встановлені в Києві за князя Володимира у 980 році — відразу після Стрибога і перед Мокошшю. (uk)
- Simargl je východoslovanské božstvo nejasné funkce. Pověst dávných let uvádí Simargla mezi božstvy, jejichž modly vztyčil v Kyjevě kníže Vladimír: V dalších písemných pramenech se vyskytuje mnoho variant jeho jména, jedná se o jména Semarъglъ, Simarъglъ, Sěmarъglъ, Sejmareklъ, některé prameny jméno rozdělují, například na Sim a Rgl, Sim a Vorchgl a tak dále. Poměrně brzy z pramenů mizí, což může znamenat, že jeho kult nebyl tak silný jako u ostatních božstvech. Replika blíženeckého idolu dle originálu z Simargl a Ogněbog od Andreje Šiškina (cs)
- Simargl ist ein Gott der slawischen Mythologie. Nach der Nestorchronik war er neben Perun, Dažbog, Chors, Stribog und Mokosch einer der Hauptgötter, denen Fürst Vladimir I. in Kiew Standbilder errichten ließ. Laut dem antiheidnischen Traktat Slovo nekojego christoljubca handelt es sich dagegen um zwei Götter mit den Namen Sim und Rgl. Auf silbernen Armringen aus Kiew des 11. bis 13. Jahrhunderts, die Simargl darstellen sollen, hatte er das Aussehen eines Hundes mit dem Kopf und den Flügeln eines Greifs. (de)
- Semargl, Simargl ou Semargl-Pereplut, est un dieu ou une créature de la mythologie slave dont la fonction n'est pas établie. Il semble s'être agi d'un dieu important, puisqu'il est dit dans la Chronique de Nestor que parmi les idoles en bois que le prince Vladimir avait établi vers 980 sur une éminence à Kiev figurait Simargl, en compagnie de Péroun, Khors, Dajbog, Stribog et Mokoch. Dans le Livre de Vélès (très probablement apocryphe), il est le père de Skif - fondateur de Skifia (la Scythie). (fr)
- Simargl (Simargł, Semargl) è il dio della fertilità, della sessualità, della riproduzione, della mietitura e dell'erotismo nella mitologia slava. Veniva solitamente raffigurato come un uccello dalla testa di cane o come un cane alato. Alcuni studiosi pensano sia imparentato con il dio Simurk o Simurg della cultura iranica. Con l'avvento del Cristianesimo Simargl venne trasformato nel demone Paskuda, figura tentatrice che spingeva gli uomini agli eccessi sessuali e alla caduta morale. (it)
|
,_Berlin.jpg=3fwidth=3d300)
,_Berlin.jpg=3fwidth=3d300){kind=link}
,_Berlin.jpg){kind=link}
,_Berlin.jpg){kind=link}
