Jacqueline Kennedyová Onassisová

Jacqueline Kennedyová Onassisová
Jacqueline Kennedyová Onassisová
	Jacqueline Kennedyová Onassisová (1961)
37. první dáma USA
	V roli:; 20. ledna 1961 – 22. listopadu 1963
Předchůdkyně	Mamie Eisenhowerová
Nástupkyně	Lady Bird Johnsonová
Stranická příslušnost
Členství	Demokratická strana
Rodné jméno	Jacqueline Lee Bouvier
Narození	28. července 1929; Southampton, New York; USA
Úmrtí	19. května 1994 (ve věku 64 let); Manhattan, New York; USA
Příčina úmrtí	Non-Hodgkinův lymfom
Místo pohřbení	Arlingtonský národní hřbitov (38°52′54″ s. š., 77°4′17″ z. d.)
Choť	John Fitzgerald Kennedy (1953–1963); Aristoteles Onassis (1968–1975)
Partner(ka)	Maurice Tempelsman (1980–1994)
Rodiče	John Vernou Bouvier III a Janet Lee Bouvier
Děti	Arabella Kennedyová; Caroline Kennedyová; John F. Kennedy mladší; Patrick Bouvier Kennedy
Příbuzní	Lee Radziwillová, Janet Auchincloss Rutherfurd a James Lee Auchincloss (sourozenci); Alexander Onassis (nevlastní syn); Christina Onassis (nevlastní dcera)
Alma mater	Vassar College; Smith College; Miss Porter's School; Univerzita George Washingtona; Pařížská univerzita; Georgetownská univerzita
Profese	novinářka, lektorka, společenská celebrita, spisovatelka a modelka
Náboženství	katolická církev
Ocenění	Trustees Award (1962); Medaile cti Ellis Island
Podpis
Commons	Jacqueline Kennedy Onassis
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Náhrobek Jacqueline Kennedyové na Arlingtonském národním hřbitově

Jacqueline „Jackie“ Lee Bouvierová-Kennedyová-Onassisová (28. července 1929 Southampton – 19. května 1994 Manhattan) byla manželkou 35. prezidenta USA Johna Fitzgeralda Kennedyho a v letech 1961–1963 první dáma USA.

Biografie

Narodila se v roce 1929 v New Yorku v bohaté rodině Janet Leeové a Johna V. „Jacka“ Bouviera III. Přes tehdejší hospodářskou krizi žili v luxusu se služebnictvem. Rodiče se brzy rozvedli. Jackie byla velmi chytrá a nadaná, vystudovala elitní školu Vassar College, poté rok cestovala po Evropě a po návratu studovala na Univerzitě George Washingtona ve Washingtonu. Od roku 1952 pracovala v deníku Washington Times-Herald jako fotoreportérka. Vydobyla si renomé společenské novinářky, a proto byla vyslána do Londýna, odkud přinášela reference o korunovačních oslavách Alžběty II.

Rodinný život

Díky svému povolání se seznámila s J. F. Kennedym, za něhož se v září 1953 vdala. Svatba se konala v Newportu na Rhode Islandu. Velkolepé svatbě požehnal i papež, oba manželé byli katolíci.

Manželé Kennedyovi měli dvě dcery a dva syny: nedonošenou Arabellu (* 1956), Caroline (* 1957), Johna mladšího (* 1960) a Patricka (* 1963), který však žil jen několik dní. Po svatbě bydleli v Georgetownu, prestižní čtvrti ve Washingtonu, D.C. Jackie na Georgetownské univerzitě navštěvovala semináře dějin USA, díky znalosti cizích jazyků pro manžela překládala politické texty z francouzštiny a španělštiny.

V roce 1961 se JFK stal prezidentem. Ona se hlavně starala o děti, přestavovala Bílý dům, dokázala přesvědčit Kongres, aby Bílý dům prohlásil za národní historickou památku. Jackie uspořádala veřejnou sbírku na rekonstrukci, pro propagaci nechala sepsat průvodce a natočit dokument o Bílém domě. Z Washingtonu se stalo kulturní centrum, do sídla prezidenta byli zváni hudebníci i hollywoodští herci. Svým stylem oblékání určovala módní trendy.

Po atentátu na svého manžela se odstěhovala do New Yorku, aby svým dětem poskytla klidnější život. Tehdejší politici o ní uvažovali jako o budoucí viceprezidentce, senátorce či vyslankyni ve Francii, ale ona všechny nabídky odmítla. Starala se pouze o děti a manželův odkaz budoucím generacím. Nechala vybudovat John F. Kennedy Memorial Library v Bostonu.

Pozdější manželství

Později se provdala za řeckého multimilionáře Aristotela Onassise (svatba 20. října 1968). Manželství nebylo příliš šťastné. Ona mu posílala vysoké účty za módní oblečení, on dále pokračoval ve schůzkách s jinými ženami.^[1] Onassisovi příbuzní ji označovali za zlatokopku. Po manželově smrti pracovala jako redaktorka u Viking Press. Od roku 1977 působila jako akviziční redaktorka v nakladatelství Doubleday.

Od roku 1985 žila s obchodníkem s diamanty Mauricem Tempelmanem.

Závěr života

V lednu 1994 u ní byl diagnostikován Non-Hodgkinův lymfom, na který 19. května téhož roku ve 22:15 místního času zemřela ve svém apartmánu na Fifth Avenue na Manhattanu. Její pohřeb, ačkoliv byl soukromý, byl vysílán televizemi do celého světa. Je pohřbena vedle svého manžela J. F. Kennedyho na Arlingtonském hřbitově.

Preferovala francouzskou výslovnost svého křestního jména („ʒaklin“), v médiích bylo její jméno často zkracováno na Jackie K. nebo Jackie O.

Osobnost

Jacqueline byla silná kuřačka. Angažovala se za zachování historických budov. Vyznačovala se spíše malým sociálním cítěním a v některých dobách se jemně přikláněla k feminismu.

Ostatní

Postava Jacqueline Kennedyové Onassisové se objevila v mnoha filmech či dokumentárních pořadech. V italském životopisném snímku Callasová a Onassis její roli ztvárnila italská herečka Anna Valleová, někdejší Miss Italia. A také ve filmu z roku 2016 Jackie, kde ji ztvárnila Natalie Portmanová.

Odkazy

Reference

↑ GASSERT, Philipp. První dámy Ameriky. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2001. ISBN 80-7243-133-1. Kapitola Americká ikona, s. 147–159.

Literatura

KOESTENBAUM, Wayne. Jackie Under My Skin. Waterville: Thorndike Press, 1995. Dostupné online. ISBN 978-0786204861. ((anglicky))

Externí odkazy

Galerie Jacqueline Kennedyová Onassisová na Wikimedia Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacqueline Kennedyová Onassisová na Wikimedia Commons
Osoba Jacqueline Kennedy Onassis ve Wikicitátech (anglicky)
Osoba Jackie Kennedyová ve Wikicitátech
biografie na stránkách Bílého domu Archivováno 11. 1. 2009 na Wayback Machine. (anglicky)
biografické informace na stránkách Arlingtonského hřbitova (anglicky)
Dokument o Jacqueline Kennedyové: [1]

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] GASSERT, Philipp. První dámy Ameriky. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2001. ISBN 80-7243-133-1. Kapitola Americká ikona, s. 147–159.

[1]