Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Rusín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o obci. O národnostní menšině pojednává článek Rusíni.
Rusín
Znak obce RusínVlajka obce Rusín
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecOsoblaha
Obec s rozšířenou působnostíKrnov
(správní obvod)
OkresBruntál
KrajMoravskoslezský
Historická zemětéměř celá obec Morava (resp. moravská enkláva ve Slezsku), malá část území náležela ke Slezsku
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel141 (2024)[1]
Rozloha14,29 km²[2]
Nadmořská výška256 m n. m.
PSČ793 97
Počet domů98 (2021)[3]
Počet částí obce3
Počet k. ú.3
Počet ZSJ3
Kontakt
Adresa obecního úřaduRusín 53
793 97 Slezské Rudoltice
starosta.rusin@seznam.cz
StarostaRadek Bezděčík
Oficiální web: www.obecrusin.cz
Rusín
Rusín
Další údaje
Kód obce597775
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rusín (německy Rausen[4]) je pohraniční obec ležící v okrese Bruntál v Moravskoslezském kraji, asi 6 km jižně od Osoblahy. Má 141[1] obyvatel.

Obec Rusín sousedí na severovýchodě, východě a jihu s Polskem (gmina Głubczyce), na západě se Slezskými Rudolticemi a na severozápadě s Bohušovem. Od okresního města Bruntál je vzdálena 31,5 km a od krajského města Ostrava 57,5 km.

Geomorfologicky patří Rusín k celku Opavská pahorkatina, podcelek Osoblažská nížina; jen nejzápadnější část (Hrozová patří k Zlatohorské vrchovině, podcelek Jindřichovská pahorkatina. Nejvyšším bodem je Rusínský kopec nad vsí (314 m n. m.).

Území Rusína patří do povodí Odry, resp. řeky Osoblahy. Hlavním tokem obce je potok Hrozová (polsky potok Grozowy, německy Große Bach) tekoucí přibližně z jihu na sever, který dále pokračuje do Bohušova, kde ústí do Osoblahy. Potok Hrozová tvoří v nejjižnější části obce také státní hranici a posléze hranici katastrů místních částí Rusín a Hrozová. V poli za Rusínem pramení též Matějovický potok (polsky Maciejowicki Potok), který dále protéká osadou Kwiatoniów na území Polska a opět na českém území Matějovicemi, načež se vlévá do Hrozové.

Území obce pokrývá z 88,5 % zemědělská půda (83,5 % orná půda, 3,5 % louky a pastviny), z 5,5 % les a z 5,5 % zastavěné a ostatní (např. průmyslové) plochy.

Části obce

[editovat | editovat zdroj]

Názvy existujících a zaniklých částí

[editovat | editovat zdroj]
  • Česky Rusín, německy Rausen, polsky Rusyn (nesprávně "Rusin").
  • Česky Hrozová (též Hrazová)[5]), německy Grosse, polsky Hrozowa, Grozowa, latinsky Grosovia.
  • Česky Matějovice, německy Matzdorf, polsky Maciejowice.
    • Česky Matějovický Mlýn, německy Matzdorfer Mühle.
    • Česky Mincerka, německy Münzerei.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1262.

Výraznou roli v dějinách vesnice v 18. a 19. století hrál rod Peschke, který se zde usadil roku 1759. Šlo o etnicky německou rodinu z Čech.[6] Uvádějí se zde následující rychtáři: roku 1767 Florián Peschke, roku 1793 František Peschke, roku 1826 Arnošt Peschke a roku 1861 Arnošt Peschke mladší (poslanec Moravského zemského sněmu). Pak tu byl majitelem Arthur Peschke a následně do roku 1929 jeho syn Felix. Pak byla majitelkou vdova po Felixovi Anna a posledním majitelem byl nezletilý syn Guntram. Rychta patřila rodině až do roku 1945.[7]

Vývoj počtu obyvatel

[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel celé obce Rusín podle sčítání nebo jiných úředních záznamů[8]:

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 1246 1217 1142 1072 943 924 886[p 1] 467 385 318 242 174 147[p 2]
  1. z toho: 12 Čechoslováků, 830 Němců; 882 řím. kat., 2 evang., 2 bez vyzn.
  2. z toho: 133 Čechů, Moravanů a Slezanů, 8 Slováků, 4 Němci; 37 řím. kat., 101 bez vyzn.

V celé obci Rusín je evidováno 104 adres, vesměs čísla popisná (trvalé objekty).[9] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 94 domů, z toho 41 trvale obydlených.

Počet obyvatel samotného Rusína podle sčítání nebo jiných úředních záznamů[8]:

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 507 454 426 429 378 374 362[p 1] 174 202 205 168 139 111
  1. z toho: 9 Čechoslováků, 328 Němců; 360 řím. kat., 2 bez vyzn.

V samotném Rusíně je evidováno 48 adres.[10] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 43 domů, z toho 26 trvale obydlených.

Ve vsi se nachází silniční hraniční přechody do Polska: Rusín - Gadzowice a Matějovice - Tarnkowa.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 715. 
  5. Ottova encyklopedie (1908) [online]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  6. HELLER, Hermann. Mährens Männer der Gegenwart. [s.l.]: C. Winkler, 1885. 84 s. Dostupné online. S. 47. (německy) 
  7. Historie Rusína [online]. obecrusin.cz [cit. 2016-07-01]. Dostupné online. 
  8. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 708–709.  Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 60.  Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2010-03-16 [cit. 2010-03-16]. Dostupné online.  Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Příprava vydání Růžková, Jiřina; Morávková, Štěpánka; Škrabal, Josef; Jungová, Galina; Pavlíková, Marie. Svazek 1. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 1360 s. ISBN 80-7360-287-3. S. 1080–1081. 
  9. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-03-19 [cit. 2010-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-25. 
  10. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-03-19 [cit. 2010-03-19]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]