Czechoslovak film industry

Kurátorský výběr audiovizuálních esejí na portálu Artyčok.TV:
https://artycok.tv/cs/post/historie-medii-v-otiscich

Online prostředí se nám často jeví jako prostor zdánlivého bezčasí. Prostor, kde se artefakty minulosti hromadí bez ohledu na jejich původní kontext a kde po uspokojení okamžité poptávky zase mizí. Lze však (post)digitální krajinu využít k oživení ztracených, chybějících či vytěsněných médií, objektů, aktérů či rozhraní? Tematická kolekce audiovizuálních esejí ukazuje online prostor jako labyrint fragmentů a otisků analogové i digitální historie, jež lze spekulativně „dourčit“ tak, aby rozehrály neotřelé výměny mezi „kdysi“ a „teď“ a také uskutečnily alternativní či nerealizované budoucnosti.

Seznam esejí:
Chloé Galibert-Laîné & Guillaume Grandjean: GeoMarkr
Johannes Binotto: Metaleptic Attack
Cormac Donnelly: Pan Scan Venkman
Karin Spišáková & David Scharf: Teletext Revival 2.0
Jiří Anger, Veronika Hanáková & Jiří Žák: Digitální Kříženecký v paralelních světech
Andrea Rüthel & Megan Dieudonné: Safari(Browser)_The_Nature_ofmy_Computer.mov

Tato případová studie popisuje dramaturgická rozhodnutí v procesu zkoušení inscenace nového cirkusu Thin Skin (2022) české akrobatky Elišky Brtnické a kolektivu. Poskytuje přehled proměn dramaturgie ve fyzickém divadle a novém cirkuse, zejména v kontextu postdramatického divadla, a to s důrazem na východiska v samotné cirkusové technice. Dramaturgie je v textu chápána jako praxe zahrnující více funkcí a forem, které se rozkládají v čase zkoušení a navzájem se ovlivňují. Proces dramaturgických rozhodnutí je dán do vztahu s pracovními podmínkami v současném umění v České republice, zejména se systémem rezidencí a projektovým způsobem práce. Kritický rozbor „projektové časovosti“ Bojany Kunst je usouvztažněn s interpretací dat získaných zejména zúčastněným pozorováním zkoušek a dále prostřednictvím rozhovorů s tvůrčím týmem. Dramaturgická rozhodnutí související s projektovou prací jsou interpretovaná z hlediska nestabilního postavení umělců a umělkyň nového cirkusu v ČR, způsobů spolupráce v sérii rezidencí, ambivalentní časové konstelace při projektování výsledků, které mají teprve vzniknout, a ve specifické souhře a slaďování rozhodování, které se ze zkoušek přesouvají do prostoru instantní sociální komunikace. Studie tak podává detailní popis toho, jak dramaturgie v novém cirkuse souvisí s pracovními podmínkami, s vyčerpáním a s nedostatkem času. Zároveň zachycuje, jak se tyto okolnosti promítají do samotného díla, které zdůrazňuje křehkost, nestabilitu a vztah hmoty, těla a času.

This case study describes dramaturgical decisions made in rehearsing the contemporary circus (nouveau cirque) performance Thin Skin (2022) by Czech acrobat Eliška Brtnická and her collective. It provides an overview of the transformations of dramaturgy in physical theatre and contemporary circus, particularly in the context of post-dramatic theatre, with an emphasis on the starting points in circus technique itself. Dramaturgy is understood in the text as a practice that encompasses multiple functions and forms. These unfold and interact over the course of rehearsal. The process of dramaturgical decisions is related to the working conditions of contemporary art in the Czech Republic, especially the residency system and the project-based way of working. Bojana Kunst’s critical analysis of the ‘projective temporality’ is correlated with the interpretation of data obtained mainly through participant observation of rehearsals and interviews with the creative team. The dramaturgical decisions related to the project work are interpreted in terms of the unstable position of contemporary circus artists in the Czech Republic, the ways in which they collaborate in a series of residencies, the ambivalent temporal constellation in projecting outcomes that have yet to emerge, and the specific interplay and orientation of decisions that move from rehearsals to the space of instant social communication. The study thus provides a detailed account of how dramaturgy in the new circus is related to working conditions, exhaustion, and lack of time. It also shows how these circumstances are reflected in the work itself. This work emphasises fragility, instability, and the relationship between matter, body, and time.

From 1939 to 1950, Slovak cinema underwent a massive institutional development, war-related setbacks, and finally became nationalized under the control of the Czechoslovak Ministry of Information. This article aims to thematize this understudied time period of Slovak cinema and to reveal how Slovak cinema transformed from a proto-national cinema into a national one.