European Customs Law

Il sistema doganale è un sistema complesso, condiviso nella comunità internazionale, che richiede un'elevata specializzazione degli interpreti. Il fulcro degli scambi commerciali con l'estero è costituito dal passaggio fisico delle merci in dogana; è quindi fondamentale conoscere come si articola il corpus di norme che le attende al varco, è il caso di dire, nel momento di questo passaggio. Questo lavoro è destinato a coloro che intendono addentrarsi nel sistema doganale in modo consapevole, avendo presenti i confini tracciati dalle norme, dalla prassi amministrativa e dalla giurisprudenza. L'obiettivo è quello di fornire al lettore una visione unitaria del sistema ed in particolare della sua attuazione nell'Unione europea, con la ricostruzione degli istituti anche da un punto di vista storico-evolutivo laddove questo è stato possibile, per favorirne la comprensione della ratio. Oltre alla descrizione delle fonti e degli istituti sono trattati i principi che governano il rapporto doganale, i presupposti dell'obbligazione, gli elementi dell'accertamento, i regimi doganali ordinari e speciali, le decisioni dell'autorità doganale nel rispetto del diritto al contraddittorio ed alcuni temi di rilevanza extra doganale. Fonti, giurisprudenza ed approfondimenti sono evidenziati in riquadri separati dal testo, in modo da rendere fruibile l'opera secondo le diverse esigenze del lettore. Giappichelli, Torino, 2020, pp. 1232. Isbn 9788875244613.

C’è una forte relazione tra gli sforzi per un mercato europeo della difesa comune e competitivo, gli investimenti per lo sviluppo di tecnologie e prodotti duali e le normative che regolano il diritto doganale comunitario. Il trait d'union è costituito dall’export control.

Příspěvek obsahuje rozbor právní úpravy daňových skladů, problematiky vlastnických práv (zejména, avšak nikoliv jen, na příkladu skladování minerálních olejů), jakož i otázek naskladnění, vyskladnění, přiznání a odvodů nepřímých daní (jak DPH tak spotřební daně) v tomto režimu, obchodování se zbožím v režimu daňového skladu apod. Jako jeden z příkladů je podrobně rozvedeno i srovnání s režimem celního skladu.

Daňový sklad představuje ze soukromoprávního hlediska nepřímou úschovu. Naskladněním zboží do daňového skladu dochází k přechodu vlastnického práva na rovozovatele.Z hlediska daňového je významná otázka postoupení práv na vyskladnění.Spotřební daň se odvádí teprve tehdy, kdy je výrobek uveden do volného daňového oběhu. Pohyb vybraných výrobků v daňových skladech a mezi daňovými sklady navzájem není spotřební daní zatížen. Je však monitorován celní správou až do okamžiku, kdy jsou výrobky uvedeny do tzv. volného daňového oběhu v tuzemsku.Režim podmíněného osvobození od daně je velmi podobný režimu podmíněného osvobození od cla. Tyto dva režimy se navzájem vylučují – na výrobky v režimu podmíněného osvobození od cla se nevztahují ustanovení o podmíněném osvobození od daně. Nelze všakzaměňovat pojmy „vyskladnění“, „uvedení do volného daňového oběhu“ a důsledné rozlišení je často klíčové klíčové. Přitom legální definice existuje jen ve vztahu k „uvedení zboží do volného daňového oběhu“.

V případě DPH je nutno pojmy „dodání zboží“ (jako převod práva nakládat se zbožím jako vlastník“) a „poskytnutí služby“vykládat též v souvislosti se směrnicí 2006/112/ES jako autonomní pojem evropského práva.

Zásadní zlom představovala novelizace zákona o DPH provedená zákonem č. 47/2011 Sb., když do 1. dubna 2011 nebyly obchody v rámci daňového skladu zatíženy spotřební daní. Přitom mezeru v  úpravě DPH lze nejlépe prezentovat na srovnání s daňových skladů a celních skladů. Přitom do r. 2011 zákon o DPH neupravoval, že by při uvolnění zboží do volného daňového oběhu u daňových skladů docházelo ke zdanitelnému plnění, do jehož základu je nutné započítat spotřební daň. Zákon o DPH tak do roku 2011 obsahoval mezeru, kterou nebylo možné nahradit smluvním ujednáním stran.