Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                

About: Theodosius I

An Entity of Type: animal, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Theodosius I (Greek: Θεοδόσιος Theodósios; 11 January 347 – 17 January 395), also called Theodosius the Great, was Roman emperor from 379 to 395. During his reign, he succeeded in a crucial war against the Goths, as well as in two civil wars, and was instrumental in establishing the creed of Nicaea as the doctrine for Christianity. Theodosius was the last emperor to rule the entire Roman Empire before its administration was permanently split between two separate courts (one western, the other eastern).

Property Value
dbo:abstract
  • Flavi Teodosi (en llatí: Flavius Theodosius; 11 de gener del 347 - 17 de gener del 395), conegut com a Teodosi I el Gran, fou emperador romà entre el 379 i el 395 (fins al 392 només de la meitat oriental). Fou elegit per l'emperador d'Occident Flavi Gracià. A la mort de Gracià i del seu germà Valentinià II, va passar a ser emperador de les dues parts de l'Imperi Romà (392 al 395), situació que només va durar tres anys, puix que a la seva mort l'imperi es va tornar a dividir entre els seus fills. Aquesta separació seria definitiva i les dues parts romandrien separades definitivament; va ser, per tant, el darrer emperador que governà a tot el món romà. Respecte de la política religiosa, va prendre la decisió històrica de fer del cristianisme, en especial del catolicisme, la religió oficial de l'Imperi Romà mitjançant l'Edicte de Tessalònica el 380, i per tant suposà la fi de la religió romana tradicional i la seva persecució. És venerat com a sant per l'Església Ortodoxa, mentre que altres el veuen com un fanàtic religiós. (ca)
  • الإمبراطور ثيوذوسيوس الكبير ثيودوسيوس الأول 347 - 395م آخر إمبراطور للإمبراطورية الرومانية الموحدة حيث انقسمت الإمبراطورية الرومانية إلى شطرين بعد وفاته. وُلِد ثيودوسيوس في هسبانيا، وكان ابن قائد رفيع المستوى، وتحت قيادته ترقى في صفوف الجيش. وفي عام 374 تولى ثيودوسيوس قيادة مستقلة في مويسيا، حيث حقق بعض النجاح ضد غزو السارماتيين. وبعد ذلك بوقت قصير، أُجبر على التقاعد، وأُعدم والده في ظروف غامضة، لكن سرعان ما استعاد ثيودوسيوس منصبه بعد بعض المؤامرات وعمليات الإعدام في بلاط الإمبراطور جراتيان. وفي عام 379، بعد وفاة الإمبراطور الروماني الشرقي فالنس في معركة أدريانوبل ضد القوط، عين جراتيان ثيودوسيوس خلفًا له وتولى مسؤولية الطوارئ العسكرية. لم تكن موارد الإمبراطور الجديد والجيوش المستنزفة كافية لطرد الغزاة، وفي عام 382، سُمح للقوط بالاستقرار جنوب نهر الدانوب كحلفاء مستقلين للإمبراطورية. في عام 386، وقع ثيودوسيوس معاهدة مع الإمبراطورية الساسانية، والتي قسمت مملكة أرمينيا المتنازع عليها منذ فترة طويلة وأمنت سلامًا دائمًا بين القوتين. كان ثيودوسيوس مناصرًا قويًا للعقيدة المسيحية المتعلقة بوحدة الجوهر ومعارضًا للآريوسية. عقد مجمعًا من الأساقفة في القسطنطينية عام 381، وأكد المجمع أن وحدة الجوهر أرثوذكسية وأن الآريوسية هرطقة. على الرغم من أن ثيودوسيوس لم يتدخل كثيرًا في عمل الطوائف الوثنية التقليدية وعين غير المسيحيين في المناصب العليا، إلا أنه فشل في منع أو معاقبة إتلاف العديد من المعابد الهلنستية في العصور القديمة الكلاسيكية، مثل السيرابيوم في الإسكندرية، من قبل المتعصبين المسيحيين. وخلال فترة حكمه السابقة، حكم ثيودوسيوس المقاطعات الشرقية، بينما كان الإمبراطوران جراتيان وفالنتينيان الثاني، الذي تزوج أخته، يشرفان على الغرب. وقد رعى ثيودوسيوس عدة إجراءات لتحسين عاصمته ومقر إقامته الرئيسي في القسطنطينية، وأبرزها توسيعه لمنتدى توري، الذي أصبح أكبر ساحة عامة معروفة في العصور القديمة. واتجه ثيودوسيوس غربًا مرتين، في العامين 388 و394، بعد مقتل كل من جراتيان وفالنتينيان، لهزيمة المدعيين، ماغنوس مكسيموس وأوجينيوس، اللذين صعدا ليحلا محلهما. وكان انتصار ثيودوسيوس الأخير في سبتمبر عام 394 هو الذي جعله سيدًا للإمبراطورية. وتوفي بعد بضعة أشهر وخلفه ابناه، آركاديوس في النصف الشرقي من الإمبراطورية وهونوريوس في الغرب. قيل إن ثيودوسيوس كان إداريًا مجتهدًا، وصارمًا في عاداته، ورحيمًا، ومسيحيًا متدينًا. ولقرون بعد وفاته، كان يُنظر إلى ثيودوسيوس على أنه بطل الأرثوذكسية المسيحية الذي قضى بشكل حاسم على الوثنية. يميل العلماء المعاصرون إلى رؤية هذا كتفسير للتاريخ من قبل الكتاب المسيحيين أكثر من كونه تمثيلًا دقيقًا للتاريخ الفعلي. يُنسب إليه الفضل في توجهه إلى إحياء الفن الكلاسيكي الذي أطلق عليه بعض المؤرخين «نهضة ثيودوسية». وعلى الرغم من أن تهدئته للقوط ضمنت السلام للإمبراطورية خلال حياته، إلا أن وضعهم ككيان مستقل داخل الحدود الرومانية تسبب في مشاكل للأباطرة المتعاقبين. مثلما تلقى ثيودوسيوس انتقادات بسبب دفاعه عن مصالحه الأسرية على حساب حربين أهليتين. وقد أثبت ولداه أنهما حاكمان ضعيفان، وقد ترأسا فترة من الغزوات الأجنبية ومكائد البلاط التي أضعفت الإمبراطورية بشدة. وحكم أحفاد ثيودوسيوس العالم الروماني على مدى العقود الستة التالية، واستمر الانقسام بين الشرق والغرب حتى سقوط الإمبراطورية الغربية في أواخر القرن الخامس. (ar)
  • Flavius Theodosius, známý také jako Theodosius Veliký (11. ledna 347 Cauca, Hispánie – 17. ledna 395 Mediolanum), byl v letech 379 až 394 římským císařem na Východě a od konce roku 394 posledním panovníkem celého římského impéria. Theodosiova vláda byla spojena s převratnými změnami v římské říši. V roce 382 byla na římském území usazena značně veliká skupina barbarských Gótů, jimž bylo jako federátům (foederati) zaručeno autonomní postavení. Došlo rovněž k povýšení křesťanství na úroveň státního náboženství, současně byly vydány četné zákony namířené proti pohanství, a především proti křesťanským herezím. Po vítězství v občanské válce dosáhl Theodosius jako poslední císař kontroly nad celým územím římské říše. Po jeho smrti v roce 395 se o vládu nad říší podělili jeho dva synové. Toto datum se mnohem později ukázalo být okamžikem definitivního rozdělení impéria na západořímskou a východořímskou říši, ačkoli tehdejší Římané si této skutečnosti nebyli vědomi a z formálního hlediska nadále přetrvávala jednota státu. (cs)
  • Theodosius I. (griechisch Θεοδόσιος Αʹ, eigentlich Flavius Theodosius; * 11. Januar 347 in Cauca, Hispanien; † 17. Januar 395 in Mediolanum), auch Theodosius der Große (lateinisch Theodosius Magnus), war von 379 bis 394 Kaiser im Osten des Römischen Reiches und von September 394 bis Januar 395 einige Monate lang de facto letzter Alleinherrscher des Gesamtreiches, wiewohl er zu keinem Zeitpunkt der einzige Augustus im Imperium war. Die Regierungszeit des Theodosius war verbunden mit einschneidenden Veränderungen für das spätantike Imperium Romanum. So wurde 382 mit Teilen der Goten erstmals eine große Gruppe von Germanen als autonomer Verband unter eigenen Herrschern als Föderaten auf dem Boden des Reiches angesiedelt, während Theodosius im Inneren das Christentum faktisch zur alleinigen Staatsreligion erhob und Gesetze gegen das Heidentum und insbesondere gegen christliche Häresien erließ. Nach einem Bürgerkrieg verwirklichte Theodosius für kurze Zeit ein letztes Mal die Einheit des Imperiums. Nach seinem Tod 395 führte die damit verbundene Aufteilung des Reiches in zwei Herrschaftsbereiche unter seinen beiden Söhnen jedoch letztlich zur endgültigen Trennung in ein Weströmisches und ein Oströmisches Reich, wenngleich diese von den Zeitgenossen nicht als solche wahrgenommen wurde und das Imperium Romanum staatsrechtlich als Einheit fortbestand. (de)
  • Ο Θεοδόσιος Α΄ (Flavius Theodosius Augustus, 11 Ιανουαρίου 347 – 17 Ιανουαρίου 395), γνωστός και ως Μέγας Θεοδόσιος, ήταν Ρωμαίος αυτοκράτορας από το 379 έως το 395, ως ο τελευταίος αυτοκράτορας τόσο στο ανατολικό όσο και στο δυτικό ήμισυ της Ρωμαϊκής Αυτοκρατορίας, πριν ενωθούν τα δύο αυτά ημίσεα. Αφού αποδέχθηκε το θρόνο, αγωνίστηκε εναντίον των Γότθων και άλλων βαρβάρων που εισέβαλαν στην αυτοκρατορία. Βασίλευσε ως συναυτοκράτορας αρχικά με το Γρατιανό και Ουαλεντινιανό Β΄ μέχρι το 383, στη συνέχεια μόνο με τον Ουαλεντινιανό Β΄ και από το 392 και μετά με συναυτοκράτορα τον γιο του Αρκάδιο. Υπήρξε ικανότατος στρατιωτικός αλλά ουσιαστικά άσκησε τη διοίκηση της αυτοκρατορίας όσο ο Ουαλεντινιανός Β' ήταν ανήλικος. Παντρεύτηκε αρχικά τη Φλασίλλα με την οποία απέκτησε τον Αρκάδιο, τον Ονώριο και την Αιλία Πουλχερία και αργότερα την αδερφή του Ουαλεντινιανού Γάλλα ή Γκάλλα, κόρη της Ιουστίνας από την οποία απέκτησε την Γάλλα Πλακιδία, ή Γκάλλα Πλακιντία. (el)
  • Teodozio la granda (latine Flāvius Theodosius Augustus dīcitur Magnus, antikve-greke Θεοδόσῐος Αʹ, Theodósios; n. 11-a de januaro 347 en Cauca apud Segovia; m. 17-a de januaro 395 en Milano). Li estis romia imperiestro, la lasta imperiestro de la tuta Romia imperio, de 379 ĝis sia morto. Post li, la imperio estis dividita inter liaj filoj Flavio Honorio (384-423) kaj Flavio Arkadio. Fojfoje kelkaj historiistoj rigardas lin kiel bizancan imperiestron kaj nomas lin Teodozio la 1-a de la Bizanca imperio. (eo)
  • Teodosio I (en latín, Theodosius, Cauca o Itálica, 11 de enero de 347 - Milán, 17 de enero de 395), también conocido como Teodosio el Grande, fue emperador romano desde el 19 de enero de 379​ hasta su muerte. Durante su reinado afrontó y superó una guerra contra los godos y dos guerras civiles, y fue clave para establecer el credo niceno como la ortodoxia del cristianismo. Teodosio también fue el último emperador en gobernar todo el Imperio Romano desde 394 hasta su muerte, cuando la administración del estado romano se dividió permanentemente entre dos cortes separadas, una occidental y la otra oriental. Nacido en Hispania, Teodosio era hijo de un general de alto rango, bajo cuya dirección ascendió en las filas del ejército. En 374, Teodosio ya ostentaba un mando independiente en Mesia, donde tuvo cierto éxito contra los invasores sármatas. No mucho después, se vio obligado a retirarse y su padre fue ejecutado en circunstancias oscuras, pero Teodosio pronto recuperó su posición tras algunas intrigas y ejecuciones en la corte del emperador Graciano. En 379, después de que el emperador romano oriental Valente pereciera en la batalla de Adrianópolis contra los godos, Graciano nombró a Teodosio para sucederlo y hacerse cargo del ejército en un momento peligroso. Los insuficientes recursos del nuevo emperador y sus ejércitos ya agotados no fueron suficientes para expulsar a los invasores y, en 382, a los godos se les permitió establecerse al sur del río Danubio como aliados autónomos del Imperio. En 386, Teodosio firmó un tratado con el Imperio sasánida, que dividió el largamente disputado Reino de Armenia y aseguró una paz duradera entre las dos potencias.​ Teodosio era un firme partidario de la doctrina cristiana de la consubstancialidad y un oponente del arrianismo. Convocó un concilio de obispos en Constantinopla en 381 que confirmó la primera como ortodoxia y la segunda como herejía. Aunque Teodosio interfirió poco en el funcionamiento de los cultos paganos tradicionales y nombró a no cristianos para altos cargos, no fue capaz de prevenir ni tampoco castigó los daños causados a varios templos helenísticos de la antigüedad clásica, como el Serapeum de Alejandría, destruido en enfrentamientos entre cristianos y paganos a raíz de la aplicación de la legislación teodosiana antipagana por el obispo Macellus.​ Durante los primeros años de su reinado, Teodosio gobernó las provincias orientales, mientras que el oeste fue supervisado por los emperadores Graciano y Valentiniano II, con cuya hermana Gala se casó. Teodosio patrocinó varias medidas para embellecer su capital y residencia principal, Constantinopla, sobre todo la ampliación del Foro Tauri, que se convirtió en la plaza pública más grande conocida en la antigüedad.​ Teodosio emprendió dos campañas militares hacia el oeste dos veces, en 388 y 394, después de que Graciano y Valentiniano fueran asesinados, para derrotar a los dos pretendientes, Magno Máximo y Eugenio, que se alzaron para reemplazarlos. La victoria final de Teodosio en septiembre de 394 lo convirtió en emperador único del Imperio, pero murió unos meses después y fue sucedido por sus dos hijos, Arcadio en la mitad oriental del imperio y Honorio en el oeste. Había sido investido como Dominus Noster Flavius Theodosius Augustus al acceder a la dignidad imperial y fue deificado tras su muerte como Divus Theodosius.​​ La historiografía tradicional ha considerado a Teodosio un administrador diligente, austero en sus hábitos, misericordioso y un cristiano devoto.​​ En los siglos posteriores a su muerte, Teodosio fue considerado un firme defensor de la ortodoxia cristiana que derrotó decisivamente el paganismo. Los estudiosos modernos de su figura, sin embargo, consideran esto como una interpretación de la historia de los escritores cristianos más que como una representación precisa de la verdad histórica. Asimismo, se le reconoce el mérito de obrar un renacimiento del arte clásico que algunos historiadores han denominado el «renacimiento teodosiano».​ Aunque su pacificación de los godos aseguró la paz para el Imperio durante su reinado, su estatus como pueblo autónomo dentro de las fronteras romanas causó problemas a los emperadores sucesivos. Teodosio también ha recibido críticas por defender sus propios intereses dinásticos a costa de dos guerras civiles.​ Sus dos hijos demostraron ser gobernantes débiles e incapaces, y reinaron durante un período de invasiones extranjeras e intrigas cortesanas que debilitaron fuertemente al Imperio. Los descendientes de Teodosio gobernaron el mundo romano durante las siguientes seis décadas, y la división este-oeste duró hasta la caída del Imperio romano de Occidente a finales del siglo V. (es)
  • Flavio Teodosio (latinez: Flavius Theodosius; 347ko urtarrilaren 11 - 395eko urtarrilaren 17a), Caucan (Hispania) jaio zen, eta 379tik hil zen arte erromatar enperadorea izan zen. Valentiniano I.aren bi semeekin batera gobernatu zuen, Teodosio ekialdean eta Valentiniano II.a eta Graziano mendebaldean. 392an, Teodosiok ekialdeko eta mendebaldeko zatiak batu egin zituen, eta azken enperadorea izan zen Erromatar Inperio osoa gobernatzen. Bera hil ondoren, Inperioko bi zatiak betirako banandu ziren. Erlijioa dela eta, ezaguna da kristautasuna Erromatar Inperioko erlijio ofizial egiteagatik. (eu)
  • Théodose Ier (en latin : Flavius Theodosius Augustus), également nommé Théodose le Grand (en latin : Theodosius Magnus), est un empereur romain. Né en 347, il règne de 379 jusqu'à sa mort le 17 janvier 395. C'est le dernier empereur à régner sur l'Empire romain unifié, de sa victoire sur Eugène le 6 septembre 394 à sa mort le 17 janvier 395. Il est fêté le 17 janvier en tant que saint de l'Église orthodoxe. (fr)
  • Flavius Theodosius (11 Januari 347 – 17 Januari 395), juga dijuluki Theodosius I dan Theodosius yang Agung (Yunani: Θεοδόσιος Α΄ dan Θεοδόσιος ο Μέγας), adalah Kaisar Romawi dari tahun 379 hingga 395. Theodosius Agung adalah seorang yang berusaha menyatukan kembali bagian barat dan timur kekaisaran, dan juga merupakan kaisar terakhir dari Kekaisaran Romawi Timur dan Kekaisaran Romawi Barat. Setelah kematiannya, dua kekaisaran itu terpisah secara permanen. Ia juga menjadikan Kekristenan Nicea sebagai agama resmi Kekaisaran Romawi. (in)
  • Theodosius I (Greek: Θεοδόσιος Theodósios; 11 January 347 – 17 January 395), also called Theodosius the Great, was Roman emperor from 379 to 395. During his reign, he succeeded in a crucial war against the Goths, as well as in two civil wars, and was instrumental in establishing the creed of Nicaea as the doctrine for Christianity. Theodosius was the last emperor to rule the entire Roman Empire before its administration was permanently split between two separate courts (one western, the other eastern). Born in Hispania, Theodosius was the son of a high-ranking general under whose guidance he rose through the ranks of the Roman Army. Theodosius held independent command in Moesia in 374, where he had some success against the invading Sarmatians. Not long afterwards, he was forced into retirement, and his father was executed under obscure circumstances. Theodosius soon regained his position following a series of intrigues and executions at the emperor Gratian's court. In 379, after the eastern Roman emperor Valens perished at the Battle of Adrianople against the Goths, Gratian appointed Theodosius as a successor with orders to take charge of the current military emergency. The new emperor's resources, and depleted armies, were not sufficient to drive the invaders out; in 382 the Goths were allowed to settle south of the Danube as autonomous allies of the Empire. In 386, Theodosius signed a treaty with the Sasanian Empire which partitioned the long-disputed Kingdom of Armenia and secured a durable peace between the two powers. Theodosius was a strong adherent of the Christian doctrine of consubstantiality and an opponent of Arianism. He convened a council of bishops at Constantinople in 381 which confirmed the former as orthodoxy and the latter as a heresy. Although Theodosius interfered little in the functioning of traditional pagan cults and appointed non-Christians to high offices, he failed to prevent or punish the damaging of several Hellenistic temples of classical antiquity, such as the Serapeum of Alexandria, by Christian zealots. During his earlier reign, Theodosius ruled the eastern provinces, while the west was overseen by the emperors Gratian and Valentinian II, whose sister he married. Theodosius sponsored several measures to improve his capital and main residence, Constantinople, most notably his expansion of the Forum Tauri, which became the biggest public square known in antiquity. Theodosius marched west twice, in 388 and 394, after both Gratian and Valentinian had been killed, to defeat the two pretenders, Magnus Maximus and Eugenius, that rose to replace them. Theodosius's final victory in September 394 made him master of the Empire; he died a few months later and was succeeded by his two sons, Arcadius in the eastern half of the empire and Honorius in the west. Theodosius was said to have been a diligent administrator, austere in his habits, merciful, and a devout Christian. For centuries after his death, Theodosius was regarded as a champion of Christian orthodoxy who decisively stamped out paganism. Modern scholars tend to see this as an interpretation of history by Christian writers more than an accurate representation of actual history. He is fairly credited with presiding over a revival in classical art that some historians have termed a "Theodosian renaissance". Although his pacification of the Goths secured peace for the Empire during his lifetime, their status as an autonomous entity within Roman borders caused problems for succeeding emperors. Theodosius has also received criticism for defending his own dynastic interests at the cost of two civil wars. His two sons proved weak and incapable rulers, and they presided over a period of foreign invasions and court intrigues which heavily weakened the Empire. The descendants of Theodosius ruled the Roman world for the next six decades, and the east–west division endured until the fall of the Western Empire in the late 5th century. (en)
  • テオドシウス1世(ラテン語: Theodosius I, 347年1月11日 - 395年1月17日)は、古代ローマ帝国の皇帝(在位:379年 - 395年)。フラウィウス・テオドシウス・アウグストゥス(ラテン語: Flavius Theodosius Augustus)、テオドシウス大帝(ラテン語: Theodosius Magnus)とも呼ばれる。 コンスタンティヌス1世以来、初めてコンスタンティノポリスに常住した皇帝である。わずか4ヶ月ではあったが、東西に分裂していたローマ帝国を実質的に1人で支配した最後の皇帝となった。 (ja)
  • 테오도시우스 1세 또는 테오도시우스 대제(라틴어: Flavius Theodosius, (347년 1월 11일~395년 1월 17일)은 379년부터 395년 죽을 때까지 로마 황제였다. 그라티아누스 황제로부터 동로마 제국을 다스릴 것을 임명받은 이후 서로마 제국의 황제 발렌티니아누스 2세가 죽은 후, 동로마와 서로마 모두를 통치한 마지막 황제였다. 그가 죽은 후 로마 제국은 동로마와 서로마로 완전히 분리되어 다시는 통일되지 않았다. 그는 또한 기독교를 로마 제국의 공식적인 국교로 만들었다. 그의 강력한 기독교 부흥 정책 때문에 그는 기독교계 역사가들로부터 ‘대제(大帝)’의 칭호를 받았다. (ko)
  • Flavio Teodosio Augusto (in latino: Flavius Theodosius Augustus; Hispania, 11 gennaio 347 – Milano, 17 gennaio 395) è stato un imperatore romano dal 379 fino alla sua morte. Fu l'ultimo imperatore dell'impero romano prima della separazione tra Pars Occidentalis e Pars Orientalis. Nel 380 con l'editto di Tessalonica fece del Cristianesimo la religione unica e obbligatoria dell'Impero; per questo fu chiamato Teodosio I il Grande dagli scrittori cristiani e le Chiese orientali lo venerano come santo (San Teodosio I il Grande, commemorato il 17 gennaio). Si diceva che Teodosio fosse un amministratore diligente, austero nelle sue abitudini, misericordioso e un devoto cristiano. Per secoli dopo la sua morte, Teodosio venne visto come un campione dell'ortodossia cristiana che ha definitivamente annientato il paganesimo. Gli studiosi moderni tendono a vederla come un'interpretazione storica degli scrittori cristiani più che come una rappresentazione accurata della storia reale. È abbastanza accreditato di aver presieduto un risveglio dell'arte classica che alcuni storici hanno definito un "rinascimento teodosiano" (Arte teodosiana). Sebbene la sua pacificazione con i Goti assicurò la pace all'Impero durante la sua vita, il loro status di entità autonoma entro i confini romani causò però diversi problemi agli imperatori successivi. Teodosio ha anche ricevuto critiche per aver difeso i propri interessi dinastici a costo di due guerre civili. La sua politica anti-pagana incoraggiata dall'editto di Tessalonica e dai suoi successivi Decreti teodosiani divenne estremamente dispotica e portò a un numero elevato di persecuzioni verso i pagani, questi decreti stabilirono un divieto pratico al paganesimo; vennero proibite le visite ai templi molti dei quali vennero anche distrutti (insieme anche a moltissime immagini pagane e siti sacri); vennero abolite le restanti vacanze pagane; il sacro fuoco nel Tempio di Vesta nel Foro Romano si estinse quando le Vestali furono sciolte e l' auspicia e la stregoneria furono considerati reati punibili. In più Teodosio fece chiudere definitivamente i giochi olimpici e i tornei Gladiatori (una decisione presa secondo alcuni su consiglio di Sant'Ambrogio). Teodosio rifiutò anche di restaurare l'Altare della Vittoria al Senato, come richiesto dai Senatori pagani. I suoi due figli si sono rivelati governanti deboli e incapaci e furono partecipi di un periodo di invasioni straniere e intrighi di corte che indebolirono pesantemente l'Impero. I discendenti di Teodosio governarono il mondo romano per i successivi sei decenni e la divisione est-ovest durò fino alla caduta dell'Impero d'Occidente alla fine del V secolo. (it)
  • Teodozjusz I Wielki, Flavius Theodosius, Theodosius I (ur. 11 stycznia 347, zm. 17 stycznia 395) – ostatni cesarz władający zarówno wschodnią, jak i zachodnią częścią cesarstwa rzymskiego. Panował od 379 roku, początkowo wspólnie z Gracjanem (do 383) i Walentynianem II (do 392), później samodzielnie. Podczas jego rządów Goci przejęli kontrolę nad Ilirią i osiedlili się na południe od Dunaju w obrębie granic cesarstwa. Był autorem dekretów, które w praktyce uczyniły chrześcijaństwo nicejskie religią państwową w Imperium Romanum. Z pierwszą żoną, Aelią Flacyllą, miał synów: Arkadiusza i Honoriusza oraz córkę Pulcherię. Po śmierci żony w 386 roku Teodozjusz ożenił się z Gallą – siostrą Walentyniana II – z którą miał córkę Gallę Placydię. (pl)
  • Teodósio I, dito o Grande (nascido Flávio Teodósio, desde 19 de Janeiro de 379, em latim Dominus Noster Flavius Theodosius Augustus; à sua morte, Divus Theodosius;Coca, Hispânia, 11 de janeiro de 347 - Milão, 17 de janeiro de 395), foi um imperador romano desde 379 até à sua morte. Promovido à dignidade imperial após o Desastre de Adrianópolis, primeiro compartilhou o poder com Graciano e Valentiniano II. Em 392, Teodósio reuniu as porções oriental e ocidental do império, sendo o último imperador a governar todo o mundo romano. Após a sua morte, as duas partes do Império Romano cindiram-se, definitivamente, em Império Romano do Oriente e Império Romano do Ocidente. No que diz respeito à política religiosa, tomou a transcendental decisão de fazer do cristianismo niceno ou catolicismo a religião oficial do Império mediante o Édito de Tessalônica de 380. (pt)
  • Flavius Theodosius (Grieks: Θεοδόσιος Α'), beter bekend als Theodosius (I) de Grote (Grieks: Θεοδόσιος ο Μέγας) (Cauca, Spanje, 11 januari 346 – Milaan, 17 januari 395), was keizer van het oostelijk deel van het Romeinse Rijk van 379 tot 394, en daarna nog drie maanden (tot zijn plotse dood in 395) van het gehele rijk. De regering van Theodosius wordt geassocieerd met ingrijpende veranderingen voor het Romeinse Rijk. Zo stond hij in 382, daartoe gedwongen door de nasleep van de door zijn voorganger, Valens verloren Slag bij Adrianopel, voor het eerst toe dat een grote groep van Barbaren (de Visigoten) zich als autonoom verband onder hun eigen leiders als foederati binnen het Romeinse Rijk konden vestigen. Verder was het Theodosius die het christendom de facto tot staatsreligie maakte. Hij vaardigde wetten tegen zowel het heidendom als ook tegen christelijke ketterijen uit. Na een burgeroorlog waarin zijn leger de westelijke usurpator Eugenius wist te verslaan was Theodosius gedurende de laatste maanden van zijn leven de laatste keizer die heerste over het gehele Romeinse Rijk. Na zijn dood werd het rijk, naar later bleek definitief, opgedeeld in een West- (onder zijn zoon Honorius) en een Oost-Romeins Rijk (onder zijn zoon Arcadius). Deze splitsing werd door zijn tijdgenoten overigens niet als zodanig ervaren en staatsrechtelijk bleef het Imperium Romanum dan ook als eenheid voortbestaan. (nl)
  • Theodosius I, även känd som Theodosius den store, född 11 januari 347 i Coca, Spanien, död 17 januari 395 i Milano, var en romersk general som valdes till romersk kejsare och regerade från 379 till sin död. Theodosius var den siste kejsaren som regerade över hela det Romerska riket. Han är även känd som den kejsare som gjorde kristendomen till statsreligion. (sv)
  • Феодо́сий I Вели́кий (Фла́вий Феодо́сий, лат. Flavius Theodosius, Theodosius Magnus, др.-греч. Θεοδόσιος Α΄, Θεοδόσιος ὁ Μέγας, 347—395 гг.) — последний император единой Римской империи. Во время своего правления он преуспел в решающей войне против готов, а также в двух гражданских войнах и сыграл важную роль в утверждении Никейского символа веры в качестве одной из важнейших доктрин христианства. Родившийся в Испании Феодосий был сыном высокопоставленного военачальника, под руководством которого он поднялся по служебной лестнице в римской армии. Феодосий занимал независимое командное положение в Мёзии в 374 году, где он добился некоторого успеха в борьбе с вторгшимися сарматами. Вскоре после этого он был вынужден уйти в отставку, а его отец был казнён при невыясненных обстоятельствах. Феодосий вскоре восстановил своё положение после серии интриг и казней при дворе императора Грациана. В 379 году, после того, как император Восточной Римской империи Валент погиб в битве при Адрианополе сражаясь против готов, Грациан назначил Феодосия своим преемником с приказом взять на себя руководство текущей военной ситуацией. Ресурсов нового императора и истощённых армий было недостаточно, чтобы изгнать захватчиков; в 382 году готам было разрешено поселиться к югу от Дуная в качестве федератов. В 386 году Феодосий подписал договор с Персидской империей, который разделил давно оспариваемое Армянское царство и обеспечил прочный мир между двумя державами. Феодосий был убеждённым приверженцем христианского учения о единосущии природы Христа и противником арианства. Он созвал собор епископов в Константинополе в 381 году, который подтвердил первое как правильное учение, а второе как ересь. Хотя Феодосий мало вмешивался в функционирование традиционных языческих культов и назначал нехристиан на высокие посты, он не смог предотвратить или наказать христианских фанатиков за разрушение нескольких эллинистических храмов классической древности, хотя разрешение на разрушение некоторых храмов он всё же давал как к примеру александрийского Серапеума. Во время своего предыдущего правления Феодосий правил восточными провинциями, в то время как западные контролировались императорами Грацианом и Валентинианом II, на сестре которой он женился. Феодосий спонсировал ряд мер по благоустройству своей столицы и главной резиденции Константинополя, в первую очередь расширение форума Феодосия, который стал самой большой общественной площадью, известной в древности. Феодосий дважды отправлялся на запад, в 388 и 394 годах, после того как были убиты Грациан и Валентиниан, чтобы победить двух узурпаторов, Магна Максима и Евгения, которые пришли им на смену. Окончательная победа Феодосия в сентябре 394 года сделала его хозяином империи; он умер несколько месяцев спустя, и ему наследовали два его сына, Гонорий в западной половине империи и Аркадий на востоке, получившую в современной историографии название Византия. Говорили, что Феодосий был прилежным администратором, строгим в своих привычках, милосердным и набожным христианином. В течение столетий после его смерти Феодосия считали защитником христианской веры, который решительно искоренял язычество. Современные учёные склонны рассматривать это скорее как интерпретацию истории христианскими писателями, чем как точное представление истории. Ему справедливо приписывают руководство возрождением классического искусства, которое некоторые историки назвали «феодосийским ренессансом». Хотя усмирение готов обеспечило мир империи при его жизни, их статус федератов в пределах римских границ создавал проблемы для последующих императоров. Феодосий также подвергся критике за то, что защищал свои собственные династические интересы ценой двух гражданских войн. Два его сына оказались слабыми и неспособными правителями, и они руководили в период варварских вторжений и придворных интриг, которые сильно ослабили империи. Потомки Феодосия правили римским миром в течение следующих шести десятилетий, и разделение между востоком и западом продолжалось до падения Западной империи в конце V века. Деятельность императора Феодосия определила направление религиозного развития Европы, за что он удостоился от христианских писателей эпитета Великий. (ru)
  • Феодосій І Великий (лат. Flavius Theodosius I, 347-395) — римський імператор на сході (379-394) та останній єдиний римський імператор (394-395) після того, як він об'єднав східну та західну частини імперії. Після його смерті в Мілані, схід і захід імперії розділилися остаточно. (uk)
  • 狄奧多西一世(拉丁語:Theodosius I ,希腊语:Θεοδόσιος,公元347年-395年1月17日),也被称作狄奧多西大帝,本名弗拉維烏斯·狄奧多西(Flavius Theodosius),羅馬帝國皇帝(公元379年-395年),392年起統治整個羅馬帝國。他是古典時代晚期至中世紀這段過渡時期羅馬帝國的君主,並將基督教定為國教。狄奧多西是最后一位统治过环地中海全境的罗马皇帝。此后帝國疆域按照其遗嘱被两位继承者一分为二,并且直到西罗马帝国灭亡前都再没有被重新整合。 (zh)
dbo:activeYearsEndYear
  • 0379-01-01 (xsd:gYear)
dbo:activeYearsStartYear
  • 0379-01-01 (xsd:gYear)
dbo:parent
dbo:predecessor
dbo:successor
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 31131 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 94509 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1123688056 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:1a
  • Curran (en)
  • Woods (en)
  • Lippold (en)
  • Errington (en)
  • McLynn (en)
  • Hebblewhite (en)
dbp:1loc
  • "Foreign Policy" (en)
  • col. 839 (en)
  • col. 840 (en)
  • coll. 839–840 (en)
dbp:1p
  • 18 (xsd:integer)
  • 33 (xsd:integer)
  • 63 (xsd:integer)
  • 100 (xsd:integer)
  • 101 (xsd:integer)
  • 443 (xsd:integer)
  • 444 (xsd:integer)
dbp:1pp
  • 15 (xsd:integer)
  • 16 (xsd:integer)
  • 19 (xsd:integer)
  • 64 (xsd:integer)
  • 92 (xsd:integer)
  • 443 (xsd:integer)
  • 450 (xsd:integer)
  • 1525 (xsd:integer)
  • 448449 (xsd:integer)
dbp:1y
  • 1996 (xsd:integer)
  • 2005 (xsd:integer)
  • 2006 (xsd:integer)
dbp:2a
  • Kelly (en)
  • Woods (en)
  • Lippold (en)
  • McLynn (en)
  • Hebblewhite (en)
dbp:2loc
  • "Foreign Policy" (en)
  • col. 839 (en)
dbp:2p
  • 16 (xsd:integer)
  • 32 (xsd:integer)
  • 33 (xsd:integer)
  • 34 (xsd:integer)
  • 91 (xsd:integer)
  • 100 (xsd:integer)
dbp:2pp
  • 21 (xsd:integer)
  • 23 (xsd:integer)
  • 36 (xsd:integer)
  • 88 (xsd:integer)
  • 91 (xsd:integer)
  • 398 (xsd:integer)
  • 3536 (xsd:integer)
  • 9192 (xsd:integer)
  • 182324 (xsd:integer)
dbp:2y
  • 2005 (xsd:integer)
dbp:3a
  • Kelly (en)
  • Rodgers (en)
dbp:3p
  • 400 (xsd:integer)
dbp:3pp
  • 82 (xsd:integer)
dbp:4a
  • Errington (en)
dbp:4p
  • 29 (xsd:integer)
dbp:4y
  • 2006 (xsd:integer)
dbp:after
dbp:artikel
  • Theodosios I., römischer Kaiser (en)
dbp:autor
  • Josef Rist (en)
dbp:band
  • 11 (xsd:integer)
dbp:before
dbp:birthDate
  • 0347-01-11 (xsd:date)
dbp:birthPlace
  • Cauca or possibly Italica (en)
dbp:caption
  • Head found near statue base dedicated to Theodosius, in the ancient city of Aphrodisias . (en)
dbp:deathDate
  • 0395-01-17 (xsd:date)
dbp:deathPlace
  • Mediolanum (en)
dbp:dynasty
dbp:father
dbp:fullName
  • Flavius Theodosius (en)
dbp:issueLink
  • #Family (en)
dbp:issuePipe
  • more... (en)
dbp:mother
  • Thermantia (en)
dbp:name
  • Theodosius I (en)
dbp:predecessor
dbp:reference
  • 10.0
dbp:regType
  • Co-rulers (en)
dbp:regent
dbp:reign
  • 0001-01-19 (xsd:gMonthDay)
  • (en)
dbp:reignType
  • Augustus (en)
dbp:religion
dbp:spalten
  • 989 (xsd:integer)
dbp:succession
dbp:successor
dbp:title
dbp:wikiPageUsesTemplate
dbp:with
dbp:wordnet_type
dbp:years
  • 379 (xsd:integer)
  • 380 (xsd:integer)
  • 388 (xsd:integer)
  • 393 (xsd:integer)
dcterms:subject
gold:hypernym
schema:sameAs
rdf:type
rdfs:comment
  • Teodozio la granda (latine Flāvius Theodosius Augustus dīcitur Magnus, antikve-greke Θεοδόσῐος Αʹ, Theodósios; n. 11-a de januaro 347 en Cauca apud Segovia; m. 17-a de januaro 395 en Milano). Li estis romia imperiestro, la lasta imperiestro de la tuta Romia imperio, de 379 ĝis sia morto. Post li, la imperio estis dividita inter liaj filoj Flavio Honorio (384-423) kaj Flavio Arkadio. Fojfoje kelkaj historiistoj rigardas lin kiel bizancan imperiestron kaj nomas lin Teodozio la 1-a de la Bizanca imperio. (eo)
  • Flavio Teodosio (latinez: Flavius Theodosius; 347ko urtarrilaren 11 - 395eko urtarrilaren 17a), Caucan (Hispania) jaio zen, eta 379tik hil zen arte erromatar enperadorea izan zen. Valentiniano I.aren bi semeekin batera gobernatu zuen, Teodosio ekialdean eta Valentiniano II.a eta Graziano mendebaldean. 392an, Teodosiok ekialdeko eta mendebaldeko zatiak batu egin zituen, eta azken enperadorea izan zen Erromatar Inperio osoa gobernatzen. Bera hil ondoren, Inperioko bi zatiak betirako banandu ziren. Erlijioa dela eta, ezaguna da kristautasuna Erromatar Inperioko erlijio ofizial egiteagatik. (eu)
  • Théodose Ier (en latin : Flavius Theodosius Augustus), également nommé Théodose le Grand (en latin : Theodosius Magnus), est un empereur romain. Né en 347, il règne de 379 jusqu'à sa mort le 17 janvier 395. C'est le dernier empereur à régner sur l'Empire romain unifié, de sa victoire sur Eugène le 6 septembre 394 à sa mort le 17 janvier 395. Il est fêté le 17 janvier en tant que saint de l'Église orthodoxe. (fr)
  • Flavius Theodosius (11 Januari 347 – 17 Januari 395), juga dijuluki Theodosius I dan Theodosius yang Agung (Yunani: Θεοδόσιος Α΄ dan Θεοδόσιος ο Μέγας), adalah Kaisar Romawi dari tahun 379 hingga 395. Theodosius Agung adalah seorang yang berusaha menyatukan kembali bagian barat dan timur kekaisaran, dan juga merupakan kaisar terakhir dari Kekaisaran Romawi Timur dan Kekaisaran Romawi Barat. Setelah kematiannya, dua kekaisaran itu terpisah secara permanen. Ia juga menjadikan Kekristenan Nicea sebagai agama resmi Kekaisaran Romawi. (in)
  • テオドシウス1世(ラテン語: Theodosius I, 347年1月11日 - 395年1月17日)は、古代ローマ帝国の皇帝(在位:379年 - 395年)。フラウィウス・テオドシウス・アウグストゥス(ラテン語: Flavius Theodosius Augustus)、テオドシウス大帝(ラテン語: Theodosius Magnus)とも呼ばれる。 コンスタンティヌス1世以来、初めてコンスタンティノポリスに常住した皇帝である。わずか4ヶ月ではあったが、東西に分裂していたローマ帝国を実質的に1人で支配した最後の皇帝となった。 (ja)
  • 테오도시우스 1세 또는 테오도시우스 대제(라틴어: Flavius Theodosius, (347년 1월 11일~395년 1월 17일)은 379년부터 395년 죽을 때까지 로마 황제였다. 그라티아누스 황제로부터 동로마 제국을 다스릴 것을 임명받은 이후 서로마 제국의 황제 발렌티니아누스 2세가 죽은 후, 동로마와 서로마 모두를 통치한 마지막 황제였다. 그가 죽은 후 로마 제국은 동로마와 서로마로 완전히 분리되어 다시는 통일되지 않았다. 그는 또한 기독교를 로마 제국의 공식적인 국교로 만들었다. 그의 강력한 기독교 부흥 정책 때문에 그는 기독교계 역사가들로부터 ‘대제(大帝)’의 칭호를 받았다. (ko)
  • Theodosius I, även känd som Theodosius den store, född 11 januari 347 i Coca, Spanien, död 17 januari 395 i Milano, var en romersk general som valdes till romersk kejsare och regerade från 379 till sin död. Theodosius var den siste kejsaren som regerade över hela det Romerska riket. Han är även känd som den kejsare som gjorde kristendomen till statsreligion. (sv)
  • Феодосій І Великий (лат. Flavius Theodosius I, 347-395) — римський імператор на сході (379-394) та останній єдиний римський імператор (394-395) після того, як він об'єднав східну та західну частини імперії. Після його смерті в Мілані, схід і захід імперії розділилися остаточно. (uk)
  • 狄奧多西一世(拉丁語:Theodosius I ,希腊语:Θεοδόσιος,公元347年-395年1月17日),也被称作狄奧多西大帝,本名弗拉維烏斯·狄奧多西(Flavius Theodosius),羅馬帝國皇帝(公元379年-395年),392年起統治整個羅馬帝國。他是古典時代晚期至中世紀這段過渡時期羅馬帝國的君主,並將基督教定為國教。狄奧多西是最后一位统治过环地中海全境的罗马皇帝。此后帝國疆域按照其遗嘱被两位继承者一分为二,并且直到西罗马帝国灭亡前都再没有被重新整合。 (zh)
  • الإمبراطور ثيوذوسيوس الكبير ثيودوسيوس الأول 347 - 395م آخر إمبراطور للإمبراطورية الرومانية الموحدة حيث انقسمت الإمبراطورية الرومانية إلى شطرين بعد وفاته. وُلِد ثيودوسيوس في هسبانيا، وكان ابن قائد رفيع المستوى، وتحت قيادته ترقى في صفوف الجيش. وفي عام 374 تولى ثيودوسيوس قيادة مستقلة في مويسيا، حيث حقق بعض النجاح ضد غزو السارماتيين. وبعد ذلك بوقت قصير، أُجبر على التقاعد، وأُعدم والده في ظروف غامضة، لكن سرعان ما استعاد ثيودوسيوس منصبه بعد بعض المؤامرات وعمليات الإعدام في بلاط الإمبراطور جراتيان. وفي عام 379، بعد وفاة الإمبراطور الروماني الشرقي فالنس في معركة أدريانوبل ضد القوط، عين جراتيان ثيودوسيوس خلفًا له وتولى مسؤولية الطوارئ العسكرية. لم تكن موارد الإمبراطور الجديد والجيوش المستنزفة كافية لطرد الغزاة، وفي عام 382، سُمح للقوط بالاستقرار جنوب نهر الدانوب كحلفاء مستقلين للإمبراطورية. في عام (ar)
  • Flavi Teodosi (en llatí: Flavius Theodosius; 11 de gener del 347 - 17 de gener del 395), conegut com a Teodosi I el Gran, fou emperador romà entre el 379 i el 395 (fins al 392 només de la meitat oriental). Respecte de la política religiosa, va prendre la decisió històrica de fer del cristianisme, en especial del catolicisme, la religió oficial de l'Imperi Romà mitjançant l'Edicte de Tessalònica el 380, i per tant suposà la fi de la religió romana tradicional i la seva persecució. És venerat com a sant per l'Església Ortodoxa, mentre que altres el veuen com un fanàtic religiós. (ca)
  • Flavius Theodosius, známý také jako Theodosius Veliký (11. ledna 347 Cauca, Hispánie – 17. ledna 395 Mediolanum), byl v letech 379 až 394 římským císařem na Východě a od konce roku 394 posledním panovníkem celého římského impéria. (cs)
  • Ο Θεοδόσιος Α΄ (Flavius Theodosius Augustus, 11 Ιανουαρίου 347 – 17 Ιανουαρίου 395), γνωστός και ως Μέγας Θεοδόσιος, ήταν Ρωμαίος αυτοκράτορας από το 379 έως το 395, ως ο τελευταίος αυτοκράτορας τόσο στο ανατολικό όσο και στο δυτικό ήμισυ της Ρωμαϊκής Αυτοκρατορίας, πριν ενωθούν τα δύο αυτά ημίσεα. Αφού αποδέχθηκε το θρόνο, αγωνίστηκε εναντίον των Γότθων και άλλων βαρβάρων που εισέβαλαν στην αυτοκρατορία. (el)
  • Teodosio I (en latín, Theodosius, Cauca o Itálica, 11 de enero de 347 - Milán, 17 de enero de 395), también conocido como Teodosio el Grande, fue emperador romano desde el 19 de enero de 379​ hasta su muerte. Durante su reinado afrontó y superó una guerra contra los godos y dos guerras civiles, y fue clave para establecer el credo niceno como la ortodoxia del cristianismo. Teodosio también fue el último emperador en gobernar todo el Imperio Romano desde 394 hasta su muerte, cuando la administración del estado romano se dividió permanentemente entre dos cortes separadas, una occidental y la otra oriental. (es)
  • Theodosius I. (griechisch Θεοδόσιος Αʹ, eigentlich Flavius Theodosius; * 11. Januar 347 in Cauca, Hispanien; † 17. Januar 395 in Mediolanum), auch Theodosius der Große (lateinisch Theodosius Magnus), war von 379 bis 394 Kaiser im Osten des Römischen Reiches und von September 394 bis Januar 395 einige Monate lang de facto letzter Alleinherrscher des Gesamtreiches, wiewohl er zu keinem Zeitpunkt der einzige Augustus im Imperium war. (de)
  • Theodosius I (Greek: Θεοδόσιος Theodósios; 11 January 347 – 17 January 395), also called Theodosius the Great, was Roman emperor from 379 to 395. During his reign, he succeeded in a crucial war against the Goths, as well as in two civil wars, and was instrumental in establishing the creed of Nicaea as the doctrine for Christianity. Theodosius was the last emperor to rule the entire Roman Empire before its administration was permanently split between two separate courts (one western, the other eastern). (en)
  • Flavio Teodosio Augusto (in latino: Flavius Theodosius Augustus; Hispania, 11 gennaio 347 – Milano, 17 gennaio 395) è stato un imperatore romano dal 379 fino alla sua morte. Fu l'ultimo imperatore dell'impero romano prima della separazione tra Pars Occidentalis e Pars Orientalis. Nel 380 con l'editto di Tessalonica fece del Cristianesimo la religione unica e obbligatoria dell'Impero; per questo fu chiamato Teodosio I il Grande dagli scrittori cristiani e le Chiese orientali lo venerano come santo (San Teodosio I il Grande, commemorato il 17 gennaio). (it)
  • Flavius Theodosius (Grieks: Θεοδόσιος Α'), beter bekend als Theodosius (I) de Grote (Grieks: Θεοδόσιος ο Μέγας) (Cauca, Spanje, 11 januari 346 – Milaan, 17 januari 395), was keizer van het oostelijk deel van het Romeinse Rijk van 379 tot 394, en daarna nog drie maanden (tot zijn plotse dood in 395) van het gehele rijk. (nl)
  • Teodozjusz I Wielki, Flavius Theodosius, Theodosius I (ur. 11 stycznia 347, zm. 17 stycznia 395) – ostatni cesarz władający zarówno wschodnią, jak i zachodnią częścią cesarstwa rzymskiego. Panował od 379 roku, początkowo wspólnie z Gracjanem (do 383) i Walentynianem II (do 392), później samodzielnie. Podczas jego rządów Goci przejęli kontrolę nad Ilirią i osiedlili się na południe od Dunaju w obrębie granic cesarstwa. Był autorem dekretów, które w praktyce uczyniły chrześcijaństwo nicejskie religią państwową w Imperium Romanum. (pl)
  • Teodósio I, dito o Grande (nascido Flávio Teodósio, desde 19 de Janeiro de 379, em latim Dominus Noster Flavius Theodosius Augustus; à sua morte, Divus Theodosius;Coca, Hispânia, 11 de janeiro de 347 - Milão, 17 de janeiro de 395), foi um imperador romano desde 379 até à sua morte. Promovido à dignidade imperial após o Desastre de Adrianópolis, primeiro compartilhou o poder com Graciano e Valentiniano II. Em 392, Teodósio reuniu as porções oriental e ocidental do império, sendo o último imperador a governar todo o mundo romano. Após a sua morte, as duas partes do Império Romano cindiram-se, definitivamente, em Império Romano do Oriente e Império Romano do Ocidente. (pt)
  • Феодо́сий I Вели́кий (Фла́вий Феодо́сий, лат. Flavius Theodosius, Theodosius Magnus, др.-греч. Θεοδόσιος Α΄, Θεοδόσιος ὁ Μέγας, 347—395 гг.) — последний император единой Римской империи. Во время своего правления он преуспел в решающей войне против готов, а также в двух гражданских войнах и сыграл важную роль в утверждении Никейского символа веры в качестве одной из важнейших доктрин христианства. (ru)
rdfs:label
  • Theodosius I (en)
  • ثيودوسيوس الأول (ar)
  • Teodosi I el Gran (ca)
  • Theodosius I. (cs)
  • Theodosius I. (de)
  • Θεοδόσιος Α΄ (el)
  • Teodozio la 1-a (eo)
  • Teodosio I el Grande (es)
  • Teodosio I.a Handia (eu)
  • Theodosius I (in)
  • Teodosio I (it)
  • Théodose Ier (fr)
  • テオドシウス1世 (ja)
  • 테오도시우스 1세 (ko)
  • Teodozjusz I Wielki (pl)
  • Theodosius I (nl)
  • Teodósio (pt)
  • Феодосий I Великий (ru)
  • Theodosius I (sv)
  • Феодосій Великий (uk)
  • 狄奧多西一世 (zh)
rdfs:seeAlso
owl:sameAs
skos:exactMatch
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
foaf:name
  • Theodosius I (en)
is dbo:commander of
is dbo:parent of
is dbo:predecessor of
is dbo:spouse of
is dbo:successor of
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:after of
is dbp:before of
is dbp:commander of
is dbp:deputy of
is dbp:father of
is dbp:leader of
is dbp:predecessor of
is dbp:regent of
is dbp:spouse of
is dbp:successor of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License