Reopened graves (Archaeology)

This paper presents a case study based on absent fragments of late Iron Age grave pottery
from the south Baltic Sea area. The chosen time period between the 6th-11th century AD
marks a period of a radical changing live circumstances reality in different countries along the
south shore of the Baltic Sea, based upon a change in the religious behavior. The
archaeological material reflects this shift directly and indirectly. On the one hand a direct
change of pagan influenced graves to christianized burials is visible. On the other hand it is
possible to record a stronger social boundary in non-Christian communities by performing
complex, multistep grave rituals for the dead and for the living.
To find archaeological evidences for a part of this complex entombment praxis is the aim of
this study. Different from other projects the thesis is about non-existing parts of
archaeological material. Essentially in this paper are the intentionally broken and lost parts of
ceramic rim sections and their remains in the vessel walls, named as grave vessels with
intentionally cracked rim section (Ger. Grabgefäße mit intentionell ausgebrochenem
Randungsabschnitt).

Merowingerzeitliche Gräber wurden auffallend häufig nach der Bestattung erneut geöffnet, (aus heutiger Sicht) in Unordnung gebracht und Dinge aus ihnen entnommen. Dieses Verhalten, das von der bisherigen Forschung oft nur als Störung des eigentlich interessierenden Grabzusammenhangs wahrgenommen wurde, steht im Mittelpunkt der vorliegenden Untersuchung: Handelt es sich wirklich um Grabraub, wie meist fast reflexhaft angenommen wird? Oder wurden die Gräber aus anderen Gründen geöffnet, bei denen materielle Bereicherung vielleicht gar nicht im Vordergrund stand? Wie lange nach der Bestattung geschah dies, und lässt die Vorgehensweise Rückschlüsse auf die Durchführenden und ihre Absichten zu?
Das Buch gibt einleitend einen Überblick über methodische Grundlagen und bisher vorgeschlagene Interpretationen zum frühmittelalterlichen „Grabraub“. Intentionelle Graböffnung wird dann in einer Kleinraumstudie anhand von 10 Gräberfeldern und Grabgruppen sowie zwei Einzelgräbern aus dem Umland von Regensburg untersucht. Die hervorragende Quellenlage in diesem Gebiet bietet die Chance, verschiedene gleichzeitig belegte Bestattungsplätze einer Region miteinander zu vergleichen, und ermöglicht neben Detailbeobachtungen auch umfassendere Schlüsse, die manche der bislang vorherrschenden Interpretationen in Frage stellen. So sprechen die Beobachtungen in vielen Fällen gegen eine Störung der Gräber durch Fremde, und es lässt sich ausschließen, dass sie nur zur materiellen Bereicherung geöffnet wurden: für einen Großteil der damaligen Graböffnungen muss eine andere Erklärung gefunden werden.
Im zweiten Band werden die drei bislang unpublizierten Gräberfelder Burgweinting-Schule, Burgweinting-Villa und Harting-Ost vorgelegt, wobei sowohl Beobachtungen zu Grabbau und Graböffnungen wie auch die Funde jeweils in einem kurzen Kommentar zu jedem Grab behandelt werden.

Graböffnung, meist verbunden mit der Entnahme von Beigaben, kommt bei merowingerzeitlichen Gräbern auffallend häufig vor. Dies wird in der Forschung traditionell unter dem Begriff ‚Grabraub’ zusammengefasst, der bereits eine der geläufigsten Interpretationen des Phänomens nennt. Jedoch lässt schon die Häufigkeit geöffneter Gräber zweifelhaft erscheinen, dass es sich nur um die Taten Gesetzloser handelte, die auf kostbare Dinge aus waren. Neben materieller Bereicherung durch Beigabenraub sind auch zahlreiche andere Beweggründe für die Handlungen denkbar. Besonders für die späte Merowingerzeit wurde ein Zusammenhang der Graböffnungen mit größeren gesellschaftlichen Umbrüchen erwogen – beispielsweise Machtkämpfe zwischen konkurrierenden Familien, die sich bis in die Gräber erstreckten; posthume Statusveränderung durch die Entnahme bestimmter Gegenstände; oder sich verändernde gesellschaftliche Normen, die einen anderen Umgang mit Gräbern möglich oder notwendig machten.
    Welche Interpretationen lassen sich nun anhand archäologischer Befunde wahrscheinlich machen – und welche lassen sich anhand archäologischer Befunde überhaupt fundiert beurteilen?
    Im Rahmen einer Kleinraumstudie wurden insgesamt 12 Bestattungsplätze verschiedener Größe und Datierung (innerhalb der Merowingerzeit) südöstlich von Regensburg untersucht. Hier war nur bei zwei Gräberfeldern eine Auswahl bestimmter Gräber festzustellen, nämlich den in der jüngeren und späten Merowingerzeit belegten Friedhöfen Burgweinting-Villa und Harting-Katzenbühl, wo bevorzugt die Gräber geöffnet wurden, bei denen bereits bei der Bestattung der größte Aufwand hinsichtlich Ausstattung und/oder Grabbau betrieben worden war; beigabenlose Gräber blieben verschont. Wie lässt sich dies interpretieren – auch und besonders im Vergleich mit benachbarten, teils gleichzeitig belegten Friedhöfen, wo sich derartiges nicht feststellen ließ? Und inwiefern fassen wir hier eine Besonderheit der späten Merowingerzeit?

The text discusses reuse and modifications of older graves in southern Sweden during the Late Iron Age and early medieval period (c. 9th to 12th centuries AD). Post-burial practices in the Late Iron Age have in general been interpreted as means to negotiate status, identity and rights to land, while in the later part of the period they are comprehended as expressions of religious insecurity and syncretism. In this text, the continuity of post-burial practices during the whole period is stressed and instead of general top-down interpretative models, the ontological status and material aspects of death, dead bodies and their graves is emphasized. It is argued that the post-burial actions generally constituted ways of relating to a specific type of materiality, the bones of the ancient dead, which transgress binary categorizations such as living–dead, past–present, heathen–Christian, and human–nonhuman. The argument builds on  ve recently excavated sites in southern Sweden: Bogla, Broby Bro, Lilla Ullevi, Valsta and Vittene.

The paper discusses a practice of opening of graves which were recorded in the Wielbark Culture cemetery in Kowalewko. Proposals of interpretation which have been suggested so far were discussed and a new approach to the issue was put forward. It was debated to what extent archaeology would be able to answer a question of who and when disturbed graves. Furthermore, potential reasons behind the removal of artefacts which were deposited into the grave in the course of funeral rites were pointed out. This issue still requires further studies and a comparison against a broader cultural background.

Výstava “Poklady barbarů. Svět živých a mrtvých doby stěhování národů” se koná v Moravském zemském muzeu v Brně od 1.6. do 31.12.2016. Výstava je pokračováním úspěšné výstavy Muzea hlavního města Prahy „Hroby barbarů. Svět živých a mrtvých doby stěhování národů“ z roku 2015 a komplexním způsobem se zabývá dobou stěhování národů. Jádro výstavy tvoří bohatý soubor nálezů z největšího kostrového pohřebiště z 5. století v Čechách z Prahy-Zličína, doplněného o nejdůležitější nálezy tohoto období z Čech a Moravy. Autory výstavy jsou Jana Čižmářová z Moravského zemského muzea v Brně, Miroslava Šmolíková z Muzea hl. m. Prahy a Jaroslav Jiřík a Jiří Vávra ze společnosti Labrys, o.p.s.

The exhibition “Treasures of the Barbarians. The World of the Living and the Dead of the Migration Period” is on display in the Moravian Museum in Brno since 1 June till 31 December 2016. It is based on the successful exhibition “Barbarian Graves. The World of the Living and the Dead of the Migration Period”, which took place in the City of Prague Museum in 2015. The exhibition examines full complexity of the Migration Period in Bohemia and Moravia (today Czech republic). The core of the exhibition is formed by a rich collection of artefacts from the largest yet known skeleton burial ground from the 5th century AD in Bohemia from Prague-Zličín. In addition, the most important artefacts of this period from Bohemia and Moravia are exhibited. The exhibition has been organised by Jana Čižmářová (Moravian Museum), Miroslava Šmolíková (City of Prague Museum), Jaroslav Jiřík and Jiří Vávra (Labrys, o.p.s.).

The paper discusses results of research on grave opening in the cemetery of the Wielbark Culture in Czarnówko.
It is based on excavation works which were carried out in 2017 and were aimed at preparing a precise documentation of
trenches which disturbed burials. Additional support was offered by geomorphologic, anthracological, and anthropological
analyses. An interdisciplinary approach offers a chance to provide answers to questions concerning the time and methods
of post-funeral interferences at Czarnówko and in other cemeteries of the Wielbark Culture. In the next stage, issues concerning
the aim (robbery or ritual) and the cultural identity of originators of grave disturbances can be addressed.

“Hroby barbarů. Svět živých a mrtvých doby stěhování národů” je první významnou výstavou v České republice, která se komplexně zabývá dobou stěhování národů – málo známým, ale důležitým obdobím, kdy se pozdní antika měnila v raný středověk. Tématika migrací navíc silně rezonuje se současnými událostmi v Evropě. Jádro výstavy tvoří bohatý soubor nálezů z největšího kostrového pohřebiště z 5. století v Čechách, prozkoumaného v letech 2005-2008 v Praze-Zličíně. To doplňují poprvé společně vystavené nejdůležitější nálezy tohoto období z Čech a Moravy. Výstava se koná v Muzeu hlavního města Prahy od 27. května 2015 do 14. února 2016 a jejími autory jsou Miroslava Šmolíková z Muzea hl. m. Prahy a Jaroslav Jiřík a Jiří Vávra ze společnosti Labrys, o.p.s.
Návštěvníka uvítá makrokosmos pozdně antické Římské říše, vpádů, migrací a kontaktů se světem „barbarů“, jako jsou Hunové, Gótové, Vandalové a další. Rozkvět elitních vrstev v evropském barbariku je ilustrovaný na příkladu královských hrobů z moravských lokalit Blučina, Smolín a Žuráň, a bohatých hrobů v Čechách, jako jsou Měcholupy, Bříza a Úherce. Svět živých je poté doplněn o mikrokosmos života v běžné usedlosti v odloučené části středoevropského barbarika. Staré i nejnovější hrobové a sídlištní nálezy z Prahy a středních Čech (Praha-Podbaba, Praha-Kobylisy, Praha-Libeň, Praha-Radotín, Litovice, Zbuzany, Vlíněves, Závist u Prahy) spolu s řemeslnou dílnou a videoukázkou dokumentují každodenní život, zručnost i vzdálené kontakty obyvatel Čech v 5. století.
Úzký průchod přivede návštěvníka do zásvětí, do prostoru na prahu mezi světem živých a mrtvých, světem současnosti a minulosti, světem empirie a úsudku. Uprostřed rekonstruovaného pohřebiště je zobrazen jak způsob pohřbívání, tak metodika jeho archeologického výzkumu, důsledky vykrádání hrobů i poklady z Prahy-Zličína, které vykradačům unikly. K nim patří nejpočetnější soubor importovaných skleněných nádob z České republiky, šperky z drahých kovů, importované i domácí keramické nádoby, předměty denní potřeby a výběr z více než 12 000 nalezených skleněných, jantarových a kovových korálků. Kdo a kdy hroby vykrádal? Proč jen někdo měl v hrobě tajemný výklenek s nádobou? Byla každá domácnost v Čechách té doby vybavena skleněnými a keramickými nádobami z římských provincií?
Na konci cesty návštěvníka mezi sebe přijmou oživlí obyvatelé Čech doby stěhování národů a také řada odborníků, kteří se podíleli na vyhodnocení různých aspektů zličínského pohřebiště. Při celém putování si každý na vlastní kůži může prožít svého druhu přechodový rituál a odejít obohacen o zajímavé zážitky. Alespoň v to jako autoři doufáme.

“Barbarian Graves. The World of the Living and the Dead of the Migration Period” is the first major exhibition in the Czech Republic to examine full complexity of the Migration Period in Bohemia – a widely not well known, yet important transition period between Late Antiquity and the early Middle Ages. Moreover, the subject of migrations strongly resonates with current events in Europe. The core of the exhibition is formed by a rich collection of artefacts from the largest yet known skeleton burial ground from the 5th century AD in Bohemia, which was excavated in 2005-2008 in Prague-Zličín. In addition, the most important artefacts of this period from Bohemia and Moravia are firstly exhibited together. The exhibition has been organised by Miroslava Šmolíková (City of Prague Museum), Jaroslav Jiřík and Jiří Vávra (Labrys, o.p.s.), and will be on display in the City of Prague Museum until the 14 February 2016 (see location here: http://www.mapy.cz/s/i6TX).
The visitor enters the macrocosm of the late Roman Empire, invasions, migrations and contacts with the world of “barbarians”, such as the Huns, Goths, Vandals, etc. Thriving elite groups of the society in European barbaricum are presented by finds from royal tombs in Blučina, Smolín and Žuráň in Moravia, and rich graves in Měcholupy, Bříza and Úherce in Bohemia. The World of the Living covers also the microcosm of a common homestead in a remote area of Central European barbaricum. Both early and recently discovered finds from burial and settlement sites from Prague and Central Bohemia together with a craftsman workshop and video demonstration explore everyday life, skills and long distance contacts of inhabitants of Bohemia in the 5th century AD.
A narrow passage leads into a space at a threshold between the world of the living and the dead, the present and the past, the empiricism and the reasoning. Amidst of a reconstructed cemetery, ancient burial practices and today’s methods of archaeological excavation, consequences of grave robbery and treasures omitted by looters in Prague-Zličín are shown. It includes the largest collection of imported fine glassware within the Czech Republic, precious metal jewellery, both imported and local ceramic vessels, tools, a selection of more than 12.000 pieces of glass, amber and metal beads, and other finds. Who robbed the graves? When? Why only some of the graves contained a mysterious niche with a vessel? Was every household in Bohemia of that period equipped with fine glass and ceramic vessels from the Roman provinces?
At the end of the voyage the visitor is received by revived ancient inhabitants of Bohemia and also by experts who have elaborated various aspects of the cemetery in Prague-Zličín. During the entire journey everyone can pass a kind of a rite of passage and afterwards emerge enriched by an interesting experience. At least we hope so.

Zpráva o průběžných výsledcích druhé etapy terénního výzkumu pohřebiště z doby stěhování národů v Praze-Zličíně v roce 2007.

Preliminary report on results of the running second stage of the field excavation of a Migration Period cemetery in Prague-Zličín in 2007.

Thursday 12th January 2017

Department of Archaeology and Classical Studies, Stockholm University

One of the most intriguing chapters in early medieval archaeology is an outbreak of grave disturbance which stretched from Hungary to England, peaking in the 7th century AD. Thousands of recent burials were reopened and rifled, with grave-goods and human remains removed or scattered. Traditionally labelled as grave-robbery, this early reopening has been recognised since the 19th century, but until recently little comparative work had been carried out between sites or regions, and there was almost no systematic research into its causes.

Now this has changed: substantive empirical research is being carried out in England, Germany, France, the Low Countries, and Austria. Results so far include significant new findings about the date, extent, and nature of the practice. We can now see that this is by no means straightforward robbing for material gain. Understanding reopening can shed new light on burial rituals themselves: new interpretations explore attitudes to death, decay, commemoration, possessions, and ancestors.

This will be the first conference on the fascinating phenomenon of Merovingian-period grave disturbance since 1977. With the support of Riksbankens Jubileumsfond, the symposium will bring together researchers working on reopening evidence in five areas of early medieval Europe, plus an advisory panel of scholars based in Europe and the US.

http://reopenedgraves.eu/events/

A Late Viking Age cemetery with 21 graves in Langeid, Aust-Agder County, Norway, will be used as a starting point to discuss cult practices relating to burials in the this period. Ideas that will be explored are how new graves relate to older grave monuments and to the landscape and settlement patterns, how and where the treatment of the corps (both inhumation and cremations) may have been performed, and to which degree external and internal features of the graves may indicate how they have been perceived and how people have related to them on a physical level. Further, the choices of grave goods will be used to discuss the kind of afterlife that the living helped prepare the dead for. Secondary burials in four graves may give insights into the importance of burial rituals in a reuse phase.
The cemetery is highly interesting in two particular aspects, which will be contextualised with similar and/or contrasting examples: Firstly, it covers the very last part of pagan burial custom, at a time when surrounding regions had converted, and show mostly Christian burials. The religious shift in society seems to some extent to be reflected in accentuated pagan customs in remote areas. Secondly, there is evidence of fairly systematic reopening and manipulation of the graves not very long after the initial burials, which attest to not only activities relating to the actual burials, but also to a later consciousness of the cemetery and its contents, which can be argued to be ritual in nature, and could be interpreted as continued cultic activity on the site.